Většina  úrazů se prý stane doma.  My, varováni odborníky na prevenci, se jim pak snažíme vyhýbat. Přes veškerou opatrnost však občas člověk sáhne, kam nemá,  ujede mu ruka, či noha...  Ale co je taková oděrka či drobné říznutí? Dokonce i spálený prst se dá přežít. O tom, že na nás doma mohou číhat i nebezpečí velkých, troufám si napsat kolosálních rozměrů, jsem se přesvědčila zrovna nedávno. Všechno začalo nenápadně.

Asi před dvěma měsíci jsem zjistila, že dvířka v horní části kuchyňské linky nějak drhnou.  Poprosila jsem tedy svého manžela, aby se na to podíval. Manžel sice dvířka pošteloval, ale výsledek neměl dlouhého trvání. V duchu jsem si říkala, že jsem asi neměla kupovat ten poslední  hrníček, že asi linku neúměrně zatížil a spodní deska se prohnula. Manželovi jsem se k tomuto prohřešku pochopitelně nepřiznala. Pak následoval  měsíc, kdy nad námi rekonstruovali byt. Vrtačky, sbíječky, však to znáte. Není proto divu, že jsme se doma moc nezdržovali. Snažili jsme se před stavebním hlukem uniknout a na drhnoucí dvířka jsme si zvykli.

Jednoho nedělního rána jsem si šla jako obvykle udělat šálek kávy a, na rozdíl od předešlého dne, dvířka skříňky s kávou a kořením nešla skoro otevřít. „Hele, ony drhnou už i ty krajní dvířka,“ pronesla jsem. Tato slova vytáhla z postele i mého manžela, který při bližším pohledu zjistil, že je linka nějak nakřivo. Následně jsme zjistili, že se celý horní díl kuchyňské linky naklání dopředu. Příčina byla zřejmá ihned poté, co jsme k lince přistavili židli. Celý čtyřskříňkový  díl linky visel na jediné hmoždince a digestoři. Ostatní hmoždinky byly vydroleny. To, že se dosud linka nezřítila, zajišťoval patrně několikamilimetrový horní  okraj obkladaček, o který se skříňky opřely. 

Manžel posoudil celou situaci jako havarijní. Vyhnal z kuchyně mě i našeho synka, který se tam bezstarostně batolil, a vydal se k sousedům pro něco k podepření. Naštěstí měli sousedé z předchozí rekonstrukce solidní kus desky, kterým se podařilo linku zajistit.  Druhého dne manžel linku se dvěma sousedy demontoval, znovu připevnil a složil dohromady. Během toho zjistil, že „odborník“, který linku minulé majitelce montoval, použil k připevnění místo hmoždinek do dutých cihel, ze kterých je náš dům postaven, hmoždinky do cihly obyčejné. To, že jeho šlendrián může někoho stát i život, mu buď nedošlo, nebo mu  to bylo jedno.  Vibrace při rekonstrukci sousedního bytu pak nejspíše celý proces uvolnění hmoždinek urychlily. Jelikož kolem linky musí projít každý, kdo chce u nás dál do bytu, riziko, že na někoho spadne, bylo opravdu velké. 

A protože se něco podobného stalo i tetě mé kamarádky z druhého konce republiky, předpokládám, že podobných zručných montérů se u nás pohybuje více. Vynadat jim všem nemůžu, tak jsem aspoň napsala tento článek. Takže milé ženy, buďte na rozdíl ode mě, chytré, a až vám začnou drhnout dvířka, zkontrolujte zavěšení skříněk. Protože rozbité nádobí  je při pádu linky ještě šťastnější varianta.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10