Potřeba vody v zimě

Život na planetě vznikl v mělké pobřežní, málo slané mořské vodě – tak se voda stala podmínkou života na naší planetě. Když živé organizmy vodní prostředí opustily, vzaly s sebou ve své mezibuněčné tekutině vodu a minerální látky tohoto pravěkého moře. Proto je voda i v lidském těle významnou složkou. Celková tělesná voda (CTV) tvoří v dospělosti 55–60 % hmotnosti těla. Ženy mají méně CTV, protože mají v těle vyšší podíl tuku (podobně jako osoby s nadváhou či obezitou).

Rozdíl ve skladbě těla mezi mužem a ženou je dán pohlavím a s ním spojenou odlišnou funkcí, zejména reprodukční. Netuková tělesná hmota obsahuje konstantní množství vody (75 %), zatímco v tukové tkáni je obsah vody malý – jen asi 23 %. Malé děti a těhotné ženy mají zvýšený podíl CTV, naopak ve stáří se podíl vody na hmotnosti těla snižuje.

Množství vody v těle ovlivňuje pouze příjem tekutin v nápojích nebo jídle a ztráty tekutin, nikoli například roční období, stres, nedostatek spánku aj. Pokud tedy stres provází zvýšené pocení, průjem nebo nedostatek jídla a pití, může se zdát, že je to stres, co snižuje množství vody v těle, ale ve skutečnosti je to důsledek vyšších ztrát nebo nižšího příjmu tekutin.

Význam vody v lidském těle:

•    rozpouští řadu nezbytných látek
•    umožňuje vstřebávání
Abychom mohli využít potřebné živiny, minerální látky a vitamíny, musíme je nejprve rozložit na prvočinitele a pak vstřebat (ve většině případů střevní sliznicí). K obojímu potřebujeme naředění vodou. Po vstřebání je může organizmus dále zpracovat a využít.
•    ve vodném prostředí se realizují téměř všechny biochemické reakce organizmu
•    umožňuje eliminaci zplodin látkové přeměny
•    je základní složkou cirkulujících tekutin – krve a lymfy
•    voda mozkomíšního moku chrání mozek před nárazy
•    podobně chrání kloubní tekutina klouby
•    odpařování vody kůží napomáhá regulaci tělesné teploty

Potřeba vody v zimě (topení, klimatizace, mráz)

Hospodaření organizmu s vodou významně ovlivňuje prostředí a vykonávaná činnost. Relativní vlhkost vzduchu je fyziologicky významnou veličinou, která má důležitou úlohu při termoregulaci. Ovlivňuje odpařování vody z plic a z povrchu těla. Optimální vlhkost prostředí je mezi 50 a 60 % relativní vlhkosti. Obvyklá vlhkost v místnostech s ústředním topením nebo klimatizací je však pouze okolo 20–25 %. V takovém prostředí se z povrchu těla odpařuje podstatně více vody.

Příliš vytopené místnosti s ústředním topením nebo místnosti klimatizované jsou obecně sušší a opět kladou větší nároky na odpařování vody povrchem těla. Současně se vysušují sliznice (především v nose, očích, případně ústech) – to znamená, že jejich ochranná bariéra je narušena a snadněji onemocníme, případně máme obtíže s chronickým zánětem očí (zejména v kombinaci s prací na počítači nebo s kouřením).

Potřeba tekutin v sušším prostředí (s nízkou vlhkostí) výrazně stoupá. Pokud například bydlíme v bytě s ústředním topením a máme tam teplo 24 i více stupňů, ale dostatečné vlhko, máme běžnou potřebu vody. Máme-li v bytě vlhkost jen 23 %, potřebujeme vyšší příjem tekutin. Nejlepší řešení je zjistit skutečnou vlhkost prostředí a tu zvýšit na optimum – příjem tekutin se pak zvyšovat nemusí. To ovšem neplatí, pokud naše činnosti v sušším prostředí vyžadují větší pohybovou aktivitu nebo delší mluvení (například učitelé) – v těchto případech potřeba tekutin dále stoupá (na vrub prostředí o 1 l za pracovní dobu, u mluvčích o 2 l). 

Také mrazivé počasí s sebou běžně nese sušší vzduch. Čím chladnější počasí, tím větší potřeba kompenzace dostatečným množstvím nápojů, a to průběžně, nejen po přechodu ze zimy do tepla nebo naopak. 

Autorka: Mgr. Tamara Starnovská