Chania a Elafonisi (Kréta)

Romantické starobylé město s 108 000 obyvateli leží západně od Bali. Ze severu ho omývají vody Egejského moře, z jihu se za ním zvedají do dvoutisícové výšky vrcholy Bílých hor, které zůstávají kromě tří letních měsíců zasněžené. Město se pyšní minojskou historií, v centru města jsme narazili na zbytky základů obytných domů z té doby.

Sbírka nalezených předmětů z předkřesťanské doby je k vidění v archeologickém muzeu. Nejstarší nalezené objekty pocházejí až z 15. st. př. n. l. Staré město se dělí na část benátskou a tureckou. Benátčané ovládli Chanii po byzantském období, tedy v letech 1204-1669, po nich v letech 1669-1898 byla Kréta i s Chanií v rukou Turků.

Autobus nás zavezl až do centra města k tamní velké tržnici. Od ní jsme přišli ulicí se spoustou obchodů na poměrně velké náměstí s pravoslavnou bazilikou Trimartyri z roku 1860. Po prohlídce baziliky s ikonami, křišťálovými lustry a zapálenými tenkými svíčkami jsme šli dál k přístavu.  Na fasádě jednoho z domů jsme si všimli tabule o tom, že je tady katolický kostel. Byl tam, malý, zastrčený ve dvoře…,  velikostí se vůbec nedal srovnat s pravoslavným kostelem, který jsme viděli předtím. Kréťané vyznávají převážně pravoslaví, takže katolický kostel je tam opravdu výjimkou. Těsně před prostranstvím u přístavu jsme ještě odbočili doleva do uličky Zambeliu plné kavárniček a obchůdků, která stejně nakonec vyúsťuje na nábřeží.

Konečně jsme se ocitli ve starém chanijském přístavu. Po pravé ruce jsme měli admirální muzeum, před kterým ním leží obrovská kotva a podmořská mina, a naproti na úzkém výběžku protilehlé strany přístavu stojí maják. Nedaleko majáku na nábřeží jsou pak přístavní skladiště – některá skoro v ruinách, některá přestavěná na muzea a galerie, stejně jako bývalá mešita (s narůžovělou fasádou). Zambeliu a přilehlé ulice tvoří benátskou část Chanii, ulice za sklady a mešitou část tureckou. V ní jsme prošli i kolem minaretu (byl zachovalý, ale těžko říct, jestli slouží svému účelu i dnes). Ráz uliček v obou částech je skoro stejný, taverny, bary, butiky, obchody s tradičními produkty a suvenýry. V turecké části jsme viděli odkryté základy domů z 6. - 4. st. př. n. l.

Po asi dvouhodinové prohlídce Chanie jsme pokračovali na jihozápad ostrova, na pobřeží Elafonisi.

Elafonisi

V jihozápadním cípu Kréty leží takřka tichomořská, tzv. Růžová pláž a proti ní maličký ostrov - Elafonisi. V létě je s Krétou spojen písečným pásem, takže tu moře tvoří jakousi lagunu, která hraje všemi odstíny modré a zelené barvy. Ovšem charakteristická je zde narůžovělá barva písku přímo na okraji moře, kterou způsobily vodou rozemleté mušle. Hloubka vody v laguně je asi 60 cm a voda je tam vyhřátá až na 30 st. Elafonisi je tak  ideální místo  pro koupání rodin s malými dětmi. Příroda kolem pláže připomíná trochu poušť – všude je jemný, až jako prach jemňoučký šedý písek. Kolem pěšiny k laguně lze zahlédnout trsy kvetoucí pouštní růže. Přístup k nim je ale zakázán a rostliny jsou chráněny dřevěnými zábranami. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10