Než se mládí vydovádí…

Vyrůstala jsem na vesnici, kde byl život celkem stereotypní. Já však byla z těch  jedinců, kteří si umí život  opepřit a ozvláštnit, a to nejen sobě. Mnoho času jsem trávila s kamarádkou, která byla můj opak, klidná, vyrovnaná, spokojená s věcmi, jaké jsou. Na všechny adrenalínové akce jsem ji vždycky vytáhla já, ať už to byly zábavy, výlety nebo „záškodnické“ akce stran kluků. Pamatuji si, že jsme se jednou také „poflakovaly“ po návsí, rozebíraly život a také nakoukly velikými okny do místní restaurace. A tam jsme zahlédly 2 místní „seladony“, jak balí nějaká děvčata. Vesele se bavili a pánové se „čepejřili“ jako kohouti. 

Jeden z nich si půjčoval auto od otce a pak odváželi tímto vozítkem děvčata dál, třeba do nějakého baru na Moravě. Podívala jsem se na Haničku a ona už věděla, že mám v hlavě nechutný plán, jak ty svůdníky zpražit a překazit jim jejich plány. Bydlela jsem blízko, tak jsem rychle odběhla a donesla veliký kyblík hořčice. Obě jsme pak bytelně namazaly všechny kliky nahrubo hořčicí a také nějakou zakamuflovaly do stěračů. Kamarádka sice brala hořčici s odporem, ale nakonec jsem i v jejích očích vysledovala pomyslnou jiskru, když jsme z křoví sledovaly, jak kluci otevírají dveře na autě a hodlají usadit své „úlovky“… To byl ale kravál. Holky jim utekly a oni naštvaně odjížděli bez nich domů, začalo pršet, a tak zapnuli stěrače. Smály jsme se ještě na druhý den ve škole. Dokonce i u písemky…

No, ale jak se říká, na každého jednou dojde. V době, kdy už i já občas sedávala na kafíčku s jedním klukem, jsem dostala od něj nabídku, zúčastnit se s ním svatby jeho sestřenky. Hostina však měla být na horské chatě, dost vzdálené od mého bydliště.  Mamince jsem vše vysvětlila s tím, že od hotelu jede poslední autobus kolem půlnoci a že určitě přijedu domů. Jenže vše nakonec dopadlo jinak. Svatební hostina byla hlučná, jedlo se, pilo a hodovalo. Byla jsem a jsem známá svým velmi špatným orientačním smyslem, který byl rozostřen i množstvím vypitého vína. Tančila jsem, seznamovala se s četnými sestřenkami a najednou jsem zaregistrovala, že se připozdilo. Můj společník se ztratil a já potřebovala, aby mě vyprovodil k poslednímu autobusu. Nenašla jsem jej, tudíž jsem předpokládala, že šel už spát do pokoje, který měl rezervován spolu s rodiči. Sbalila jsem se a vyrazila na cestu k domovu sama. Ovíněná jsem přišla k nějakým dveřím, ale ty byly zamčené, a tak jsem hledala další východ a sestoupila po schodišti do sklepa. Tušila jsem, že tam musí být dveře, do kterých se překládá dovezené zboží. Jo, ty tam byly, ale byly také zamčené.

Vrátila jsem se k těm prvním, ale také ty někdo zamknul, když vzal ze sklepa další arzenál pití. Nepomohlo mi bouchání a klepání, nahoře byl kravál, zpěv a řádění přiopilých svatebčanů. Žádné mobily nebyly, měla jsem lehký svetřík, šatičky a kabelku, toť vše.

Ve sklepě jsem však našla hromadu lahví s alkoholem, také Pepsi, sodovky, tyčinky, křupky apod. Na věšáku jsem našla olezlé kožešinové vesty a nějaké vatované montérkové blůzy. Vše se hodilo. Na 2 paletách jsem si provizorně ustlala, otevřela si láhev s rumem a Pepsi, ujídala „komunistické“ křupky a začala zpytovat svědomí. Co mě nejvíce „žralo“, to  byl strach mojí mámy, která určitě „nezamhouřila“ oka a čekala mě od toho posledního autobusu. Po 2 hltech rumu a vypité láhvi Pepsi jsem usnula. Probudil mě nebývalý virvál, křik a lomoz. Můj tanečník i jeho rodiče ráno zjistili, že ani jeden z nich neví, zda a kdy jsem odešla na autobus. Mladý dostal „kapky“, že se o mě nepostaral a než šel z pevné zavolat VB, někdo šel pro nealko do sklepa a tam mě nalezl. Pokrčenou, špinavou, ale živou. Můj útěk od svatebčanů se mi sakra nevyplatil.  Jelikož můj otec byl v té době „žandár“, dovolali se z hotelu velmi brzy na stanici a sdělili mu, že jsem v pořádku.

Maminka mě pořádně vypeskovala, otec od té doby kontroloval všem mým známostem občanské průkazy a večerku jsem měla v 22 hodin. Svatební veselí, kdy jsem se mohla pořádně rozšoupnout, bylo pak až to mé, vlastní, a to mi bylo 22 let. A ženichem nebyl ten „ospalý a nezodpovědný opilec“, co mě ztratil z dohledu a donutil tak nocovat ve sklepě, ale zcela jiný muž. S tím jsem „tančila“ životem skoro 40 let…