Kudy chodil loupežník Grasel

Jan Jiří Grasel se narodil v obci Nové Syrovice v rodině rasa, což bylo řemeslo na nízké společenské úrovni, někde mezi katem a popelářem. Navíc si otec přivydělával krádežemi a vloupačkami a do zlodějského řemesla zasvětil i svého syna.

Vyčlenění ze společnosti, kontakt s tuláky a zloději, problémový otec... Asi nepřekvapí, že se mladý Grasel vydal na špatnou cestu. Zprvu šlo o drobné krádeže, ale morálními zábranami netrpěl a jeho drzost rostla. Obklopen bandou podobně smýšlejících se stal postrachem pohraničních lesů. Stále více pil, účastnil se hospodských rvaček. Soud mu nakonec prokázal přes 200 loupeží a krádeží a dvě vraždy. Po téměř tříletém soudním procesu byl Grasel, spolu se dvěma svými kumpány, popraven na vídeňském náměstí poslední lednový den roku 1818.

Nemohu si pomoci, ale stále nevidím jediný důvod, proč jsou podobní „hrdinové“ idealizováni a popularizováni. Rozhodně nešlo o neohroženého sympaťáka, který bohatým bral a chudým dával. Svědčí o tom již v úvodu zmíněný vznik slova grázl.

Na druhou stranu proč nevyužít známého jména k propagaci turistiky? Začátkem 21. století byly na obou stranách hranice vyznačeny naučné stezky s názvem Graselweg - Graselova stezka.  My jsme se vydali na část jedné z nich, do okolí Slavonic.

Slavonice, s ojediněle zachovalou pozdně gotickou a renesanční architekturou měšťanských domů, není třeba představovat (zájemci si podrobnosti snadno dohledají v libovolném průvodci). To, že působí dojmem, jako by se zde zastavil čas, považují za největší devizu především filmaři. Právem, neboť v ostatních jihočeských městech a městečkách už rozhodně nenajdete tolik oprýskaných uliček, kde bez větších úprav natočíte záběry jako z války (naposledy Jan Svěrák Po strništi bos).

Naučná stezka míří z města do lesů, pohodlná cesta je značena písmenem G a přes rozcestí U Velkého rákosního rybníka nás po 6 km přivádí ke skále s Graselovou trojmužnou předovkou. Pěšina dále míří k severu, v okolním lese jsou roztroušeny skalky a balvany. Tento úsek patří k nejhezčím. Prohlížíme si Graselovu sluj, malou jeskyni pod žulovým převisem.

Zajímavé je seskupení žulových bloků Schillerův kámen, dosahující výšky až 12 m.

Návštěva této lokality údajně inspirovala Friedricha Schillera k napsání dramatu Loupežníci, které ale s Graselem nesouvisí, ten se narodil později.

Na krátko vycházíme na silnici, za autobusovou zastávkou Český Rudolec, Stoječín opět vcházíme do lesa. Po 1,5 km se ocitáme nad osadou Peníkov. Lze sestoupit k rybníku, pod jehož hrází se nachází vodní pila. Zchátralý objekt prošel před nedávnem rekonstrukcí a je provozuschopného stavu. 

Z Peníkova je to 2 km do Českého Rudolce, známého především díky chátrajícímu novogotickému zámečku nazývanému pro svůj stavební styl Malá Hluboká nebo též Moravská Hluboká. Zásadní význam pro jeho rozvoj měly dva šlechtické rody - ruský šlechtický rod Razumovsky a italský rod Picchioni. Jako v mnoha dalších případech, i zde se na jeho neutěšeném stavu podepsalo poválečné rabování a politické změny. Mezi turisty se říkalo:„Zámeček dál chřadne, přijďte dřív než spadne...“ Ale třeba není úplně pozdě. Byla opravena věž a zajištěny stropy, v sezoně jsou možné prohlídky. 

My v Českém Rudolci Graselovu stezku opouštíme, ale můžete po ní pokračovat dále do Dolního Bolíkova, kde končí ve vlakové zastávce.

Putování zdejší krajinou se nám líbilo, je však zarážející, že na tolik propagované Graselově stezce není žádné turistické odpočívadlo a informační tabule chybí nebo jsou v dezolátním stavu. I značení by si místy zasloužilo údržbu.

Graselovy stezky vedou místy, kde Grasel pobýval nebo loupil se svou bandou, ale bát se tu určitě nemusíte. Dnes se krade docela jinak.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz