Opět jsme si s manželem na prodloužený víkend vybrali cestování. Co taky máme dělat? Děti jsou již léta z domu, vnoučata zatím nemáme, nekouříme, nepijeme, do restaurací nechodíme. Chatu taky nemáme a bydlíme v paneláku. Takže nějaké to cestování, pokud to vyjde s penězi, s počasím a zdravíčko nám to zrovna dovolí, je pro nás ideální.

Naším cílem byly střední Čechy, kde jsme zatím spolu vždy jen projížděli. Nejprve jsme se tedy vydali na Křivoklát. Zde jsme navštívili krásný hrad a potom jako všude, kam jedeme,    i Infocentrum. Sbíráme totiž z každého místa, kde se spolu ocitneme, buď magnetickou nálepku nebo zvoneček a také pohlednice. Ty hlavně proto, že se nám nikdy nepodaří nafotit místní památky celé. A na pohledech většinou mají foto z ptačího pohledu, a to se nám líbí. Nově také od dubna sbíráme samolepky do alba Značkománie, a zrovna v Křivoklátu byla taková ke koupi. Pod hradem jsme si také dali chutný oběd a potom pokračovali dál.

Hrad Karlštejn jsem doposud znala jen ze známého filmu anebo z pohlednic či obrázků v tisku nebo na internetu. Byla jsem proto velmi ráda, že HO konečně uvidím na vlastní oči. Opět jsme nejprve zastavili v Infocentru, kde nám obsluha řekla, že musíme nahoru pěšky, cesta je namáhavá a do kopce. Odjeli jsme tedy na parkoviště a pak se hrdě vydali nahoru. Cesta uličkou, plnou stánků a restaurací, zmrzliny a suvenýrů, nám velmi rychle utekla. Hrad je již zdola impozantní a velmi mě uchvátil. Je mnohem hezčí, než jak si ho pamatuji z filmu. Ještě jsme nedošli ani na nádvoří a již potkáváme známou tvář. Moji kamarádku z Liberce, kde jsem kdysi bydlela. To bylo velké překvapení, vrhly jsme se na sebe, že nás ani naši chlapi nestihli vyfotit. Poté nás Marcelka představila svému příteli a došlo i na to focení. Přátelé šli dolů, my nahoru, tak jsme se rozloučili a chvátali dále. Na nádvoří bylo mraky lidí, fronty nestály jen u pokladny na vstupenky, ale i na jednotlivých stanovištích na prohlídky.

Přesto jsme si nafotili a prohlédli, co jsme chtěli a pomalu se vydali dolů. Našli jsme jakousi lesní stezku, kde byl udán směr na Centrální parkoviště a tou jsme se vydali. Udělali jsme moc dobře, protože jsme šli lesem, v klidu, bez těch davů, které jsme cestou nahoru potkávali. Cesta byla příjemná, nejprve jsme ucítili a pak i našli voňavé konvalinky, které mi udělaly velkou radost. Do vázičky je nemusím, ale vždy je ráda vidím. Poté jsme došli na silnici, která vede ze Srbska a po ní došli zpátky do města. Byl čas na kávičku, tak jsme si vybrali Českou hospůdku, kde jsme si odpočinuli u kávy a zákusku a pak se vydali k autu. Byl to moc hezký výlet. Karlštejnu jsem zamávala s určitou nostalgií a jeli jsme dál.

Naším posledním cílovým místem byl lom zvaný Amerika. Nejprve jsme trochu bloudili v obci Mořina, ale poptali jsme se paní, která se vyhřívala na své zahrádce a ta nás nasměrovala. Již podle velkého množství aut jsme poznali, že jsme dojeli dobře. Taktéž jsme „odložili“ autíčko, našeho věrného průvodce po cestách a vydali se za skupinkami lidí. Všude byly sice cedule o zákazu vstupu k lomu, nicméně jsme našli místo, kde jsme mohli bezpečně stát, lom si prohlédnout, nafotit a pokochat se jím. Něco tak úžasného uprostřed naší malé republiky mě opravdu dostalo. S manželem jsme se nechali ochotnými turisty zvěčnit, abychom měli památku a pomalu se vydali na cestu domů – tedy do hotelu, kde jsme byli ubytováni.

Tento jeden sobotní den jsme si splnili tři přání najednou, přijeli jsme šťastní a spokojení z úspěšného výletu a na závěr dne nás ještě čekala vířivka. Myslím si, že žijeme naplno a totéž přeji všem lidičkám.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10