Pomáhat a chránit aneb Dětská přání

Jednou jsme šli opět na procházku. Vnuk, jako vždy, se ptal na vše, co kolem sebe viděl. Nejednou ukázal na zaparkované policejní auto a vyřkl otázku: „Co je to?“

„Auto,“ odpověděla jsem.

Vnouček znovu ukázal prstíkem na auto a znovu se zeptal: „Co je to?“

„Policejní auto, Petříku,“ doplnila jsem, ale ani nyní nebyl vnuk s odpovědí spokojen.

„Co je to napsané?“ Petřík ukazoval prstíkem na nápis na autě.

„Pomáhat a chránit.“ Teprve nyní byl chlapec spokojen.

„Babi, kdo jezdí v tom autě, musí lidem pomáhat? A já nesmím nikomu pomoct, když potřebuje?“ Vnuk se ptal logicky a já se musela jeho úvahám usmát.

„Každý, kdo může, by měl lidem pomoci, když to potřebují. Lidi by k sobě neměli být zlí. Ale ti lidé, co tím autem jezdí, říká se jim policisté, to mají jako práci, pomáhat.“

„Ale můžu ti pomoct dneska loupat brambory?“ zeptal se vnuk ještě s obavou, že bych ho k přípravě oběda nechtěla pustit. On sice ještě sám brambory neloupal, ale nosil mi důležitě staré noviny, do kterých jsem slupky zabalila a vyhodila, a pak také brambory myl. Cítil se u toho velmi důležitě.

„To víš, že můžeš. A pak mi taky pomůžeš utřít nádobí, že?“

Brzy nato začal můj vnuk chodit do školky. Když jsem jednou byla u dcery na návštěvě, zatáhl mě Petr do dětského pokoje. Významně ukázal dětskou knihu a řekl:

„To je P, že, babi?“ Vnuk skutečně ukazoval na velké tiskací písmenko P. Pohladila jsem ho a zeptala se: „To ses naučil ve školce? P jako Petřík, že?“

„Ne! P jako Pomáhat a chránit,“ řekl důležitě. On si totiž pamatoval na to, jak jsme šli kolem zaparkovaného služebního auta Policie. A co víc, hned na to mi ukázal v knize také písmenka O, kterých našel hned několik. Ostatní písmenka ještě nezvládl, ale už tenkrát pronesl, že jednou bude policistou.

„Budeš jezdit v tom autě, že?“ ptala jsem se.

„To taky. Ale budu pomáhat a chránit,“ řekl důležitě.

Takových dětských přání už člověk za život slyšel. Než vyroste, stokrát změní svá přání, a jednou se budeme divit, co z Petra vyroste.

Petr rostl jako z vody. Na základní škole měl dobrý prospěch, vystudoval střední školu a dokonce si udělal i dva roky vysoké školy. Studia nakonec zanechal, protože, jak sám řekl, chtěl už vydělávat. A dnes je z mého vnuka Petra…policista. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10