8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 30.04. 2024
Dnes má svátek Blahoslav
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Čekání

20. 05. 2010 | Vaše příběhy

Nemám ráda nedochvilnost, sama raději jdu třeba o půl hodiny dříve, abych nepřišla pozdě. Úplně nesnáším lidi, kteří chodí zásadně všude pozdě a mnohdy jsou tak suverénní, že se ani neomluví, nebo použijí tak banální výmluvu, že i malé dítě pozná lež.

Takovým člověkem je bohužel i můj zeť, pro kterého nějaká hodina, mnohdy i dny nehrají žádnou roli, sice jsem si na jeho výmluvy a nedochvilnost se zaťatými zuby zvykla, ale občas v duchu zuřím.

Poznala jsem jeho vlastnosti natolik, že se snažím po něm raději nic nežádat, pokud se mohu zařídit jinak. Jsou však v životě chvíle, kdy není zbytí a já musím přijít s prosíkem. Vždy se tváří velmi ochotně, ale pouze do okamžiku, kdy má slib splnit. Takové výmluvy by si snad nevymyslel ani sedmilhář, trpím to pouze kvůli dceři a vnučkám, které nesmírně miluji.

Dcera je vdaná sedm let, pět let spolu chodili, takže za dvanáct let už nemohu říct, že by mě něčím překvapil, předem odhadnu, že když řekne, že přijede kolem třetí, objeví se nejdříve po páté, v létě mi slíbil, že mi pomůže vynosit ze sklepa těžké věci, nestalo se dodnes.

Asi před jedenácti lety jsem se zmínila, že potřebuji natřít radiátory, pochopitelně ne zadarmo, dobře, souhlasil s tím, že v sobotu přijde. Domluvila jsem se s důvěrníkem, že přijde odplombovat měřiče, dodnes před ním vypadám jako pomatená ženská, nakoupila jsem maso, pití a čekala. Nepřišel. Další týden po dceři vzkázal, že nemohl přijít, půjčil někomu stříkací pistoli a ten mu ji totálně zničil. Pak se již tvářil, jako by se nic nestalo a zřejmě tu pistoli nepotřebuje celé roky.

Párkrát jsem dceři připomínala, kdy tedy se bude natírat, ale termín byl několikrát odsunut a později se již nikdy nezmínil, jen důvěrník se každý rok, při zapisování spotřeby tepla ptal, zda ještě čekám, nebo budu rovnou kupovat nové radiátory, a proto je mám stále nenatřené.

Letos, i když nejsem již téměř rok doma, přišla za mnou na návštěvu sestřenice, mluvilo se o všeličem, a tak padla z mé strany ostrá slova na nespolehlivého zetě.

Magda, její muž je malíř natěrač, mi řekla: „Dej mi klíče, můj muž ti to udělá a tebe u toho nepotřebuje“.

 

Trochu jsem váhala, maminka vyslovila obavy, abych neudělala peklo sobě i své dceři.


Jenže nakonec zvítězila moje impulsivní povaha, Magda odešla s klíči, její muž vzal v sobotu s sebou syna, odjeli do mého bytu, udělali řádně práci, uklidili po sobě, dokonce i ty věci ze sklepa vynosili. Přivezli mi vrátit klíče, došlo sice k hloupé tahanici, protože si ode mne nevzal ani korunu se sdělením, že já jim taky celé roky pomáhám a nic za to nechci.

Neřekla jsem nikomu nic, jednou přijeli mladí a byli podivně zaražení, tvářila jsem se jako obvykle, uvařila kávu, hrála si s vnučkami, pak u stolu to již zeť nevydržel: „Ty jsi měla v bytě řemeslníky?“

Zatvářila jsem se překvapeně: „A vy jste byli u mne doma, co jste tam potřebovali, že jste nic neřekli?“„No to je od vás hezké, ale ta je venku, takže nějaký důvod jste snad měli, abyste ty tři patra vyšlapali.“ Začal blekotat, že projížděli městem a tak je napadlo mi vybrat schránku.

To již zasáhla dcera: Mami, nerozčiluj se, je to sice kousek, ale musela jsem si odskočit a taky mi napadlo, že ti již dlouho nikdo nezalil kvítka, tak jsme tam šli všichni, zaskočilo nás, že máš natřené radiátory a dokonce vyklizený sklep. To nemohlo počkat až budeme mít čas, vždyť ti to přece Břetik slíbil, že to udělá.“

Chvíli jsem mlčela, to ticho začínalo být trapné, maminka se přikrčila v očekávání věcí příštích. Snažila jsem se, ale přece jen moje odpověď vyzněla poněkud jedovatě: „To má čekat dalších jedenáct let? Už jsem po vás chtěla něco nesplnitelného a zadarmo?“ „No to ne, dáváš nám všechno, co můžeš, my si toho přece vážíme.“

„No tak jste to dokázali a já se podle toho zařídila.“

Myslím, že se zeť snad poprvé v životě zastyděl, nedokázal se omluvit, vytratil se ven a k něčemu to bylo dobré, bez říkání nám odklidil sníh.

Po jejich odchodu jsem řekla mamince: „Celý život se ustupovat nedá a naše Martička by si taky měla doma dupnout, nemůže se stále jen podřizovat!“

 

Zdenka 58 – čtenářka

ChytráŽena.cz 



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !