Podnikat jako Baťa: 3 lekce ze Zlína, které inspirují i dnes

Tomáš Baťa byl už ve 20. letech minulého století inovátorem, kterého bychom dnes srovnali s Google nebo Teslou. Prosazoval poctivost, jednoduchost a efektivitu, ale od sebe i svých spolupracovníků vyžadoval tvrdou práci. Jak ale začínal? 

Tomáš Baťa byl synkem ze ševcovské rodiny. Konec 19. století, Zlín je spíš vesnicí než městem, daří se tu malým řemeslníkům u verpánku. Spolu se sourozenci Tomáš Baťa zakládá malý obuvnický podnik, který se hned na začátku topí v dluzích. Pro Baťu však byl krach požehnáním. Donutil ho vybičovat se k maximálním výkonům a inovacím. 

„Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu, a i peníze na výplatu…” Tomáš Baťa

Z toho mála ale dokázal vybudovat nejen obuvnické impérium, ale postavit celá města a městské čtvrti. Jeho prodejny a továrny působily v 54 zemích na 4 kontinentech a už na začátku 20. století obchodoval s Ugandou nebo Malajsií. Takovému člověku se těžko říká, že něco nejde. 

Zlín. První město v Československu postavené jako funkční celek, ve kterém se prolíná práce – bydlení – kultura – sport. Základní hodnoty, bez kterých není možné v žádné disciplíně uspět.  Funkcionalistické cihlové domky pro zaměstnance, Baťův mrakodrap se slavnou kanceláří ve výtahu nebo architektonický skvost – památník Tomáše Bati. Baťa tehdy nestavěl domy ani továrny tak, jak bylo zvykem. Odletěl do Ameriky, přivezl si inovace a upravil si je tak, aby dobře fungovaly nejen v jeho unikátním Zlíně, ale aby byly snadno přenositelné po celém světě. Stejnou továrnu tak ještě dnes po sto letech můžete potkat ve Zlíně v Jižní Americe. Baťa pečlivě dbal na to, aby jeho spolupracovníci nejen pracovali, ale také se vzdělávali a kvalitně odpočívali. Baťovské čtvrti si dnes můžete projít nejen ve Zlíně, ale také v Otrokovicích, Třebíči, Zruči nad Sázavou nebo slovenském Partizánském. 

Baťův důraz na město jako „dílnu, školu a domov zároveň“ se promítl i do jeho jedinečného systému řízení. Každý pracovník byl veden k samostatnosti, odpovědnosti a neustálému vzdělávání. Nešlo jen o práci v továrně – lidé měli možnost učit se jazyky, studovat obchod i techniku, a následně dostávali příležitost uplatnit své znalosti v zahraničí. Právě tito „baťovci“ pak odlétali z moravského Zlína do Indie, Kanady, Brazílie nebo Francie, aby tam stavěli továrny, domy a celá města. Byli to mladí, odvážní lidé, kteří dokázali v rekordním čase vybudovat na zelené louce fungující komunity a přenést baťovskou filozofii do světa.

Zdroj, foto: Baťův region