Bramboráky - nejoblíbenější receptyBramboráky - nejoblíbenější recepty Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna?
Chytrá žena na Facebooku
Výherní anketa
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 22.10. 2018
Dnes má svátek Sabina
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Karty života mi rozdal bláznivý hráč

30. 01. 2018 | Vaše příběhy

Před mnoha a mnoha lety, v době, kdy jsem byla ještě mladá naivní dívka, jsem se seznámila s Radimem. Byl to mladinký kluk a já si s ním rozuměla. Tehdy jsem končila střední školu a měla před sebou celý život.

Končil se rok a Radim se mě jednoho dne zeptal, co budu dělat na Silvestra.

„Nemám nic v plánu, asi budu doma s našima a sestrou,“ přiznala jsem.

Radim mi nabídl, že mě vezme na oslavu ke svým dobrým známým.

„A můžeš vzít i sestru, pokud je tak pěkná, jako ty,“ dodal.

Sestra nakonec slavila poslední den roku se svým přítelem, a já se dovolila rodičů, abych mohla slavit se svými známými.

„Co to jsou za lidi? Kdy se vrátíš domů?“ ptala se maminka, ale nakonec mě pustila.

Radim mě dovedl do bytu, kde jsme byli už očekáváni. Trochu mě zarazilo, že v celém bytě byla mimo mě jen jediná dívka, ale kluků tam bylo osm. Radim mě všem představil, zapnul se kazeťák, a bavili jsme se. Každou chvilku mi někdo naléval nějaký alkohol.

„Já moc nepiju,“ bránila jsem se. Ve skutečnosti jsem nepila vůbec. Měla jsem čerstvých osmnáct let, byla jsem hodně nezkušená a nezkažená. Cigarety, alkohol a dokonce i káva pro mě byly až do této chvíle tabu. Ale Silvestr je jen jednou v roce, a tak jsem ucucávala ze skleničky a tancovala tu s Radimem, jindy s jeho kamarády. Po chvíli jsem byla hodně unavená. Všichni kolem mě se smáli, a já vrávorala uprostřed pokoje.

„To chce, aby ses pořádně napila,“ řekl Radim a přistrčil ke mně nějaký míchaný drink. Vypila jsem ho, a zbytek si nepamatuji.

Ráno jsem se probudila v cizím pokoji, v cizí posteli a pouze ve spodním prádle.

„Kde to jsem? Co tady dělám?“ Snažila jsem se vstát, ale hlava mě bolela. To už byl v pokoji Radim a jeden z jeho kamarádů.

„Otočte se, vždyť nejsem oblečená,“ kryla jsem si svá intimní místa.

„Ale kočičko, co to vykládáš. Jsi pěkná dračice,“ řekli ti dva.

Co jsem mohla provádět? Byla jsem opilá, že si nic nepamatuji? Vždyť jsem toho vypila tak málo! Určitě jsem jen únavou usnula. Ale kdo mě svlékl? Asi to byla Veronika, dívka, která v noci také slavila.

Rychle jsem se oblékla a odcházela z bytu. Tentokrát mě Radim ani nedoprovodil.

Byla jsem zmatená a chtěla na ten den zapomenout.

O tom, že nejsem panna, jsem se dozvěděla od lékaře.

Nastal leden a já měla nastoupit do svého prvního zaměstnání. Tenkrát ještě musely ženy před nástupem do zaměstnání podstoupit také gynekologické vyšetření.

Měla jsem z něho obavy, protože jsem byla ještě panna. Od onoho silvestrovského večera se Radim neozval a já před ním měla jen přátelské vztahy s chlapci.

„Já ještě nic s chlapcem neměla,“ přiznala jsem doktorovi, že jsem panna.

Lékař mě ihned přesvědčil o opaku. Nejen, že má panenská blána byla porušena, já byla v raném stupni těhotenství. Rozplakala jsem se, protože jsem si nemohla vybavit, kdy by k tomu bez mého přičinění došlo. Vzpomněla jsem si na Silvestra. Ti kluci mi museli něco do pití dát, omámit mě a zneužít. Vypadala jsem před lékařem jistě nenormálně. Protože viděl, že překvapení nepředstírám, nabídl mi, že vše oznámí, a dokonce musí oznámit, na policii. To jsem ale nechtěla. Styděla jsem se. Viděla jsem rodiče, které to raní a uvědomovala jsem si, že co se stalo, to nejde odestát. Předstírala jsem najednou, že si na ztrátu panenství vzpomínám a byla zcela dobrovolná. Přiznala jsem také, že jsem byla v tu dobu silně opilá a dítě nechci, a dokonce přesně ani nevím, kdo je otcem.

V tu dobu musela o přerušení těhotenství rozhodovat komise. Já byla ale plnoletá, a tak se mi podařilo vše před rodiči zatajit. Dokonce jsem mohla nastoupit i do práce v termínu.

Dítě zůstane navždy nesplněným snem

Od tohoto nepříjemného ukončení roku a ještě nešťastnějším úvodu roku nového uběhla spousta let. Byla jsem dlouho zranitelná a vyhýbala jsem se mužům. Nakonec jsem si i já našla trvalého přítele, za kterého jsem se provdala. Chtěli jsme brzy dítě, ale nedařilo se. Až teprve tehdy jsem se dozvěděla, že dítě už nikdy nemůžu mít. Při dávném porušení těhotenství došlo k problémům, kvůli kterým další těhotenství není možné.

Manžel se kvůli tomu se mnou po třech letech rozvedl. Byl mladý a přál si potomka.

Opět jsem si připadala jako prašivá. Mnohem později, to mi už bylo přes čtyřicet, jsem si našla nového muže. Byl rozvedený a z předchozího manželství měl dvě děti, další už nechtěl.

 

Vychovávala jsem cizí děti, jako by byly mé vlastní, a doufala, že mi vynahradí mou touhu po mateřství

 

Ač byli Vítek a Adéla v době, kdy jsem se provdala za jejich otce, už starší, přilnuli ke mně a já je milovala. Měla jsem s nimi možná lepší vztah, než jejich vlastní matka. S nimi jsem si plnila své mateřské touhy a dá se říci, že poprvé jsem se cítila jako v úplné rodině.

 

Mé štěstí trvalo tak krátce…

 

Po pěti letech můj muž onemocněl. Zjistili mu rakovinu v pokročilém stadiu. Byla jsem mu dobrou ženou na cestě tam, kde už není návratu. Do roka od vyřčení diagnózy jsem zařizovala jeho pohřeb. Děti se mi ale neodcizily. Máme spolu stále dobré vztahy a já jsem nyní nevlastní babičkou tří malých rošťáků. Doma je mi ale samotné smutno. Nemám vlastní děti, ani nového muže jsem už nehledala. S bolestí, kterou si nesu z mládí, z jedné hloupě a důvěřivě strávené noci, se nechci už nikomu svěřovat. Chodím na hřbitov, kde leží ten, který mě přesto miloval, dal mi možnost být, i když nevlastní, mámou, dal mi tolik krásného, kolik jsem nikdy předtím od jiného muže nepoznala.

Stárnu, a uvědomuji si, že kdyby mi dal osud možnost žít svůj život znovu, ráda bych vymazala jen jedinou noc, jen jediné nevydařené okamžiky, které navždy zamíchaly mým životem…

 

čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také v tisku

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Karty života mi rozdal bláznivý hráč:

Karty života mi rozdal bláznivý hráč
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Smutný článek.
Ráda bych si přečetla, že i na ty "frajery" došlo. Ale to už se nedozvíme.
Tobě přeji už jen všechno dobré.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Pekne napísaný, aj keď smutný článok. Niekedy naozaj stačí jedno pošmyknutie a celý život sa človeku obráti hore nohami.
Možno bola chyba zabrániť lekárovi podať oznámenie. Kto vie, koľko dievčat ešte doplatilo na svoju neskúsenosť a naivitu - tomu by sa bolo možno zabránilo.
Ale nechcem mentorovať, tiež som bola mladá v čase, keď ísť políciu, súd, alebo na potrat, bola hanba a tiež si viem predstaviť zármutok a sklamanie rodičov, keby sa to bolo prevalilo.
Človek nemá súdiť iných, keď podobnú situáciu nezažil na vlastnej koži.
Muselo byť ale ťažké žiť s takým tajomstvom.
Prajem už len pokojné a podľa možnosti šťastné roky v kruhu detí a vnúčat a vôbec nezáleží na tom, či sú vlastné, alebo nie.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Hromada zlaťáků