Bulharská Albena

Mnoho let bylo mým velkým snem vykoupat se v moři. Tento sen se mi splnil až ve 42 letech.

Tehdy jsem od ZV ROH obdržela 14denní letecký poukaz do bulharské Albeny. Bez manžela se mi však letět nechtělo. Naštěstí jedna zaměstnankyně poukaz vrátila a já jsem byla jediná, kdo o něj projevil zájem. K mé velké radosti jsem druhý poukaz také získala a mohli jsme letět! Bulharské letadlo IL 154 pro 150 cestujících mělo odlétat z Ruzyňského letiště v Praze večer ve 21.20 hod. Po nezbytném pasovém a celním odbavení jsme byli vyzváni, abychom se dostavili k odletu. Nastaly zmatky. Rekreanti vzali letadlo úprkem, což jsme nechápali.

My jsme nastupovali mezi posledními a hned jsme pochopili, proč se lidé chovali tak, jak se chovali. Všichni již pěkně seděli na nejlepších místech a na mě zbylo jedno sedadlo u okna a na manžela sedadlo někde vzadu u uličky. Bylo mi to trochu líto, ale náladu jsem si pokazit nenechala. Pohled z výšky při zapadajícím slunci byl úchvatný. Let trval 1 hod. a 50 minut. Po příletu do Varny jsme si posunuli čas o jednu hodinu dopředu, bylo tedy něco po půlnoci. Varna nás přivítala lijákem. Přistavený autobus nás vezl ještě hodinu do cílové Albeny. Byli jsme ubytováni v kopci nad městečkem ve vilách s balkónem a s výhledem na moře.

První ráno jsme nemohli dospat. Hrozně jsme se těšili, až prvně skočíme do teplých, mořských vln. Měli jsme zaplacenou polopenzi v hotelu Neptun, přímo na pláži.

Sbalili jsme si věci a pospíchali na snídani. Prvním překvapením pro nás byla cesta do hotelu, která se dala dolů zvládnout za 15 minut, ale nahoru už to bylo podstatně delší! Hned po snídani jsme spěchali na pláž. Pláž byla nádherná s bílým pískem, umístěná v malebném zálivu Černého moře. Voda křišťálově čistá. Dalším překvapením bylo, že pláž byla zcela zaplněna rekreanty, ale nikdo se nekoupal. Nějak jsme tomu však nevěnovali pozornost. Rychle jsme se převlékli a jak jsme radostně vběhli do nádherných, čistých vln, tak jsme rychle vyběhli. Voda měla 13°C! Lékařka z Prahy, která letěla s naší skupinou, nám koupání nedoporučila. Bylo to velké zklamání. Celý týden vedro a my se koupali v bazénu a jezdili na výlety.

Prvním naším výletem byla cesta autobusem do 7 km vzdáleného rybářského městečka  Balčiku. Balčik je jedním z nejstarších měst Bulharska a jejím třetím, nejdůležitějším přístavem. Zde jsme si prohlédli botanickou zahradu, jejíž součástí je veliký park. Na konci parku byla umístěna budova letohrádku v orientálním slohu, dokonce s minaretem, který  zde dala postavit v létech 1926 – 1931 rumunská královna Marie jako své sídlo.

Možná si někdo z vás vzpomene na filmy Labakan, Legenda o lásce a Morgiana, které se natáčely právě v těchto místech. Botanická zahrada nás okouzlila. Bylo zde vysazeno na 3000 druhů vzácných rostlin, stromů a v tzv. Aladinově zahradě kaktusový ráj. Záhony překrásných růží se střídaly s vodopády, jezírky, se záhony letniček hýřícími všemi barvami.
Další zajímavostí parku byla kaple, která je věrnou kopií kaple z Kréty. To, co zde popisuji, už dnes zřejmě vypadá jinak. Píši však o tom, co mi utkvělo i po létech v paměti.

Dalším naším výletem  byla Varna. Prohlédli jsme si město, veliký přístav a navštívili místní Delfinárium. Velice nás překvapilo, jací jsou delfíni inteligentní tvorové. Se svými cvičiteli předváděli ve vodě úžasné kousky.

A tak pomalu uplynul týden, aniž bychom se v moři vykoupali. Sedmý den nás čekalo překvapení. Když jsme po snídani přišli na pláž, v mořské vodě již dováděly spousty dětiček spolu s dospělými. Teplota vody  23°C. To už bylo něco jiného. Od plavčíků jsme se dozvěděli, že v noci byla na moři veliká bouře, která přihnala k pobřeží teplé vlny. Do konce dovolené nám zbýval ještě týden a ten jsme si opravdu v mořských vlnách užili. Kouzelné byly večerní procházky po nekonečných, bílých, písečných plážích, kdy jsme pozorovali bílé racky kroužící nad tmavým mořem, při zapadajícím slunci. Nádhera, která se nedá zapomenout.

Jediné, co jsme této dovolené tehdy mohli vytknout, bylo jídlo. Dostávali jsme malé porce, měli jsme dokonce odpočítané krajíčky chleba a máslo. K večeři byly většinou brambory a z mletého jehněčího masa jakési karbanátky. Účastníky předchozího turnusu jsme na toto byli upozorněni, proto jsme si vezli s sebou nějaké konzervy, uherák a sýry. Ke koupi zde byla kvalitní šunka, bílý chléb, ovoce a zelenina, takže jsme nestrádali.

To už se nám přiblížil konec dovolené. Tentokrát jsme neponechali nic náhodě. Do letadla jsme se protlačili mezi prvními, seděli spolu a cestu si jak se patří užili. Cestou nás provázely krásné obláčky, které při troše fantazie vypadaly jako zasněžené Alpy. U moře jsme pak byli mnohokrát, ale studenou vodu v moři jsme už nikdy nezažili.

Loňského roku byla na dovolené v Albeně dcera. Přijela nadšená. Ubytování, jídlo, koupání – vše bylo super. Byly zde vybudovány  přepychové hotely, tenisové kurty, hřiště na volejbal, golfová  a dětská hřiště, na plážích široká nabídka vodních sportů a co je důležité,  dovolená byla podstatně levnější než v jiných zemích.