Každá země má své krásy, v Turecku mezi ně patří Pamukkale.

Říká se, že ten, kdo nenavštívil Pamukkale, jako by v Turecku nebyl. Když jsem v této zemi byla podruhé, výlet na ,,bavlněný hrad“ absolvovala mamka, který si zamluvila u delegátky. Potřetí jsem se na travertinové terasy s azurově termální vodou jela podívat i já s přítelem.

Výlet jsme si zařídili v jedné uličce, když jsme se šli podívat na noční moře. Jelikož už dříve jsme o nabídce pouličních prodavačů uvažovali, ale stále odolávali, rozhodli jsme se to změnit a koupili si 3 výlety. O prvním se zmíním dnes.

 Výhoda takového nákupu je především cena. Důležité informace o odjezdu, návratu a jak si máme zařídit jídlo na cestu na recepci hotelu jsme získali. Na dotaz, jestli je cena konečná, nám bylo řečeno, že ano. Potřebovali jsme tuto informaci vědět, neboť se nám nechtělo brát moc peněz, abychom je neztratili. Plánovala jsem totiž, že se i vykoupu v léčivé vodě. Komunikace byla i pomocí rukou.

V hotelu jsme si zařídili balíčky a brzy ráno si je vyzvedli a těšili se, jak si výlet krásně užijeme.

První zastávka byla na občerstvení, kde jsme si koupili čaj, kávu a sušenky. Jela s námi rusky mluvící delegátka, vyprávěla o historii, jenže jsem jí nerozuměla, přítel každé desáté slovo. Už jsme měli městečko s kaskády na dohled, když jsme stavěli ve fabrice s kůží, kde se konala módní přehlídka s možností nákupu. Vyzkoušela jsem si jeden model, béžovou bundu, moc se mi líbila, ale cena odpovídala kvalitě.

V městečku Pamukkale autobus zaparkoval nad lázněmi, kde jsme zaplatili vstupné do areálu. Dovnitř vás pustí turnikety. Ze všeho nejdřív jsme navštívili pozůstatky antického města Hierapolis a v něm amfiteátr římského typu a nekropoli s mnoha hroby.

Pamukkale v překladu znamená bavlněný hrad. Celý tento div má délku 2 700 metrů na šířku a 160 metrů na výšku. Kaskády vznikaly 15000 let působením termálně léčivé vody bohaté na vápenec. Dříve bylo možno se v jezírkách na terasách koupat. V minulosti byly terasy značně poničeny, hotely odčerpávaly vodu do svých lázní. Bělostné terasy tak začaly vysychat a šednout. Později byly hotely v zájmu ochrany tohoto jedinečného přírodního útvaru zrušeny a do jezírek opět začala téci regulovaně voda. Vyvěrají zde horké termální silně mineralizované prameny bohaté na vápník. Voda, která se dostane na povrch, má teplotu asi 36 stupňů Celsia. Travertinové terasy nejsou neustále naplněny vodou, i když na fotografiích je jinak neuvidíme, termální voda se napouští plánovitě. Když totiž voda namáčí terasy dlouho, tvoří se na nich mechy a znečišťují se. Termální voda se používá při léčení srdečních, kožních, žaludečních, revmatických a nervových onemocnění. Aby nedošlo k poškození teras, musejí návštěvníci chodit bosí a koupat se dá pouze v betonových terasách, jinak je koupání zakázáno. Kdo se v této vodě vykoupe, podle pověsti omládne a zkrásní.

U jezírek jsme měli rozchod na hodinovou procházku jezírky.

Bosí jsme došli k betonovým jezírkům, kde bylo vyloženě přelidněno. Voda byla opravdu příjemná, proto není divu, že i já jsem se vykoupala. Bohužel čas nejde zastavit a neprojít takovou krásu by byl hřích. U spodních jezírek už tolik návštěvníků nebylo. Samozřejmě jsme obdivovali i okolí, vše jsem vyfotografovala a mohli jsme se vydat pomalu zpět, poměrně často hrozilo uklouznutí.

Sraz s delegátkou byl u Kleopatřiných lázní, koupání je zde za poplatek. V kabinkách jsem si převlékla spodní díl plavek, myslela jsem, že už plavky potřebovat nebudu.

Problém s komunikací pokračoval, neměla jsem tušení, že po deseti minutách jízdy autobus zastavíme ve vesničce a hlavně co se bude dít. Podle mapy a vzdálenosti se jedná o vesničku Karahayit, 5 km od Pamukkale, kde jsou bahenní koupele. Já jsem se původně chtěla opalovat, protože mi bylo jasné, že půlku plavek mám v autobuse. Delegátka mi naznačila, ať se také namažu bahnem, jenže vyzvednout si plavky bylo nemožné. Tak jsem si po chvíli namazala alespoň obličej. "To by mohlo stačit," říkala jsem si. Vtom mě delegátka navigovala směrem k ostatním, kteří si léčivé bahno mazali po celém těle. Nechtěla jsem si sundat kraťasy a zůstat jen ve spodním prádle, tak jsem byla obalená bahnem jen na rukou, nohou, dekoltu, v oblasti lopatek a celý obličej. Bahno se nechá na těle zaschnout, poté se smyje pod sprchou a následuje koupel v teplé vodě. Jelikož mě okolnosti donutily stejně svléknout kraťasy, teplou koupel jsem si nenechala ujít. Horká voda vycházející z místních pramenů prý přináší věčné mládí. Kromě toho, že má léčivé účinky, čistí i zlato.

Kdybych dopředu věděla, kam jedeme, a že za bahenní koupel se platí docela dost peněz, tak buď se opravdu jen opaluji anebo si koupel užiji se vším všudy. V tom případě bych volila druhou možnost, protože mazat se bahnem, po ztvrdnutí se moct pouze jen omezeně pohybovat a následně relaxovat v teplé vodě, je prostě fajn.

Následovala večeře, která jako jediná byla v ceně. Naposled následovala exkurze bonbónů a konečně jsme vyrazili zpět do Alanye. Výlet se líbil, jen bych místo nesmyslných exkurzí ve fabrikách byla raději o hodinu déle v jezírkách v Pamukkale.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10