Keifir

No dovolenou v Turecku jsme se náležitě vybavili a těšili se, jak si pobyt u moře užijeme. Teploty se šplhaly ke třicítce a my si na pláž vždy brali opalovací krém s vysokým faktorem. Nejsme z těch, co by byli pořád ve vodě nebo na sluníčku, a tak jsme pobyt venku kombinovali s pobytem na klimatizovaném pokoji nebo v hotelovém bazénu. K moři jsme to měli asi 15 minut.

Den před odjezdem jsme opět vyrazili na pláž, samozřejmě, že jsem nezapomněla vzít si čtení, sluneční brýle a osušky. Až jsme se svlékli a šli okusit, jaká je voda, zjistili jsme, že nemáme opalovací krém a že zůstal na pokoji. Problém byl v tom, že ani jeden z nás se nechtěl vracet do hotelu a tak jsme si řekli, že pro jednou se nic nestane, když už základ na kůži máme…

Dělali jsme si legraci, protože vedle se slunili Němci, tak jsme přemýšleli, jak si od nich opalovací olej půjčit nebo jim jej na chvíli „uloupit“, když byli na obědě.

Slunce se nám zdálo být mírné. Naše spálení se ukázalo až po obědě. Zchladili jsme se na pokoji klimatizací, ale těla nám hořela a já jsem manželovi nadhodila, zda se chystá na „díkuvzdání“ a on mě zlobil zase tím, že prý už začínám vonět.

K večeru jsme se vydali do supermarketu sehnat kyšku na zchlazení kůže. Horší bylo, že jsme nevěděli, jak se to řekne turecky. Hledali jsme hledali, až jsme našli keifir, už láhev nasvědčovala, že to bude ono.

Přibrali jsme pořádný balík lupínků a láhev červeného. I když jsme měli možnost jít k bazénu na večerní drink, zůstali jsme na pokoji a jeden druhého jsme tím tureckým kefírem namazali. Jaké má složení jsme nezkoumali. Kdyby nás někdo viděl s tou kyškovou politúrou, asi by padl smíchy. Dívali jsme se na televizi a manžel se rozhodl, že vyzkouší dopít ten zbytek kyselého. On jej má moc rád a v Turecku nemají brambory s mlékem, tak neodolal - bramborové lupínky zapíjel keifirem a bahnil si, jak je to dobré. Nabízel mi také, ale já řekla, že bez škvarků to není ono a vzala si raději dvě decky červeného.

Škoda, že jsem svého chotě nevyfotila s kefírovými vousy a s bílou polevou po celém těle, určitě by mi to zvedalo náladu alespoň měsíc….

Nad ránem jsem slyšela, jak se jde manžel napít, voda nám došla, tak si dal vínka. A to asi neměl dělat. Já vyrazila kolem 7. ráno na snídani, ale můj choť se kroutil a „ skučel“, že asi umře a že se mnou nebude moci odletět! Donesla jsem mu později na pokoj kávu a vynikající slané turecké koláčky a ty jej zase daly dohromady.

Myslím si, že si brambory s kyškou jen tak brzo nedá a na brambůrky se prozatím nemůže ani podívat.

A tak jsme si na naší dovolené užili i hodně legrace a určitě budeme rádi na ni vzpomínat.

Bertice – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete