I podzim může mít více podob – od zlaté - zářijové po nevlídnou a mlhavou podobu listopadovou. Každá z podob má své přívržence – lidičky sluneční a těšící se z babího léta a nenapravitelné romantiky, kteří v mlhavé tajemnosti nevlídného listopadového počasí shledávají krásu a fluidum pozdního podzimu.
Z celého roku mám nejraději jarní období – příroda se probouzí, život kypí ve všech podobách a zahrady i louky předvádějí nejpestřejší paletu vůní a barev pro potěchu oka i duše. Rodí se období s příslibem krásného léta, prázdnin a dovolených. Naproti tomu se mi nejvíce líbí podzimní příroda – paleta barev mění podobu do zlaté, žluté a hnědé v kontrastu s tmavočervenou. A když je scenérie podbarvená azurem oblohy – pohoda prostě nemá chybu. A tato má nejvíce přívrženců právě v krásně vybarveném podzimu.
Já sice taky
preferuji tu zářivou podobu podzimu, ale nevyhýbám se ani volným chvilkám v inverzním počasí, kdy v údolích
panuje mlha. Najdou se jedinci, kteří
pro toto období mají jen hudrování, trápí je deprese a nevlídný listopad by pro
ně spíše nemusel být. Na toto období si většina hledá společnost nebo terapii,
která jim pomůže se přes nepohodu přenést, nebo ji prostě jen zaspat. Mou
terapií a společníkem do tohoto počasí je fotoaparát…
Právě tyto okamžiky mi umožnily splnit si svůj podzimní fotografický sen. Přes příkrov nízké inverzní oblačnosti je mnohdy zbadatelný přísvit sluníčka, který na hřebenech slibuje teplo a pohodu popsané zářivé krásy podzimu. Mám to štěstí, že bydlím pod horami, na které to nemám moc daleko – slibuje-li počasí neobvyklá a vysněná panoramata, popadnu fotoaparát a z hřebenů obvykle scházím pozdě večer – jak s oblibou říkám: již zase jsem „zatmila“ a obvykle si odnáším plnou kartu a několik giga panoramatických záběrů.
Každý rok se na horách vyvede inverzní počasí – ale ne každý rok je možné lovit ty nejzajímavější záběry s fotoaparátem. Vloni se mi to povedlo na hřebenu Radhoště. Ráda se k těmto fotografiím vracím a úžasný pohled ze sluncem zalitého hřebene, skýtajícího neobvyklý pohled do údolí mlhavého moře mě naplňuje úžasem nad tou proměnlivou krásou a převalujícími se vlnami oblaků, vykreslujícími fantaskní obrazy měnící se krajiny.

Dalším mým oblíbeným místem na focení je hřeben Hážovických dílů – neskýtá tak daleké a úžasné výhledy až na Slovensko - Roháče nebo Fatru, co je možné pouze z Lysé hory nebo Radhoště, ale tato místa jsou typicky valašská – s dřevěnými chalupami, malebně rozsetými v krajině, obehnanými dřevěnými ploty s pasoucími se ovečkami, hromadou jablek pod stromy nebo jen s vršky osvětlených břízek a modřínů v zapadajícím slunci…
Někdy do krásy zářivého podzimu napadne nečekaně sníh a vytvořené kontrasty jsou úžasně překvapivé, neobvyklé a nesmírně fotogenické. Nevadí ani brodění se ve sněhu a blátě a zima zalézající pod nehty z kolem ležícího sněhu - i když svítí sluníčko.

Protože kaňon je stěží dostupný, povedené fotky tvoří tu popsanou terapii nejenom na podzimní depky.
Doufám, že přiložené fotografie vás zaujmou a uznáte, že splnit si podzimní snění s fotoaparátem v ruce pomůže třeba i vám na zahnání nepohody a nevlídnosti podzimního počasí – nebo, naopak - shledáte, že i ta méně zářivá krása podzimu má své podmanivé kouzlo. Držím vám k tomu palce.
Maden - čtenářka
ChytráŽena.cz