Do okolí Benešova

„Tak nám zabili Ferdinanda,“ kdo by neznal tato slova, díky nimž si i dějepisný ignorant vybaví kus historie. Nejen fakt, že habsburského arcivévodu, synovce císaře Františka Josefa I. a následníka trůnu zastřelili v Sarajevu, ale pravděpodobně i to, že byl posledním významným vlastníkem zámku, u něhož začíná náš dnešní výlet. Samozřejmě že se jedná o Konopiště.

Historické souvislosti jistě nemalou měrou přispívají k masivní návštěvnosti tohoto místa, které navíc láká kouzelnou stavbou se skvostnými interiéry a rozsáhlým anglickým parkem. Ferdinand d´Este byl všestrannou osobností, za jeho působení byl upraven nejen zámek a park (měl zálibu v zahradní architektuře), ale vznikla i jedinečná střelnice, svatojiřské muzeum a mimořádná sbírka loveckých trofejí.

Z historických pramenů je zřejmé, že to byl pracovitý, zbožný, střízlivě a prakticky uvažující člověk. Občas temperamentní a cholerický a rád cestoval. Jeho střelecká vášeň nebyla v té době ničím ojedinělým, lov se považoval za sport.

Více informací načerpáte na některém z návštěvnických okruhů. Pravděpodobně se vám při prohlídce zámku a jeho okolí vybaví scény z filmů, které zde byly natáčeny - např. V tomhle zámku straší, šéfe! nebo Jára Cimrman ležící, spící. U zámeckého příkopu vzpomeneme prince Jiřího z pohádky Jak se budí princezny, který zde uvidí medvěda a rozhodne se s ním zápasit. Ke skleníku v Růžovém sadu zase přijíždí František Koudelka v oblíbené české komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, aby zde, jako japonský umělec, zahájil vernisáž výstavy miniatur.

Naše kroky vedou i ke Konopišťskému rybníku, respektive k lávce na jeho jižním okraji. Přejdeme ji a vystoupáme z lesa až na silničku vedoucí ke statku Chvojen. Vede po ní červená turistická značka, kterou případně můžeme použít při návratu, nyní je ale našim cílem kostel sv. Jakuba a Filipa na Chvojenu. Ladovsky malebná stavba je usazena na návrší nad hospodářským dvorem v místech středověkého opevněného hradiště. Některé zdroje uvádějí osídlení ještě starší, keltské. Název Chvojen je pak z doby, kdy tu stávala vesnice obklopená hustými smrkovými lesy. Nemusíte být senzibil, abyste vnímali zdejší působivou atmosféru. Ať je to pozitivní energie, trocha tajemství (za II. světové války byl zdejší kraj zabrán Němci jako výcvikový prostor a podle některých teorií se právě v okolí Chvojenu může nacházet ukrytá část slavné Jantarové komnaty) nebo prostě kus krásné české krajiny.

Z Chvojenu se můžete vrátit zpět na Konopiště, po červené značce je to k zámku 3 km. 

Nám se ale v krásném dni ještě nechce domů, a tak si prodloužíme vycházku k pozůstatkům hradu Kožlí. To slovo „pozůstatky“ volím záměrně, protože z hradu se toho opravdu mnoho nedochovalo a zbytky kdysi mohutných zdí postupně zarostly náletovými dřevinami. Nečekejme tedy žádný velký objekt, spíše důvod pro malou zastávku na příjemné procházce. Hrad Kožlí byl postaven kolem roku 1300 a po roce 1500 se již uvádí jako pustý. Jako mnoho jiných romantických zřícenin i tuto navštívil Karel Hynek Mácha. Výstup na ostroh nad soutokem Tisemského a Janovického potoka je trochu strmější, ale není dlouhý. Po prozkoumání pozůstatků hradu můžeme posedět a posvačit v dřevěném altánu v údolí u potoka. 

Z takřka liduprázdné krajiny se vracíme ke Konopišti. Čím blíže jsme zámku, tím se zvyšuje hustota návštěvníků, jak by ne, Konopiště patří k těm nejnavštěvovanějším. 

Jsou ale i místa, kam mnoho turistů nezabloudí. Jedním z nich je Líšno nedaleko Bystřice jižně od Benešova. Sem jsme se zatoulali jednoho pošmourného dubnového dne, takže zdejší genius loci byl o to působivější. Jen si představte, podmračené nebe, občas spadne nějaká ta kapka, bezlisté větve se pohupují ve větru, tlející listí, nikde nikdo, jen chlad zalézající pod kůži. Uprostřed pustnoucího parku tajemná, břečťanem obrostlá stavba s místy oprýskaným zdivem. Kovaná mříž dává možnost nahlédnout do malého nádvoří s dřevěnou pavlačí zdobenou erby. Balvany porostlé mechem a mohutný dub skrývají v tajemném zákoutí ukrytou kamennou lavičku a opodál ve stínu stoletého tisu smutně stojí socha s uraženou hlavou. Ještě zakrákání havrana a kulisa k hororu bude dokonalá. Samozřejmě, nevlídné počasí nahrává stísněnosti, za jasného slunného dne by objekt nepůsobil tak ponuře a asi bychom jásali nad romantickým duchem jednoho z posledních vlastníků, který ho v roce 1872 přestavěl do dnešní podoby. Nebyl to nikdo jiný než průmyslník Čeněk Vincenz Daněk z Esse, český inženýr a vynálezce, jehož jméno známe např. z názvu významného strojírenského podniku předválečného Československa - ČKD (Českomoravská – Kolben – Daněk). Šlechtický titul „von Esse“ mu byl udělen za zásluhy o budování průmyslu.

V roce 1945 byl zámecký areál Líšno zkonfiskován a adaptován pro účely ústřední školy Československého červeného kříže. Dnes je prázdný a chátrá.

Musím přiznat, že jeden z důvodů naší návštěvy byla i skutečnost, že se jedná o filmové místo známé především ze seriálu 30 případů majora Zemana (např. v díle Vyznavači ohně je zde sanatorium, v němž se skrývají němečtí váleční zločinci), ale od dob natáčení zahrada výrazně zarostla a zmizely barokní sochy. Zámek můžeme zahlédnout i v jednom z dílů Hříšných lidí města pražského - Případu lichého střevíce, nebo v pohádce o nezbedné víle Malvíně.

Po prohlídce zámeckého parku popojedeme asi kilometr po silnici směrem na Novou Ves.   U hájenky je malé parkoviště a poblíž hrobka výše zmiňovaného Čeňka Daňka. 

Houbaři si jistě nenechají ujít průzkum okolního lesa, a i když houby nerostou, dá se zde objevit několik  studánek nebo rybníčky jako stvořené pro vodníka. Vyznavačům geocachingu pak vřele doporučuji mysterku Lesní tajemství. 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz