Co s nesportovním dítětem?

Pohyb je pro děti zcela přirozený. Dokonce i pro takové, o kterých rodiče odmalička prohlašují, že „nejsou na sport“ nebo „jsou nesportovní“ a nechávají je radši sedět doma a lenivět. Přitom stačí jen trochu změnit přístup, aby si děti sport oblíbily a vyrostly s ním jako s přirozenou součástí života. Tady je pár tipů, jak na to.

Nenechte se vtáhnout do škatulek a tabulek

Často rodiče přihlásí dítě na nějaký sport – třeba fotbal, a když mu nejde nebo ho nebaví, zhodnotí, že prostě není na sport. Je pravda, že jsou děti talentované a méně talentované. Jenže za prvé, to se dá těžko posoudit jen z jednoho druhu sportu. A za druhé, i kdyby dítě talent nemělo, jde nám přece o to naučit ho pravidelně se hýbat, aby si pohyb užívalo, a ne z něj vychovat mistra světa.
Jakkoliv je to v dnešním světě složité, zkuste svoji ratolest nesrovnávat. Žádná měřítka, kdy je dítě sportovní a kdy není, stejně neexistují. Když skáče deset minut na trampolíně? Když běhá hůř než soused? Cítíte tu omezenost?

Poznejte, co ho baví

Pokud nechcete vychovat z potomka profesionálního sportovce, ale jde vám o to naučit ho brát pohyb jako součást života, neměli byste hledět na talent, ale na to, co ho bude bavit. Když hledáme, co dítěti dělá radost, je důležité dát mu na výběr z většího množství aktivit a nechat ho objevit, co mu bude příjemné.
K rozpoznání pohybových vloh skvěle slouží také projekt Děti na startu, který běží ve školkách a školách po celé republice a chodit do něj může jakékoliv dítě od 4 do 9 let. Děti se setkají se základními druhy pohybu, vyzkouší atletiku, gymnastiku, práci s míčem plus další druhy sportů a snadněji se dá odhalit, co jim bude vyhovovat. Budou orientované spíš na dynamické sporty typ běh, technicky náročnější disciplíny jako třeba tenis, nebo budou preferovat fyzicky ne tolik náročné aktivity jako golf, sebeobrana a jiné?  

Rychlá specializace škodí

Rodiče často dělají chybu v tom, že děti tlačí do konkrétních aktivit nebo úzké specializace moc brzo. Když postavíte dítě na brusle ve třech letech a jemu to příliš nepůjde, vy ale budete trvat na tom, aby bruslilo, může se stát, že mu tenhle konkrétní sport tak znepříjemníte, že brusle neobuje po zbytek života. Toto rodičovské soutěžení často končí zklamáním pro obě strany. Dítě je nešťastné a rodič si myslí, že má potomka, co není na sport. Jenže děti jsou různé a některé potřebují na určité aktivity prostě dozrát. Ve třech letech jim možná bruslení nejde, ale v šesti letech, kdy už je pohybová soustava vyvinutá víc a dítě sport zvládá lépe i rozumově, protože si dokáže srovnat v hlavě jednotlivé pohyby, může být všechno jinak. Se specializací jenom na jeden druh pohybu od raného věku je to totéž. Dítěti nedovoluje všestranně se rozvíjet a může se stát, že v pubertě pak s aktivitou, co dělalo od tří let, úplně sekne kvůli vyhoření.

Nesoutěživé nerovná se nesportovní

Jsou děti, které využijí každou příležitost k tomu kopnout do míče, skáčou a lezou všude, kde můžou. Jiné zase neustále soutěží, vyžadují každý výkon měřit a rády překonávají sami sebe. A pak jsou takové, kterým ani jedno moc neříká. Nejsou za každou cenu aktivní a soutěživé třeba také ne. Nic z toho není správné ani špatné. Každé dítě je jiné, což ale neznamená, že méně aktivní nebo nesoutěživé děti jsou zároveň nesportovní. Jenom motivace těch méně aktivních a méně soutěživých ke sportu bude možná trochu náročnější a bude to chtít víc zapojit fantazii. Pokud cítíte, že nejste zrovna typ rodiče, který by takové dítě dokázal nadchnout pokaždé nějakým originálním nápadem, na všechny aktivity se dnes dá domluvit trenér. Pro spoustu dětí je motivující už jenom jeho přítomnost a autorita.