Podyjí - pestrá mozaika krás I. - Nový Hrádek a Šobes

NP Podyjí je nejmenším ze čtyř našich národních parků a jediný na Moravě. Má svá specifika a jak to bývá, ani zde není snadné najít rozumnou rovnováhu mezi hledisky ekologickými a ekonomickými. Naštěstí lokalita a její rozloha neumožňují stavbu skiareálů, ani tu (zatím) turisty nevozí kýčovitá mašinka, ani jsme nenarazili na vyhrávajícího flašinetáře (jako jednou pod Pravčickou bránou). Z dnešního pohledu se zdá absurdní nápad postavit v kaňonu Dyje další přehradu v místech, kde je nyní jádro národního parku. Vranovský zámek by se tak netyčil na ostrohu nad údolím, ale zrcadlil se ve vodní hladině podobně jako např. Orlík. Břehy přehrady by "zdobila" chatová zástavba, loděnice, kempy... Při pohledu na zachovalé a takřka nedotčené říční údolí hrozivá představa, nemyslíte?

Mozaika krás Mám ráda mnohé kouty naší vlasti, ale Podyjí mě opravdu nadchlo. Snad proto, že jsme se zde pohybovali mimo sezonu a potkávali se s ostatními turisty spíše sporadicky. Příroda krásná a tolik ptactva, zajímavých rostlin, hmyzu či velikých zelených ještěrek! K nezapomenutelným zážitkům patří i setkání s užovkou stromovou. Ano, už jsme viděli při toulkách přírodou mnoho hadů, ale žádný nebyl tak dlouhý. V první chvíli jsem myslela, že se jedná o hady dva, neboť nízkou trávou jela hadí hlava a až o pořádný kus dále ocásek. Ale ne, patřilo to jednomu exempláři. Na informační tabuli jsme se následně dočetli, že užovka stromová je nejdelší had nejen u nás, ale v celé střední Evropě - může dosáhnout až dvou metrů. Je chráněna jako kriticky ohrožený druh. Další věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout, je dobrá informovanost návštěvníků. Nemám na mysli jen návštěvnické středisko v Čížově (doporučuji navštívit) s výstavkou a možností získat informační materiály, množství infotabulí rozmístěných v terénu a seznamujících s místními památkami, faunou i florou. Ale třeba i to, že už na rozcestníku za Vranovem byla přišpendlena cedulka, že se momentálně opravuje most u Hardeggu. Jistě to ušetřilo zklamání mnohému turistovi. Nebo takhle přicházíme k malému lesnímu rybníčku. Je vypuštěný, plný bahna a nevypadá moc vábně. Ale na jeho stavidle opět visí zalaminovaná A4 s obsažným vysvětlením, proč je rybníček momentálně ve stavu v jakém je a jak bude probíhat jeho revitalizace. Ačkoli je NP Podyjí více jak desetinásobně menší než NP Šumava, jsou zde, pokud to je jen trochu možné, vedeny zvlášť cesty pro pěší a zvlášť pro cyklisty. Pěší turista si užije skutečné přírody na lesních pěšinách, skalách a břehu řeky. Cyklista využije bývalých signálek s kvalitním povrchem, které zde zůstaly po pohraničnících. Nemohu nesrovnávat tyto podmínky právě se Šumavou, kde se v poslední době setkávám s často zbytečným asfaltováním všech cest a pěší turista si zde nepřipadá jako v horách, ale jako na dálnici. Dlouhé roky se intenzivně věnujeme jak pěší, tak cykloturistice a dobře vím, že byť nepsané pravidlo i zdravý rozum říká, že ohleduplnost na těchto společných komunikacích má panovat na obou stranách, je praxe - bohužel - občas jiná.

Podyjí - pestrá mozaika krás I. - Nový Hrádek a Šobes Vraťme se ale do Podyjí a k nabídce hezkého výletu. Výchozím místem je obec Podmolí, nacházející se 8 km západně od Znojma. Našim prvním cílem bude zřícenina Nový Hrádek, z Podmolí je to sem po zelené značce 4 km. Příjemná cesta liduprázdným lesem nás přivádí k bráně objektu, který je uváděn jako jediná národní kulturní památka ČR v první, nejpřísněji chráněné zóně národního parku. Je trochu zamračený všední den, jsme tu sami a máme dojem, že průvodce je rád, že někoho vidí. Původně avisovaných 50 minut prohlídky se snadno protáhne na hodinu a půl. Ale stojí za to. Hrad je neuvěřitelně rozsáhlý, jeho historie pestrá a hradební obranný systém unikátní. A nejen to, bohaté a zajímavé je i rostlinstvo hradu. Díky tomu, že se od roku 1948 nacházel v nepřístupném hraničním pásmu a nyní v národním parku, je zde příroda lidskými zásahy ovlivněna jen minimálně. Loučíme se se sympatickým průvodcem a vyrážíme na vinici Šobes. Z Hrádku je to zhruba 8,5 km. Převážnou část cesty jdeme lesem, odbočka k zarůstajícímu výhledu dává tušit, že se blížíme k cíli. Vyhlídka má název Železné schody. Ty zde stávaly v dobách "železné opony" a sloužily pohraničníkům k rychlému překonání značného výškového rozdílu mezi řekou Dyjí a skalnatým hřebenem. Byly odstraněny v roce 1996. Ještě kousek po hřebeni a jsme u Šobesu. Vinice se rozkládá na prosluněném jižním svahu chráněném proti větru. Tato poloha, typ půdy a meandrující Dyje vytváří zvláštní mikroklima, díky němuž zde dozrávají vína mimořádné kvality. Šobes bývá řazen mezi nejlepší vinohradnické lokality v Evropě. Nakolik jsou zdejší vína jedinečná a nenapodobitelná sice v tuto chvíli posoudit nemůžeme, ale vůbec nám to nevadí. Místo je to zajímavé a romantické o to víc, že jeho klid narušují pouze pobíhající ještěrky. Do Podmolí se můžeme vrátit stejnou cestou k rozcestí Milíře a dále po modré (5 km), nebo sestoupit až k Dyji a sledovat modrou turistickou značku přes Devět mlýnů (tj. o 1 km delší).