Na ozón při opalování nespoléhejte, znaménka kontrolujte pravidelně!

Jak se kůže sama brání nebezpečí ze slunce? Po kolika dnech se začneme opalovat? Víte, že mokrou pokožkou proniká více UV paprsků? Jak se správně chránit? A proč si nechat pravidelně kontrolovat kůži, radí zkušená lékárnice PharmDr. Veronika Orendášová.

Sluneční záření má celou řadu různých účinků. Je to způsobeno tím, že se skládá z několika složek. Jednou z nich je infračervené záření, které je zdrojem tepla, jež cítíme. Pak je zde samozřejmě viditelné světlo a nakonec tři druhy UV záření. Všechny tyto složky so od sebe liší pouze vlnovou délkou – svým fyzikálním charakterem, který jim poskytuje jejich specifické vlastnosti. Riziko pro naši pokožku představuje právě UV záření, které je schopno ji poškodit.
Nejnebezpečnější je UVC záření, je totiž pro živé organizmy smrtící. Naštěstí se ale až na zemský povrch nedostane. Jiné to ale je v případě UVA a UVB záření, která jsou příčinou změn na kůži, včetně opálení. Ta dopadají až na zemský povrch, a to v poměru 95 : 5.

Ozónová vrstva nás chrání stále méně

Jistou ochranu nám poskytuje ozónová vrstva. Ta se nachází ve výšce 15 km tak, že je UVC záření absorbováno kyslíkem. Z obyčejné molekuly kyslíku O2 tak vznikne tříatomová molekula O3, tedy ozón. Pokud se ale O3 potká s oxidy dusíku, rozpadá se, jeho vrstva se ztenčuje, a škodlivé záření přes ni může lépe procházet. K uvolňování oxidů dusíku dochází prakticky při jakémkoliv spalování, k největším zdrojům pak patří doprava a chemický průmysl.

UVA a UVB záření – ten „umí“ to a ten zas tohle…

Reakce kůže se liší podle toho, jaké záření na ni dopadá. V případě UVA záření jde zejména o jeho vliv na stárnutí kůže. Proniká do ní hluboko a narušuje její struktury a tím ztrácí kůže svou pružnost. Říká se tomu foto-aging, odborně aktinické stárnutí. UVA záření je také původcem slunečních alergií a na svědomí má časnou pigmentaci, tedy uvolnění malého množství již připraveného kožního barviva melaninu. UVB záření vyvolává takzvanou pozdní tvorbu pigmentu a tedy všem dobře známé opálení. To se dostavuje po 2 – 3 dnech od vystavení kůže slunečním paprskům. Při vyšších dávkách však UVB záření způsobuje spálení. Navíc záření, které pronikne do pokožky, pak také narušuje DNA kožních buněk a může způsobit vznik nádoru.

Naštěstí je ale kůže vybavena alespoň nějakými obrannými mechanizmy. Jakmile se vytvořený melanin dostane do kožních buněk, kterým se říká keratinocyty, vytvoří na buněčném jádře jakousi ochrannou pigmentovou čepičku. Zhnědnutí nás tedy před negativními účinky slunečních paprsků částečně chrání. Druhým obranným mechanizmem je keratinizace. Jde o zesilování svrchní rohové vrstvy kůže, která následně zabraňuje pronikání záření dále. Její zesílení je rekcí kůže na vystavení UVB záření. Například na dlaních je tato vrstva přirozeně asi 20krát silnější než na jiných částech těla, a riziko jejich spálení je tak mnohem menší. Oba obranné mechanizmy se plně rozvinou během 3 týdnů přiměřené dávky slunění. Přiměřenou dávkou se rozumí taková, která nezpůsobí zčervenání kůže. I přesto, že kůže má vybudované jisté obranné mechanizmy, je zapotřebí se před účinky záření chránit. Ochranný prostředek by přitom měl mít jak UVA tak UVB filtr. Pokud si s jeho výběrem nevíte rady, v lékárně vám ochotně pomohou. To platí i pro ošetření kůže po slunění.

Rozhoduje čas i místo

Sílu slunečního záření, a tím i bezpečnou délku pobytu na slunci, ovlivňuje řada faktorů. K těm hlavním patří stav ozónové vrstvy, roční období, denní doba, zeměpisná poloha a nadmořská výška. Slunce má největší sílu mezi 11. a 14. hodinou. Jeho intenzita stoupá o 4 % s každými 300 metry nadmořské výšky a je až 5krát silnější v tropech než ve Skandinávii. Některé situace mohou účinky záření ještě zesílit. Odrazy od písku, vodní hladiny či sněhu zvyšují množství záření dopadajícího na kůži. Nevhodné je také osychání na slunci. Mokrá pokožka totiž umožňuje zvýšený průchod paprsků.

Kožní nádory nejsou jen melanom

Tím největším nebezpečím, které nám může UV záření způsobit, je vznik zhoubného nádoru kůže. K těm nejčastějším avšak méně známým patří basaliom a spinaliom. Jde o nemelanomové kožní nádory, nemají tedy typické hnědé zbarvení. Nejvíce se vyskytuje basaliom. Ten vypadá jako lesklý světlý uzlík či hrbolek na kůži. Místně infiltruje tkáň, ale nemá naštěstí sklon k metastazování – nešíří se do dalších částí těla. Jeho léčba je tak poměrně úspěšná. Spinaliom již metastázuje častěji a je tak nebezpečnější. Navíc může růst takovým způsobem, že má destruktivní účinky na okolní tkáň. Třetím druhem nádoru, na jehož vznik má vliv UV záření, je nechvalně známý melanom. Má tendenci často metastázovat a je tak velmi nebezpečný. Tím nejlepším způsobem, jak se vyhnout fatálním důsledkům tohoto onemocnění, je kromě ochrany před UV zářením pravidelná kontrola znamének u dermatologa, která by měla proběhnout jednou ročně, pokud lékař neurčí jinak.