Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna? Tipy na dekorace pro krásnější podzim a zimuTipy na dekorace pro krásnější podzim a zimu
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 13.11. 2018
Dnes má svátek Tibor
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Jak jsem se stal simulantem

5. 07. 2018 | Vaše příběhy
Čtu si onehdy „Švejka“ - mám třicáté vydání - černobílé Ladovy ilustrace - o parádní provedení téhož, s ilustracemi barevnými, mne připravilo některé z mých dítek.

Zastavil jsem se na chvíli u pasáže, ve které je zmíněn vrchní vojenský lékař Bautze, s jeho výrokem: „Das ganze tschechische Volk is eineSimulantenbande“ - pro méně znalé jazyka sousedů - nejsme národ muzikantů, leč banda simulantů.

Vynořila se vzpomínka - dva, tři roky zpátky mne doprovázela městem skoro rodným, má sestřička k podvečernímu vlaku. Procházíme  krátkou uličkou mezi botanickým parčíkem /je v něm několikrát odstraňovaná a zase instalovaná socha TGM/ a „sokolkou“ a vynoří se vzpomínka: „Tady v té vilce byl doktor“, podívám se ke vchodu - vida, je tu zase.

Nebude to týž, tahle vzpomínka je z léta dvaapadesátého roku.
Coby učeň, mazák, druhoročák, jsem po nedělním volnu - soboty se dělaly, měl nastoupit na pondělní odpolední směnu k martinské peci č.3 vítkovické „staré“ ocelárny.
Bylo mi nějak nevalně, starostlivá matinka mne tedy doprovodila na zmíněnou ulici k panu - již tedy soudruhu doktorovi - který usoudil, že se mladému pánovi asi nechce do práce, případně, že něco špatného snědl a ať klidně do práce jede, neboť asi pouze „simuluje“.

Teprve po letech jsem pochopil, že pan doktor, dříve rodinný lékař mezříčské honorace, se asi obával ohrozit roztáčení pětiletkových kol tím, že při tom bude chybět moje maličkost.
Netušil, co mohl způsobit. Cestou vlakem jsem dosti zežloutl, laik ve zdravovědě, můj mistr mne okamžitě hnal na závodní ambulanci, tamní lékař ze slovy:Kterej blbec mi v takovým stavu mohl dovolit cestovat!“ - to mohlo být nakažených - zjistil infekční žloutenku - dodnes nevím, kterého typu, asi se to tehdy nerozlišovalo.

Uprosil jsem pak mladého závodního, ten mne nechal převézt do nejblíže mému domovu existující nemocnice, což byla tehdy ta v Hranicích na Moravě. Důvěrně jsem ji znal, pár let předtím mi v ním „brali“ jednu krční mandli, dodnes si pletu kterou - zbavil jsem se tak častých angin.

Tu nemocnici je vidět dobře z vlaku a traduje se, že je to ta z toho starého vtipu o té slečně, která poté, co za stovku a dvě ukazovala ve vlaku oplzlému staříkovi napřed kotníček, pak kolínko, mu nabídla, že mu ukáže za tisícovku, kde byla operována na slepé střevo - no a ukázala mu tu nemocnici s tím, že je to ta velká budova nahoře a druhé patro v ní, tam že je operační sál. /Blbý, že áno./

Ta moje žloutenka mne mrzela celý život, kazil jsem výsledky svému kolektivu, pracovnímu, vojenskému, spolkovému, když se chodilo na hromadné odběry krve, dokonce i jako otec očekávající potomky jsem se nemohl „revanšovat“ dárcovstvím - vážím si každého, kdo této možnosti využívá.

Nejsem si jist, zda se ten náš meziříčský „Bautze“ alespoň trochu zastyděl či zamyslel, když jsem se u něj po návratu z nemocnice hlásil a chodil na kontrolu při domácí rekonvalescenci - dnes už je to ale úplně jedno - v dalších letech jsem měl  snad až nevídané štěstí na lékaře dobré, ba vynikající, sestřičky milé, zákroky a diagnózy bezchybné. Asi proto, že jsem si trable vybral v sedmnácti letech a těch dalších pětašedesát roků měl již pohodových.
Ale pozor - hlavně to nezakřiknout...

A co Vy, milé přítelkyně, přátelé, jaké jsou Vaše zkušenosti se zdravotnictvím - zvědavě se ptá Váš Jarda                                              


Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Ještě se vnutím se starším zdravotnickým příspěvkem Jak jsem se stala názornou studijní pomůckou . Vidím , že mám začátek názvu článku stejně jako nesimulant Jarek , leč napsáno mnou již dříve ,r .2010
Obrázek uživatelky
profil
No vida, tak jsme se dočkaly dalšího článku od Jardy.
Žloutenku měla v padesátých letech moje sestra.Maminka tehdy běžela na pilu volat lékaře (tenkrát náš pan doktor k nemocným ochotně jezdil do vesnic v Pošumaví). Já zatím starší sestřičce nabízela různé laskominy, nakonec kyselou okurku, kterou ona snědla. Pan doktor tenkrát mou činnost zhodnotil slovy: "Tos jí opravdu pomohla". Špatnou zkušenost mám s lékařem pouze jednu, zato fatální - pan doktor diagnostikoval mé mamince chřipku a doporučil masáž zad, bohužel to byl infarkt a maminka zemřela.
Pro prababku - článek si najdu a přečtu, dík za info.
Švejka, asi stejné vydání, jsme měli doma, má ho sestra.
Obrázek uživatelky
profil
Svůj příspěvek Dítě na suchu z 12 .09. 2010 jsem objevila , ale je v něm několik hrubek v zájmenech mě - mně , ty vznikly asi při uveřejnění . Takže sorry , pokud náhodou po nenápadné reklamě budete číst . Tak bych to ven nepustila...
Obrázek uživatelky
profil
S chutí jsem si přečetla , i napadlo mě , že já jsem měla infekční žloutenku zapsanou v " papírech " již sedm let před bratrem - autorem , nevinně nařčeným ze simulování.Léčbu jsem strávila rovněž v hranické nemocnici na infekčním . Místo zájezdu s rodiči na Šumavu ! Rostly tam prý tak velké borůvky , že je sbírala i naše skoro slepá maminka. Tatínek jezdil jako topič na lokomotivě trasu Hranice - Púchov , tak při vhodném turnusu mně z ní do nemocnice zapískal na pozdrav. Také jsem si prožila všechny nevýhody po prodělané nemoci. Musí se uvádět do anamnézy. Není možné , že by milovaný starší bratr mohl deset let po mně onemocnět mým přičiněním . Jen chci připomenout , že jsem měla /není co závidět /nemoc jako první.
O hororovém zážitku kolem porodu syna v roce 1974 jsem kdysi psala v CHŽ příspěvek Dítě na suchu.
Obrázek uživatelky
profil
Nedávno jsem měla otištěný článek "Velmi nepříjemný zážitek", jestli máte chuť, přečtěte si ho. Pokaždé, když vidím tu nepříjemnou sestru, tak mi přeběhne mráz po zádech. Nyní se vrátila z nemocnice mamka, zážitky kolem její zlomené ruky také vydají na článek. Jinak zkušenosti s lékaři mám celkem dpbré. Zatím moc nemocná nebývám, tak lékařskou pomoc vyhledávám minimálně.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles