Na kolech za hrady a zámky na romantickém Rýnu

Jen málokterá oblast Starého kontinentu se může pochlubit takovou koncentrací hradů a zámků, jako právě Střední Porýní, táhnoucí se podél majestátní řeky mezi městy Bonn a Bingen. Jako turistická oblast vstoupilo Střední Porýní do evropského podvědomí v polovině 19. století a vděčí za to romantismu, po kterém dnes bývá nazýváno.

Tajemné legendy, hluboké lesy, ostrá skaliska a středověké hrady kontrastují s malebnými městečky, oblými zátočinami, úrodnými políčky a vinicemi. S přibývajícími kilometry se údolí „postupně zužuje, skály nabývají strmou dramatičnost a celkovému výhledu dodávají divoký ráz: ten oživen lidnatými břehy, skalními převisy a troskami hradů, připomíná spíše umělecké dílo malířského génia, než nahodilost stvořenou přírodou.“ Takto silný dojem udělalo Porýní na básníka a myslitele Friedricha Schlegela, který na počátku 19. století cestoval po Rýnu do Paříže.

Již po více než dvě století se za krásami Porýnské krajiny sjíždějí turisté z celého světa. A není divu, jedná se totiž o světový unikát: ve stopadesáti kilometrovém pásu podél řeky se tyčí desítky hradů, zámků, klášterů a kostelů, ty nejstarší z dob středověku, nejmladší pak stoleté. Právě v 19. století začala evropská elita objevovat Porýní, většinou na doporučení svých známých, nebo na základě dechberoucích vyobrazení v literatuře a výtvarném umění. Za nejznámějšího propagátora oblasti bývá považován anglický romantický spisovatel Lord Byron, který do svého slavného díla Childe Heroldova pouť zařadil báseň opěvující skalisko Drachenfels. Ta byla později zveřejněna v mnoha cestovních průvodcích a přilákala do Porýní zástupy Byronových obdivovatelů.

Místní krajina měla všechny atributy vyhledávané romantiky počátku 19. století: dramatická přírodní scenérie, nezkrocená řeka zaklíněná mezi příkrými skalami a kopci topícími se v zeleni. Jedinečnou atmosféru dotvářely středověké kostely a hrady, jejich trosky zničené válkami připomínaly pomíjivost života, zatímco se ve vzduchu vznášely legendy o rytířích, sličných pannách, lásce, cti a nenávisti.

Dnes Vás po cestě čekají ruiny středověkých hradů, románské i gotické kostely, renesanční zámky, stavby zrekonstruované i postavené v duchu neo-slohů. Žádná jiná řeka na světě není lemována takovým množstvím hradů a zámků jako právě Rýn v oblasti svého středního toku, kde pozorný cestovatel napočítá na 40 hradů a okolo 15 zámků. Nejstarší stavby sloužily již v 11. století k ochraně moci a majetku a později také jako stanice výběru cla. Ve středověku byl Rýn jednou z nejvýznamnějších dopravních tepen v Evropě, proto se podél něj hojně rozrůstalo osídlení.

Plavidla putující z Alp do Severního moře a zpět byla zdrojem bohatství a přepychu místních obyvatel. Kolínští obchodníci měli dokonce výsadní právo odkupu zboží, než mohly lodě se svými náklady pokračovat dále po proudu. Když se po pádu Svaté říše římské a napoleonských válkách společenská situace v Evropě uklidnila, zaplavila oblast středního Porýní nová vlna zájmu. V devatenáctém století se po celém kontinentu rozmohl turismus a kopcovitá oblast mezi Mohučí a Bonnem patřila k jedné z nejvyhledávanějších. Inspiraci zde hledali romantičtí básníci a spisovatelé, malebnost krajiny lákala světoznámé malíře, sjížděla se šlechta z celé Evropy i z Ameriky a v polovině devatenáctého století navštívilo tuto část dnešního Německa ročně více než milion turistů.

Údolím i po okolních kopcích se vinou kilometry turistických a cyklistických stezek, železniční trať pečlivě opisuje levý břeh řeky, po i proti proudu se denně pouští desítky lodí – od motorových člunů, přes lodní restaurace až po historické parníky. Většina jich vyjíždí z bývalého hlavního města Bonnu, který je také ideálním výchozím bodem pro putování Porýním – na nedaleké letiště Kolín nad Rýnem/Bonn denně létají spoje z pražské Ruzyně.

Drachenburg

Tento skvostný zámek, který bývá často označován za rýnský Neuschwanstein, si nechal v letech 1882 – 1884 postavil baron Sarter ve snaze konkurovat bavorskému králi Ludvíkovi. Splnil si tím svůj životní sen a Drachnenburg je dodnes jednou z nejpozoruhodnějších staveb v okolí Bonnu. Jedná se o velice věrohodnou imitaci gotického zámku, dokonce povedenější než mnohé rekonstrukce staveb původních. K paláci vede zubačková dráha a v místním rozlehlém parku se daří divoké zvěři.

Drachenfels

Vojenskou pevnost nechal ve 12. století postavit arcibiskup kolínský, s cílem posílit účinnost okolních hradů při výběru cla na Rýnu. Během Třicetileté války byla téměř srovnána se zemí. K Dračí skále (Drachenfels) se váže legenda o mladém hrdinovi Siegfriedovi, který zde podle středověkého rytířského eposu Píseň o Nibelunzích zabil draka.

Remagen

V místě bývalé keltské osady založili Římané vojenskou základnu „Rigomagus“. Mnohé památky připomínají minulost města. Nezdobený románský kostel z 11. století tvoří základnu vstupní haly novorománského katolického farního kostela sv. Petra a Pavla. Za kostelem a radnicí se nachází pozůstatky římské bašty. Na hoře nad městem stojí kostel sv. Apolináře, kde byly uloženy ostatky tohoto svatého muže až do roku 1530. Nedaleko města se nacházejí pilíře bývalého železničního mostu, který sehrál významnou roli ve 2. světové válce. V březnu roku 1945 byl posledním stojícím mostem na Rýnu. I přes snahu se německým vojákům nepodařilo jej vyhodit do vzduchu, a tak po něm mohly spojenecké jednotky postoupit dále na východ. Na motivy této události byl natočen slavný film Most u Remagenu a dodnes ji na tomto místě připomíná památník.

Linec

Naproti přes řeku se rozkládá malebné městečko Linec. Ve své historii bylo několikrát obléháno a okupováno, přesto se může pochlubit velmi zachovalými památkami a díky tomu i čilým cestovním ruchem. Střed města tvoří tržiště, kde mohou návštěvníci obdivovat zachovalé hrázděné domy, pro které bývá Linec přezdíván ‚Barevné město na Rýnu‘. Díky své poloze může Linec nabídnout jak vybrané druhy vína bílého, které se pěstuje podél Rýna, tak i víno červené, pocházející z nedaleké oblasti Ahr. Také z tohoto důvodu jsou místní vinné slavnosti tolik populární.

Sayn

Dále po proudu, nedaleko městečka Andernach, se nachází podivní sousedé – hrad Sayn a zámek Sayn. Z osm set let starého hradu je úžasný výhled na panorama údolí i na Eifelské pohoří. Středověkou atmosféru doplňují sokoli a orli z místní ornitologické stanice. Součástí přilehlého parku je botanická zahrada, v níž mezi palmami a banánovníky poletují exotičtí motýli. Při troše nepozornosti se vám pod nohy připlete leguán nebo želva. Naproti tomu je zámek Sayn jednou z významných neo-gotických perel Porýní, která společně s okolní panenskou přírodou dotváří dokonalý romantický obraz. Prošel nedávnou rekonstrukcí a uvnitř bylo zřízeno muzeum oblasti proslulé výrobou ozdobných kovových odlitků. Přístupné jsou také zámecké komnaty vybavené exponáty mapujícími život posledních šesti generací rodu Sayn-Wittgenstein.

Koblenec a Ehrenbreitstein

Dva tisíce let dlouhá historie třetího největšího města oblasti Porýní-Falc je znát na každém rohu. Koblenec se může pochlubit nepřeberným množstvím kulturních a historických památek, bludištěm úzkých uliček i přátelskou atmosférou vládnoucí na většině náměstíček a promenád. Při procházce centrem ohromí návštěvníky středověké kostely (Sv. Florián, kostel Panny Marie), nádherně rekonstruované historické domy, ale také množství příležitostí k nakupování či odpočinku nad šálkem dobré kávy nebo místního vína. Soutok řek Rýn a Mosel střeží obří jezdecká socha císaře Viléma I a na druhém břehu pevnost Ehrenbreitstein, jedna z nejvýznamnějších a nejimpozantnějších pevností v Evropě, která stejně jako Gibraltar nebyla nikdy dobyta. Již od 11. století shlíží ze strmé skály na soutok Rýna a Mosely a slouží jako součást obranného systému města Koblenec. Svou současnou podobu získala v dobách Pruska a její demilitarizaci nařídila až Versailleská smlouva.

Zámek Stolzenfels

Původní středověký hrad pocházející z dvanáctého století byl ve století devatenáctém přestavěn pruskou královskou rodinou na neo-gotický zámek se skvostnými interiéry. O obnovu hradu zdevastovaného francouzskými vojsky se postaral korunní princ, později král Fridrich Vilém IV, který jej dostal darem. Pod vedením berlínských architektů Fridricha Schinkela a Fridricha Augusta Stülera vzniklo letní sídlo dýchající středozemní atmosférou. Dochovaly se původní obranné i obytné věže s plochými střechami, pergolové zahrady i terasy. Neo-gotické vybavení hradu doplňují cennosti ze soukromých královských sbírek a mají evokovat slávu dob dávno minulých.

Marksburg

Na dohled přes řeku se majestátně tyčí skutečný rýnský skvost - hrad Marksburg, který jakožto jediná neporušená pevnost na Rýnu dokumentuje život na hradech od 13. století. Jeho architektonický charakter reprezentuje stavitelský vývoj trvající více než 700 let: impozantní stavbě nechybí cimbuří, hradby, bašta ani hradní příkop. Ve středověku bylo opevnění hradu postupně zesilováno a doplněno střelnými zbraněmi, díky nimž nebyl hrad nikdy dobyt. V dobách míru býval Marksburg využíván jako státní věznice, od roku 1930 je pak sídlem Německého spolku hradů. Stavba je součástí světového dědictví UNESCO.