Přes Nový svět do Jeleního příkopu

Naši stověžatou matičku Prahu navštíví ročně několik milionů turistů. Tento příliv - ba přímo tsunami - vnímám jako domorodec a patriot částečně s jistou hrdostí a částečně mi jde trochu na nervy.

Ráda předvádím svým mimopražským přátelům a známým metropoli i jinak, než jako hlučné město, kde se musí prodírat davem. I v pulzujícím velkoměstě jsou zákoutí, kde se dá v klidu posedět a vnímat jeho krásu. Je jich celá řada, ale dnes bych vás chtěla pozvat na místo, které byste jako synonymum klidu patrně nečekali. Vedou sem kroky většiny turistů, neboť je symbolem města, ale i české státnosti. Je jedinečný svou rozlohou i architekturou, místem odpočinku významných panovníků a světců, důstojným sídlem prezidenta. V neposlední řadě jsou zde uchovávány korunovační klenoty. Ano, je to Pražský hrad a my si projdeme Nový svět a Jelení příkop.

Z Loretánského náměstí (Loreta vpravo, Černínský palác vlevo) sestupujeme kolem kapucínského kláštera na Nový svět. Jde vlastně o jakési předhradí Hradu, které vznikalo od poloviny 14. století na hraně údolí tvořeného potokem Brusnice. Oproti hlavnímu turistickému tahu směřujícímu z Pohořelce na Hradčany si zde opravdu můžete připadat jako v jiném světě. Dlážděné křivolaké uličky s kouzelnými domky dýchají přímo pohádkovou atmosférou. Pravděpodobně i toto prostředí ovlivňovalo tvorbu mnoha umělců, kteří zde pobývali: malíř Jan Zrzavý, výtvarník Jiří Anderle, výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer, režisér Jindřich Polák... Za svou láskou do roubené stavby se šindelovou střechou sem chodíval Jakub Arbes. Tento objekt je jedinou roubenkou v centru Prahy, dnes je v něm hotel U raka.

Od křižovatky s roubenkou jdeme vpravo. Pamětní deska upozorňuje na dům, v němž se narodil houslový virtuos a pedagog František Ondříček

Míjíme domek sochaře Josefa Nálepy, tvůrce busty Salvátora Dalího i řady dalších významných osobností, Tomáše Bati, Karla Gotta, Hany Hegerové. Portrétoval Voskovce a Wericha, Vlastimila Brodského, Miroslava Horníčka a další. Pokud jezdíte do Třeboně, určitě znáte obří kapry na kruhovém objezdu, ti pocházejí rovněž z jeho dílny. Byl i medailérem a sportovcem. Jeho podpis nese i znamení na protějším domě U zlatého beránka. Ateliér Josefa Nálepy zde na Novém světě osiřel v červnu letošního roku, zemřel ve věku 76 let.

Levou stranu uličky nyní tvoří kamenná zeď. Snadno v ní přehlédnete malou branku. Byla by to škoda, čeká nás za ní další malebné zákoutí. Dětské hřiště zde zrekonstruovala Správa Pražského hradu v roce 2009 v rekordní době tří měsíců pod záštitou manželky prezidenta republiky paní Livie Klausové.

Kolem letní divadelní scény a dalších zajímavých domů (např. U zlaté hrušky) přicházíme na křižovatku s ulicí U Brusnice. Zde se nachází branka vedoucí do horní části Jeleního příkopu.

Sestupujeme po dřevěném chodníčku se zábradlím do ticha osvěžující zeleně. Mezi stromy je vidět věž vojenského kostela sv. Jana Nepomuckého. Z pěšin v údolíčku volíme nejprve tu, která směřuje vlevo vzhůru. Zakrátko nás přivádí na vyhlídkovou terasu s dominantní lípou a kamennými lavičkami, tzv. Masarykovu vyhlídku. Byla vytvořena v letech 1922-4 architektem Josipem Plečnikem a otvírá se odtud nezvyklý pohled na Hradčany. Jako mnoho dalších míst nebyla za minulého režimu přístupná. Okolí vyhlídky je osázeno vinnou révou, symbolicky připomínající, že zde existovaly vinice již ve středověku.

Sestoupíme k louce s lavičkami a domkem pro medvědáře. Je to trochu zvláštní - Jelení příkop a medvědi, ale užívaný název je z dob, kdy se zde opravdu proháněla vysoká zvěř (v 16. století). Medvědi obývali horní část příkopu později. Prezident T. G. Masaryk je dostal darem od příslušníků čs. legií v roce 1918. Dnes můžeme vidět jen zamřížované kotce.

Před domkem medvědáře si prohlédneme sochu Ponocného, vytvořenou podle modelu Františka Úprky, kterou prezidentu Masarykovi darovali žáci kamenosochařské školy v Hořicích.

Pokud jdeme dále kolem louky, mineme další zajímavou sochu - Krakonoše od Františky Stupecké (zmiňuji ji ve starším článku Pražské sochy a pomníky) a jsme u tunelu pod Prašným mostem. Příjemně nasvícený 84 m dlouhý tunel vejčitého profilu je postavený podle projektu Josefa Pleskota a spojuje horní a dolní část příkopu.

Můžeme zde vystoupat na Prašný most a pokračovat v prohlídce Hradu či Královských zahrad nebo kolem Pyramidálního trpaslíka klesat dále Jelením příkopem. V jeho dolní části, zhruba proti Daliborce, je další možnost jak údolí opustit, vlevo vzhůru vystoupáme k Letohrádku královny Anny, pěšina vpravo nás vyvede do ulice na Opyši a dále na stanici metra Malostranská. V každém případě to bude hezká procházka a jestli vám slova nestačila, podívejte se na fotografie. Záměrně  přikládám ty, které vznikly o srpnovém víkendu, tedy v době největšího ruchu hlavní sezony. Ale krásně je tu i na podzim, kdy se listí stromů zabarvuje.  Jen mějte na paměti, že Jelení příkop, stejně jako ostatní zahrady Pražského hradu, je přístupný od dubna do října.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10