Co je vlastně zač ten pštros

Pštros je největší a nejmohutnější pták na naší planetě. Křídla má, ale nepoužívá je. Jako kompenzaci má dlouhé a silné nohy, je tudíž vynikající běžec.

Dokáže běžet až 60 km za hodinu po více než 10 minut, a rychlostí 50 km dokáže běžet i několik kilometrů a dokáže dělat až pětimetrové kroky. Křídla používá jako kormidla pohybu. Mají velmi dobrou schopnost vidění. Díky skoro metr dlouhému krku, kterým mohou periskopicky otáčet, vidí do vzdálenosti až 3,5 km. Pochází z Afriky a je ho více druhů - nandu, pampový, africký, emu, dvouprstý ... Dnes se vyskytuje v savanách a polopouštích Jižní Afriky, Keni, Somálsku, Ugandě, Tanzanií a i v jiných částech.

Nejlépe je mu tam, kde je otevřená krajina s nízkým travnatým porostem. Když neprší, mají chudou pastvu, kterou doplňují hmyzem, drobnými obratlovci nebo cizími vejci. Jinak je to všežravec, ale převážnou část jeho jídelníčku tvoří rostlinná potrava.  Jeho míry jsou impozantní. Výška 2,10 až 2,50 m, délka krku 90 až 95 cm, váha 105 až 125 kg, výška kolenního kloubu 98 až 109 cm. Samec má peří většinou černé, samice hnědošedé, konce křídel a ocasu jsou bílé. Je to jediný pták na světě s dvěma prsty. Malý prst slouží pro rovnováhu, velký prst má dlouhý, paznehta je podobná nehtu. Říká se tomu ostruhy. 

V době páření se samcům zbarvují zobáky, okraje očí a kůže nad běhákem do sytě rudé barvy. Vydávají charakteristické zvuky. Pokud snesou vejce, kromě hlavní samice i tzv. vedlejší manželky, vrchní samice je přesune do svého hnízda a utvoří kruh. V hnízdě může být až 80 vajec.  Jedna z charakteristických vlastností pro pštrosa je divokost. Mladí pštrosi, kteří jsou tzv. v pubertě, bývají často nezvladatelní.  Pštrosí farmy jsou ve světě celkem běžnou záležitostí.  I u nás jsou pštrosí farmy, ale zvířata chovaná v nich bývají čistě na užitek, to znamená, že se prodávají vejce, a dále pštrosí maso a též kůže.  Je to zvláštní, ale je velmi málo náročný na chov.

Pro ustájení mu vyhovují jednoduché stáje s oplocenými, zatravněnými výběhy. Dospělý pštros snese i počasí, kdy je třeba i dvacet pod nulou. V létě se krmí zelenou pící a granulovanou směsí s obilovinami, v zimě řezaným semenem. Dožívá se 35 až 45 let. Jedna ze zajímavostí se váže tak trochu k jeho běhu a zraku. Když pštros běží, nikdy se nedívá pod sebe, čili na zem. Vždycky kouká do dálky, ale nikdy se nestane, aby se podíval, kam šlape, v uvozovkách řečeno.

Je velmi alergický na to, když mu chce někdo ukrást vejce. V tu chvíli se z celkem mírumilovného ptáka stane jednohlavá saň, kterou nemůže nic zastavit. Jedině, když by se mu vajíčko vrátilo. Pokud čistě náhodou na někoho zaútočí pštros, tak nemá šanci mu uniknout, ani když poběží. Tito ptáci se ne nadarmo využívají i jako hlídači místo psů. Jediná záchrana je lehnout si na zem, anebo vůbec si vajíček nevšímat. Ovšem může se stát, že pštros zaútočí, i když mu nikdo nic nedělá. V zajetí se pštros může dožít až sedmdesáti let, což je oproti svobodnému životu o dost více.   

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10