Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 22.10. 2017
Dnes má svátek Sabina
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Cesta do španělského království

7. 06. 2015 | Vaše příběhy
Jak jsem se již zmínila v mých různých příspěvcích, zřejmě jsem se již narodila v „botách toulavých“, což jsem musela zdědit po mém drahém tatínkovi, jenž se oženil s maminkou až ve svých 36 létech a předtím procestoval značnou část Evropy.

Taky ovládal několik jazyků, což mu bylo pak prospěšné v době války v armádě, kde působil jako vojenský tlumočník. Do dnešního dne velice lituji, že maminka nebyla podobného založení a odmítla se se mnou, coby malým capartem, přestěhovat za tatínkem do Francie záhy po válce - jak jinak se mohl náš život utvářet. Když jsem krátce po svatbě ve svých dvaceti létech poprvé spatřila moře v NDR, i když bylo studené a plné různých chaluh i jiných nepříjemností, byla jsem ohromena jeho  krásou, velikostí, vůní a zvláštní pocity malosti oproti něčemu tak velkému, úžasnému ve mně zůstaly i po návratu domů.

Později jsem ještě v „období temna“ měla možnost trávit dovolenou u Černého moře v Bulharsku a po sametové revoluci i u Středozemního moře, na Jadranu atd., ale pamatuji si velmi dobře, jaký smutek, až bolestivý pocit mne vždy zachvátil poslední den dovolené a velká lítost, že snad až zase příštím rokem se s mořem znovu setkáme? Proto jsem po druhém ovdovění začala uvažovat o tom, že bych si snad mohla splnit svůj celoživotní sen a strávit podzim svého života u moře? Protože v ČR jsem byla nucena po celý svůj život se rvát o své místo na slunci a bojovat o každou maličkost coby samoživitelka, a i ke stáru jsem se setkávala stále jen s arogancí úředníků, neochotou, korupcí, závistí, podrazy „milých sousedů“ a expřátel atd. 

cesta do ŠpanělskaVyměnila jsem své starší auto za větší, do něhož se toho vešlo o mnoho více a v případě nutnosti se v něm dalo i nocovat a nejdříve se svým milým pejskem jsem se rozjela na podzim před šesti léty do maďarských lázní Harkány, abych pookřála po všech posledních ranách osudu a dopřála svým kloubům blahodárné koupele v teplé minerální vodě těchto skvělých lázní. Dvakrát denně jsme ve vodě cvičili pod dohledem zdravotnického personálu, plavání a dlouhé procházky s mým pejskem mi velice prospěly. Jen jsem ještě počátkem ledna zavezla auto do servisu v ČR na pořádnou prohlídku, navštívila svou lékařku a s pejskem veterinu a pak už mi nic nebránilo rozjet se směrem k jihu, zvláště když v západních Čechách byl metr sněhu a mínus 17 st. - a já jsem člověk teplomilný.      
Původně jsem uvažovala o Řecku a poznávání řeckých ostrovů, nakoupila jsem si literaturu a chtěla se učit řecky. Ale zrovna se tam konaly demonstrace, takže jsem sedla s mým milým věrným HAF do auta a rozjela se před léty v lednu na jih. V Itálii žije má neteř a proto vím, že mívají občas sníh – tudíž jsem zamířila přes Francii do Španělska. Z jižního Německa, kde už bylo mnohem méně sněhu i vyšší teploty, jsem co nejrychleji zamířila na francouzské pobřeží. Nejela jsem po dálnici, to mýtné - zvláště ve Francii - je příliš drahé a já měla času dost. Jen jsem občas odbočila k dálničnímu velkému odpočívadlu s restaurací a možností se osprchovat. Tam jsem zaparkovala mezi kamiony, prošla se s hafánkem, zatáhla záclonky na předních oknech a uložila se ke spánku. Můj HAF hlídal perfektně a jeho štěkot by odradil každého lumpa, s ním jsem strach nikdy neměla. Již první den na francouzském pobřeží přímo u moře byl nádherný, svítilo teplé slunce, mořský vzduch nádherně voněl a bylo krásných +15° /velký rozdíl oproti hnusné zimě/. Pak jsem pokračovala pomalu k jihu ke španělské hranici.
Kus před Barcelonou jsem mohla najet na dálnici, která objíždí celou Barcelonu a je bezplatná. Ovšem někde v místě několika tunelů přeci jen stály výběrčí budky, kam jsem se zařadila a za mnou desítky aut. Cena byla pouhá 2,50 euro - ovšem já jsem poslední hotovost nechala den předtím u večeře, tudíž jsem vytáhla českou plat.kartu a zasunula do přísl. otvoru. Nefungovalo to, zkusila jsem další českou kartu a pak německou - všude byla slušná hotovost, ovšem ani jedna nefungovala. Situace nemilá až komická - zpět nebylo možno vycouvat, vpřed jedině s tou malou hotovostí. Měla jsem pod ruční brzdou jednoeurovku, tu jsem nabídla a zbytek mi seňor musel prominout.

Pak jsem mířila  stále na jih a pátý den našeho putování jsem přijela do města Dénia, kde je velký přístav a trajekty odsud odplouvají k protějším dvěma ostrovům i dále. Původně jsem uvažovala o přeplutí trajektem nejprve na Ibizu a pak na Mallorku, kde jsem již trávila  dvojí dovolenou – ale cena jízdenek byla nad mé finanční možnosti a taky bych nenechala pejska pár hodin v přepravce někde v podpalubí. Tudíž jsem tuto možnost zavrhla a projížděla pobřeží směrem na jih. Přespávali jsme v autě (bylo o něco menší nežli dodávka, ta trocha nepohodlí mi nevadila), pokud možno jsem parkovala vždy jen pár metrů od moře. Bylo poměrně teplo, po celý únor svítilo teplé slunce a brzy se už dalo spát i venku na lehátku pod spacákem. Mimo sezónu se dá kempovat i mimo autokempinky (ty přijdou dráž než pronájem místnosti s příslušenstvím), dokonce se policisté na motorkách každou noc ptali - SENORA TODO O.K.? 

V jednom půvabném městečku, odkud každé ráno vyjíždějí rybáři za svými úlovky, aby pak odpoledne ve zdejším přístavu prodávali čerstvé ryby do restaurací i náhodným zájemcům, se mi velmi líbilo. Pobřeží tam lemují úzké domy, většinou široké pouze na jednu místnost /něco jako Špalíček v Chebu/, které jsou zajímavé svou barevností - modré, růžové, zelené v různých odstínech a to vždy dle barvy lodí jednotlivých rybářů, kteří v domech bydlí. Tam jsem si našla hezké místo pod vysokou zdí parčíku,  kde jsme strávili s pejskem pár krásných měsíců.        
Ještě nikdy, na žádné z mých mnoha dovolených u moře, jsem nezažila tolik nádherných chvil, takové souznění s přírodou!  Usínat pár metrů od moře pod olivovníky, poslouchat zpěv cikád a ráno zpěv ptáků nad hlavou v korunách stromů, nechat se uspávat šuměním vln a v noci žasnout nad úplňkem, jehož stříbrné světlo klouzalo po hladině až k nám - to se s žádnou cestovkou prožít nedá. Ranní zpěv ptáků, let racků nad hladinou, v dálce na moři sledovat plachetnice… Při východu slunce snídaně u kempinkového stolečku, naprostý pocit volnosti a radost nad tím, že jsem se konečně mohla oprostit od života, kdy stále někdo ode mne něco očekával a nikdo nebral ohled na moje potřeby či sny. Tohle všechno se mi jevilo jako zázrak po tom hektickém a nepříliš šťastném předchozím období.    
Tady v trávě pod stromy jsem asi po padesáti letech s úžasem sledovala pilné mravenečky, jak si odnášejí drobky od mé snídaně a pak je krmila denně, uvažujíc, zdalipak by mi v nouzi pomohli? S vařičem, autolednicí, zásobami pitné vody a kempinkovou gumovou sprchou, kterou jsem pověsila na strom na silnou větev a v níž se za chvíli ohřála sluníčkem voda, není nijak obtížné kempovat, zvláště když jsem s sebou měla mého milovaného přítele HAF a on hlídal perfektně a hlasitě oznamoval každý pohyb rybářů, kteří v noci prošli opodál stezkou k moři. S ním jsem se nemusela ničeho bát, s ním jsem si mohla povídat v rodném jazyce a díky němu a jeho přítulnosti jsem stále navazovala nová a nová přátelství s pejskaři všech národností.       
Do těchto míst vedly procházky místních pejskařů, rybáři ve dne v noci chytali ryby – poznala jsem tam hodně milých lidí různých národností, protože ve Španělsku mají bydliště důchodci (i mladší lidé) snad z poloviny Evropy.  Pejskaři si navzájem všude dobře rozumí, tady je zvykem si tykat a oslovovat křestním jménem, brzy jsem já i můj hafan měli spoustu přátel. Na strom jsem pověsila cedulku „BUFET PRO PEJSKY“ ve čtyřech jazycích - pod stromem byl vždy kbelíček s vodou pro unavené pejsky i miska s granulemi. Když se lidé divili, že cestuji sama – naučila jsem se jim španělsky vysvětlit, že přeci nejsem sama, protože mám s sebou svého nejlepšího přítele, který na rozdíl od mužských nechlastá, neodřihuje si, nechrápe, nesmrdí pivem, nenadává a věrně mne miluje.      
„Buďte vítáni v mém domě pod stromy“ - má první španělská věta. Tam jsem prožila opravdu velmi pěkné období, slzela jsem dojetím, když mi jedna bělovlasá paní přinesla ručně háčkovanou deku, aby mi v noci nebyla zima - vždyť jsem pro ni byla naprosto cizí. Sama štrikuji, ta deka - to byla práce několika set hodin. Další paní s pejskem mi nosila kytičky do malé vázičky na stolku, jedna Angličanka mne přišla ostříhat dle jejího účesu, který se mi velmi líbil. Jedny z mých prvních španělských vět byly: „Buďte vítáni v mém domě pod stromy, odložte si prosím, ale nezouvejte se a přijměte místo. Toto je moje kuchyň, ložnice i pokoj, moře je mou koupelnou, tahle vyvýšená louka je moje terasa. Copak vám mohu nabídnout? Bohužel výtah nefunguje a portýr má dnes volno. Na shledanou, přeji pěkný den a přijďte brzy zase!“    

Lidé zde velmi hodnotí, když se cizinec aspoň snaží, i když koktavě, hovořit španělsky a jsou velmi vstřícní a opravdu vždy usměvaví. Taky jsme si v mém domově s pejskaři udělali jednou večer garden-party - každý něco přinesl, rybáři nabídli malý úlovek, na mém vařiči s grilovacím nástavcem jsme grilovali, já nabídla becherovku, seděli jsme na kamenech a dva španělští mládenci hráli na kytaru dlouho do noci, bylo nám všem moc a moc hezky!


MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Cesta do španělského království:

Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
Cesta do španělského království
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Velký obdivSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
jsem již někde četla, ale nevadí, moc pěkné.
Obrázek uživatelky
profil
jinak než další skvělý Martiččin článeček. Jen tak dál bezvadně se to čte.
Obrázek uživatelky
profil
Hezké vyprávění. Vypadá to jako idylka, ale myslím, že sis taky zažila krušné chvíle.
Na pokračování se těším. Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
...zdravím - další dva díly už leží v redakci a postřehy a zážitky za poslední 4 roky /již bez stěhování, bydlím "pouze" v sedmém podnájmuSmajlík/ teprve zpracuji a taky pošlu.
Bez zimy, sněhu a mrazu se cítím skvěle - jen ta letní vedra jsou únavná. Mít dostatek financí i v mém věku bych hned přesídlila na španělský ostrov Tenerife /ostrov věčného jara/, kde rozdíly mezi létem a zimou jsou malinké - údajně celoročně průměrně 25°- to by stačiloSmajlík/
Adios + wau, wau Smajlík
/dne 07.07. vyjde další článek o Lady,kvůli níž mne po půlnoci na zahradě vyslýchal policistaSmajlík-s tou holkou si ještě užiji spoustu legraceSmajlíkSmajlík!!!/
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles