Husitské muzeum v Táboře - Kdož sú boží bojovníci, uvidíte v expozici!

Přirozená je různorodost výkladu, je celkem logické, že jinak budeme hodnotit to, co zažijeme na vlastní kůži, jinak zážitky zprostředkované a už zcela jinak budeme nahlížet dnešníma očima na něco, co se stalo před mnoha staletími.

Přesně takové, vyvolávající mnohé kontroverze, je období husitských válek. Ty trvaly řadu let, ale odehrálo se v nich jen málo velkých bitev. Zpravidla se armády věnovaly dobývání pevností a plenění majetku. Nikdo už nespočítá rozbořené hrady a tvrze, vypálené vesnice. Obě válčící strany se dopouštěly masakrů zajatých vojáků i civilního obyvatelstva.

Upřímné úsilí o nápravu církve bylo zakončeno katastrofálním úpadkem hospodářství, o kultuře ani nemluvě - jak říká známý latinský výrok  „Mezi zbraněmi múzy mlčí“. Z obránců víry se rychle stali profesionální válečníci. 

Abychom  období husitství vnímali všichni stejně je nemožné, a v podstatě i nesprávné, ale oživit si některá data a přiblížit naše dějiny, to je právě to, co nabízí nová expozice Husitského muzea v Táboře.

Jejím heslem je „Do středověku hravě a interaktivně, bez nánosu prachu a předsudků“. A toto heslo je naplněno vrchovatě. Nejprve se v krátkém filmu seznámíme se situací před vypuknutím husitských bouří a pak už v samotné expozici s mnoha exponáty, obrazy, texty; prohlédneme si diorama, model dobývání hradu i města Tábora.

Základní pojmy jsou zde - údajně kvůli dětem - prezentovány prostřednictvím komiksů. Ale mohu potvrdit, že pobaví i dospělé. Můžete si také vyzkoušet kroužkovou neboli drátěnou košili (váží 12 kg) či posedět na královském trůnu.

Značná pozornost je věnována jedné z největších postav našich dějin, Janu Žižkovi, který dodnes zůstává mužem mnoha tváří a obklopuje ho řada záhad a nevyřešených otázek. Chcete-li na ně hledat odpovědi, podívat se jaký byl Žižka člověk a v jaké podobě utkvěl v paměti pozdějších generací, zajeďte si do táborského muzea, věřím, že se vám bude líbit.

Kromě husitské expozice můžete v táborské radnici zavítat i do chodeb středověkého podzemí nebo naopak vystoupat do patra a prohlédnout si druhý největší gotický sál v republice (první je Vladislavský sál Pražského hradu).

Že Tábor není jen husitským městem, jsme se přesvědčili v minulém článku, věnovaném Muzeu čokolády a marcipánu a dalším místním zajímavostem. Jednu jsme ale záměrně vynechali, a tak se k ní příjemnou procházkou vydáme nyní. 

Lipovou alejí vystoupáme na návrší a už z prvního pohledu je zřejmé, že se autor projektu nechal inspirovat dílem Jana Blažeje Santiniho. Barokní soubor staveb vznikal počátkem 18. století. Jádro tvořené kostelem Nanebevzetí Panny Marie obklopují ambity a kaple. Uzavřený tichý prostor evokuje klid, vyrovnanost, smíření. Toto působivé místo, vhodné k rozjímání, právem patří k nejcennějším památkám regionu.

Doufám, že vás oba články věnované Táboru budou inspirovat k jeho návštěvě.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz