Naučná stezka Růžová na Děčínsku

Národní park České Švýcarsko je opravdovým přírodním klenotem severních Čech a není divu, že sem ročně míří tisíce návštěvníků. Nejčastěji na Pravčickou bránu, do soutěsek Kamenice nebo na skalní vyhlídky kolem Jetřichovic. Pravidelní čtenáři jistě správně tuší, že vás pozvu do míst, která jsou rovněž zajímavá, ale podstatně méně turisticky frekventovaná.

Výchozím místem našeho výletu je obec Růžová, ležící zhruba 5 km jihovýchodně od Hřenska.

Z centra jdeme po žluté turistické značce východním směrem až na okraj obce, kde je začátek naučné stezky. Motorizovaní turisté mohou zanechat auto na plácku právě tady. Stezka je okružní, podle rozcestníku měří 10 km, podle údajů na úvodním panelu téměř 15 km.

Vyrážíme po zpevněné cestě s výhledem do okolní krajiny a především na výraznou siluetu zalesněného Růžovského vrchu. Na jeho úpatí se nachází druhé zastavení NS a zájemci si zde mohou udělat odbočku na jeho vrchol (619 m), který je nejvyšším bodem národního parku. Před II. světovou válkou na něm stávala rozhledna i výletní restaurace, dnes je zde jen prostý kříž a výhled je značně omezen vzrostlými stromy.

Národní park Růžová Pohodlná cesta krásným bukovým lesem nás přivádí k třetímu zastavení, věnovanému systému zdejšího opevnění, budovaného v letech 1937-8 na obranu československé severozápadní hranice. Jeden z řopíků si můžeme prohlédnout přímo zde, další objekty, stavěné tak, aby se palebně překrývaly a podporovaly, nás provázejí podél další cesty. Kromě ostrahy objektů bylo úkolem zdejších posádek také budování drátěných překážek, palebních průseků v okolních lesích a hloubení spojovacích okopů mezi objekty.

Za těch 80 let se les proměnil, ale zmíněný okop je stále patrný - tedy pokud víme co hledat, neboť dnes vypadá jako mělká strouha se vzrostlými stromy.

Od zastavení věnovaného zdejším ptačím obyvatelům klesáme do údolí. Ještě než se dostaneme k jedné z nejstarších dochovaných staveb na území národního parku, Dolskému mlýnu, uděláme si krátkou odbočku vpravo po žluté značce vedoucí směrem na Jetřichovice.

Ve Ferdinandově soutěsce se tyčí Královský smrk, přes železobetonový mostek překročíme Kamenici a po 300 metrech kolem průzračného potůčku Jetřichovické Bělé jsme u hezky upraveného Hubertova pramene. Po příjemném osvěžení se vracíme zpět a už se těšíme na romantické ruiny Dolského mlýna. Stojí zde již více než 400 let a poslední obilí semlel v roce 1931. V další budově, která se nedochovala, sídlila finanční stráž, později pekárna a hotel. V dobách, kdy sem výletníci jezdívali Ferdinandovou soutěskou na pramičkách, zdejší hostinec prosperoval. Po II. světové válce celý areál postupně chátral. V současnosti je vyhledáván nejen výletníky, ale i filmaři. Objevil se v Pyšné princezně, Ztraceném princi, řádili tu čerti v pohádce Peklo s princeznou.

Od Dolského mlýna stoupáme vzhůru z údolí, je téměř neuvěřitelné, že právě tudy se do mlýna v 16. století vozilo obilí k semletí.

Když nabereme výšku, u zastavení věnovaného lesům, si nenecháme ujít odbočku k vyhlídce. Ta nabízí pohled do 80 metrů hlubokého kaňonu, který zde v měkkém pískovci vyhloubila říčka Kamenice. Hezčí místo k odpočinku na lavičce bychom těžko hledali.

Po krátké cestě borovým lesem přicházíme do osady Kamenická Stráň. Zachovalé chalupy představují typické prvky lidové architektury tohoto regionu - kombinace stavebních technik roubení a hrázdění stěn domu. Charakteristická je i podstávka, jejíž funkce je podpůrná, přenáší váhu patra nebo střechy mimo roubené přízemí. Torzo původní lidnaté vesnice je dnes rájem chalupářů.

Po půl kilometru odbočuje naučná stezka vpravo a na následné lesní křižovatce máme další důvod k zajímavé zastávce: kamenný kříž připomínající vraždu Veroniky (Vereny) Bergertové. Veronika a její společnice Francizka prodávaly drobné galanterní zboží. Lépe se vždy dařilo pohlednější Veronice, což ta druhá, opomíjená těžce nesla. 3. 9. 1836, když se vracely z obce Růžová a v těchto místech zastavily k odpočinku, Francizka ze žárlivosti Veroniku ubila.

Brzy však byla dopadena a v roce 1837 odsouzena k smrti oběšením. Na místě vraždy nechal ještě tentýž rok postavit majitel zdejšího pozemku Florian Guth kříž. Ten byl po roce 1945 zničen. Díky nadšencům, kteří podle dobových dokumentů vytesali kříž nový a usadili ho na původní místo, máme možnost připomenout si i tyto zaniklé památky.

Když opustíme les, otevře se nám výhled severním směrem na masiv Stříbrných a Křídelních stěn. Pro ještě dokonalejší – kruhový - rozhled musíme vystoupat na nejvýše položené místo celé trasy, 402 metry vysoký Pastevní vrch. A stojí to za to! Stolové hory Saského Švýcarska, Děčínský Sněžník, Růžovský vrch, Jetřichovické skály a v dálce Lužické hory a České středohoří. Nezapomenutelný je i samotný výstup, neboť Pastevní vrch je věrný svému názvu a kolem dokola jsou na jeho úbočích pastviny. A na pastvinách tur domácí. Abychom se dostali nahoru, musíme vstoupit do ohrady a projít loukou mezi kravami. Jako městský člověk nemám nejpříjemnější pocit, když procházím jen pár metrů od chlupatého zamračeného býka...

Daleký rozhled láká na Pastevní vrch nejen turisty, chodívala sem náboženská procesí a armády při válečných taženích zde umísťovaly své pozorovatele. Hostinec (Hubertusbaude) s vyhlídkovou terasou, větrný mlýn i osada Nová Ves na severním úbočí (Nová Víska, Neudorf, Neudörfel) zanikly po vysídlení původních obyvatel po roce 1945.

Sestoupíme z Pastevního vrchu a jsme na okraji obce Růžová, okruh naučné stezky se uzavřel. Vracíme se do centra obce a navigace ukazuje, že jsme celkem našlapali 17 km.

Praktické rady:

Kromě převýšení v oblasti Dolského mlýna a výstupu na Pastevní vrch vede trasa mírně zvlněným terénem po zpevněných cestách a lesních pěšinách. Je určena pro pěší turisty a není vhodná pro kočárek. Možnost občerstvení je v obci Růžová v restauraci u kostela.

A když jsme v Růžové, určitě se zastavíme ve zdejší mýdlárně pro voňavou vzpomínku na tento krásný kraj.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete