Krátká návštěva ve Vlašimi

Město Vlašim se rozkládá v Podblanické oblasti. V západním okraji města je rozsáhlý zámecký park, kterým vede zhruba pět kilometrů dlouhá naučná stezka. Částečně po asfaltových, štěrkových i přírodních cestách. Rozloha parku je asi 75 hektarů a patří k největším v Čechách. Založen byl v roce 1775 Karlem Josefem z Auerspergu. Dříve tu bývala obora s lovnou zvěří a zámecká zahrada.

Přicházíme k Vlašimské bráně, nad vchodem je třináct erbů původních šlechtických vlastníků vlašimského panství. Velký erb nad nimi patří rodině Auerspergů, kteří bránu dali postavit. Procházíme branou k zámku a podél něj do zámeckého parku. Po asfaltové cestě míříme podle ukazatele k Čínskému pavilonu. To je asi nejhezčí stavba v celém parku. Pavilon je přístupný veřejnosti pouze s průvodcem v rámci komentované prohlídky. Dříve byl interiér zařízen v čínském duchu se skleněným zvonem a porcelánovými figurkami. Dnešní podoba pochází z devatenáctého století. V blízkosti Čínského pavilonu obdivujeme veliký pařez a pokračujeme dále.   

Všude je vysekaná tráva a park působí velmi upraveně. Vše tu zapadá. Odpadkové koše mají dřevěné obaly, dětské hřiště je ze dřeva s barevnými kombinacemi a v trávě kvetou luční kopretiny. Nyní přicházíme na rozcestí. Je tu několik zvířátek v nadživotní velikosti – kobylka, vydra a altánek. Začíná pršet a my se vydáváme ke Starému hradu. Stavbě, která pochází z původního parku. Je postavený ve skále nad řekou Blanicí v pseudorománském slohu. V jeho interiéru byl původně i nábytek a bylo možno do něj nahlédnout. Uvnitř je nyní expozice o historii zámeckého parku. Přístupna je jen s průvodcem v rámci komentované prohlídky.

Nyní už prší, tedy přímo leje. Chvíli postáváme pod stromy a zjišťujeme, že deštníky nás moc neochrání. Déšť neustává, ba naopak zesiluje. Zvažujeme, zde pokračovat ke Znosimské bráně. Nakonec to vzdáváme a vracíme se k zámku. Ještě se zastavíme v informačním centru, otiskneme turistické razítko a nerozhodně se tu zdržujeme. Déšť ale nechce ustat. Vyběhneme tedy a míříme z kopečka na Žižkovo náměstí. Zde je výborná cukrárna, tu si nemůžeme nechat ujít. Koupíme zákusky a doufáme, že než je sníme, tak trochu oschneme a třeba i přestane pršet. Bohužel se naše přání nesplnilo. Asi po hodině strávené v cukrárně se zvedáme a vybíháme k autu. Naštěstí ho nemáme daleko.

Dnes se nám výlet nevydařil. Prošli jsme jen část parku. Jsem tu již podruhé a ani jednou jsem park neprošla celý. Tak snad do třetice to někdy vyjde…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10