Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 26.04. 2024
Dnes má svátek Oto
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Moje těhotenství

30. 12. 2007 | Vaše příběhy
Dobrý den, maminky

Když jsem otěhotněla poprvé, radovala jsem se jako malá holka, oba dva jsme miminko chtěli a moc jsme se na něj těšili, takže zprávička "Ano, maminko, jste těhotná už 4 týdny" byla tou největší událostí.

Až zhruba do 6. týdne, tehdy byl 1. ultrazvuk (UZ), a věta "Nemáte v rodině náhodou dvojčata?" Ve mě hrklo, "Dvojčata? Ne, proč?"

"Protože vidím jeden plod, krásně usazený v dutince s ťukajícím srdíčkem a jednu dutinku, která je prázdná.... no nebudeme to lámat přes koleno, buď budete špinit a nebo se tam do týdne objeví ještě jeden plod." Aha, takže bud a nebo.... brala jsem to tak, jak to bylo. O 2 dny později jsem začala krvácet a to do slova a do písmene.

Já vystrašená, co se děje - vždyť doktorka řekla, že budu jenom špinit.... manžel nervózní, protože nemohl nastartovat auto - ihned mě totiž chtěl odvézt na pohotovost.....

těhotenství Na gynekologické pohotovosti mě prohlídli, dostala jsem vynadáno, doteď nechápu za co, s tím, že přes tu krev není nic vidět a že musím na UZ a že doufá - doktor, že to není potrat.

Já jsem brečela, třepala se nervozitou, nebyla schopna slova - tak jsem si miminko přála.... na UZ ale bylo všechno v pořádku, no všechno tak úplně ne, ta prázdná dutinka už tam nebyla..... nechali si mě na pozorování a po týdnu mě propustili domů. Byla jsem v 7. týdnu a z ničeho nic jsem začala zvracet. Celých 5 týdnů jsem prozvracela, byla jsem na WC jako doma a po 5 týdnech tak zeslábla - nic jsem nemohla sníst a zhubla jsem 7 kilo, že mě chtěla doktorka přijmout na rizikové oddělení na infúze. Už ani nevím, jak jsem ji přemluvila, abych mohla zůstat doma. Po 12. týdnu se vše uklidnilo a já si mohla užívat svoje první těhotenství. Porodila jsem dcerku, jako z růže květ, radost pohledět.

Po 2 letech jsme se s manželem rozhodli, že to zkusíme zase. Mě se do těhotenství moc nechtělo, když jsem si vzpomněla, co mě čeká a nemine, moc nadšená jsem nebyla, ale mateřské pudy zapracovaly a já svolila.

Otěhotněla jsem téměř okamžitě..... V 6. týdnu jsem šla na gynekologii v domnění, že opět uslyším "Gratuluji, jste těhotná...." Ale žádná gratulace se nekonala "Maminko, já tam vidím jenom prázdnou dutinku, nevidím ani žluté tělisko, asi budete muset na vyčištění....." řekla mi lékařka a pokračovala. "Můžete špinit (jo, špinit, to už jsem si jednou zažila, to špinění) a kdyby ne, zajděte za mnou ještě příští týden, mrkneme na to znova, třeba je ještě brzo, i když" a zakroutila hlavou.

No mě bylo fakt špatně, nebyla jsem schopna slova, manžel na služební cestě, nikdo, kdo by mě podpořil, doma sama s dcerkou, která nechápala, co se děje, viděla mě jenom plakat a hladila mě po vlasech, "Maminko, co ti je? Co se ti stalo?" No, mělo cenu ji něco říkat? Po týdnu pláče a zoufalství, možná trochu i naděje, jsem šla na kontrolu. Vyčkala jsem si 2 hodinovou frontu maminek s bříškem a čekala na nejhorší. Jak to dopadlo ?

Porodila jsem chlapečka jako bumbrlíčka, srdíčko maličké vymodlené....

Jestli do toho půjdu potřetí? Nevím, fakt nevím.....

Nedávno jsem četla diskuzi o tom, kolik nepovedených těhotenství a porodů maminky prožily, že do dalšího miminka se mi moc nechce. Nechci zažívat opětovné muka, zda-li je miminko v pořádku a zda-li se má v bříšku dobře a zda-li mu nehrozí nějaká vada, neslučitelná se životem. Jsem za své děti vděčná a jsem za ně ráda.

Diesonne
Chytrá Žena - čtenářka




Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Mám za sebou jedno naprosto bezproblémové těhotenství a krásnou zdravou holčičku. Po dvou letech jsem se rozhodli pro druhé mimi a já už v pátém týdnu potratila. Celých těch pět týdnů jsem se cítila moc unavená, ale po potratu to nechtělo přejít. Šla jsem na vyšetření ke své obvodní lékařce a ta se mě zeptala, jestli náhodou nejsem těhotná. Nedalo mi to a udělala si těhu test. Byl pozitivní. Když jsem přišla na gynekologii - lékařka v děloze "něco" viděla, ale zdála se být vyděšená a rozhodně to "něco" nenazvala miminkem. Bála se nejspíš, že mě špatně vyčistili a v děloze něco nechali. Nevím proč - já věřila, že je to miminko. Dr. mě přesvědčovala, že takhle brzy po potratu to není možné, ačkoli hladina těhu hormonů mi stále narůstala. A pak najednou bylo vidět i srdíčko Smajlík . Ještě pár týdnů se paní dr. tvářila vyděšeně a pořád mě pozorovala - zažila jsem si ještě pár horkých chvilek, když mi najednou začalo být dobře Smajlík . Teď jsem ve 30. týdnu a vše se zdá být v pořádku.
Obrázek uživatelky
profil
Dnes jsem po 11 letech opět těhotná.Po několika potratech se zadařilo.Nepřeji nic jiného než bezproblémové těhotenství.Ikdyž to dnes není zrovna málo.Jedno vím a chci doporučit budoucím maminkám.Pokud to jenom trochu jde nestresujte se.Medicína je jen věda opírající se o fakta.To příroda je kouzelník!Někdy musíme lékaře poslechnout.Jindy máme volbu....
Obrázek uživatelky
profil
Gratuluji že to tak dopadlo!I já jsem si užila.Nejprve jsme se nevešli do tabulek krve na Downa a poslali nás na plodovou vodu.Tři dny před Vánoci přišlo z genetiky že miminko bude zdravé.Hezčí dárek jsem v životě nedostala.Za 14 dní jsme měli jet na sono srdíčka.Tam přišel šok."Miminko má špatně přirostlou aortu".Doporučujeme přerušení těhotenství!V šestém měsíci a když plod žije?Když jsme s manželem řekli striktně že NE koukali na nás jako na nejnezodpovědnější lidi na planetě.Na těhotenské knížce jsem od té doby měla napsáno červenou fixou"Rodiče si i přes veškeré eventuality přejí v těhotenství pokračovat!"Říkala jsem si jsem už v šestém měsíci proboha.Buď miminko donosím nebo mu srdíčko přestane tlouci a příroda rozhodne sama.Nastal stres.Dojíždění dvakrát do měsíce 100km do Ustí nad Labem na sono.Řeči doktorů že to nedopadne dobře.. měsíce staru a nervů.Dnes je Davidovi 11 let,závodně plave a srdíčko má jako zvon!
Obrázek uživatelky
profil
Je krásné číst takové příběhy se šťastnym koncem.. Moc gratuluji a přeji v životě hodně zdravíčka a štěstíčka..
Obrázek uživatelky
profil
Moc gratuluji k dětičkám a taky že to nakonec dopadlo tak dobře! Mám doma taky malého chlapečka (7 měsíců), vše bylo celou dobu v pořádku, jen jsem jela rodit dřív a malej měl jen 2300g, nakonec vše ale dopadlo dobře. Dnes to pěkně dohání, je to radost ho pozorovat! Hodně zdravíčka přeji!!
#[div style="text-align:center"]##[a href="http://www.chytrazena.cz/fotoalbum/nejnovejsi-fotografie/3778-martinek/stale_usmevavy-37663.html"]##[img style="margin:5px;" src="http://www.chytrazena.cz/gal/fotky/pas/120332488028.jpg" alt="" title="Martínek se moc rád směje"/]##[/a]##[/div]#
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles