Problémy se spaním u dítěte

Potřeba spánku kolísá od člověka k člověku jak v dospělosti, tak i už od narození. Novorozené dítě navíc vůbec netuší, že v noci se má spát. Dítě spí jen tehdy, když jeho organizmus potřebuje. Jakmile mu dá jeho tělo povel už dost, tak se probudí a pochopitelně, že nechce být samo, tím pádem si chce hrát.

Návyk na spaní v prvních dvou letech dítěte není jednotný. Pokud je někdo přesvědčený, že dítě naučil spát ve stejnou dobu, rychle se vyvede z omylu.

Zde je přehled - orientační doby spánku:

0-3 měsíce - každý kojenec v tomto věku spí po krmení tvrdě. Neruší jej hluk, ale například náhlý zvuk - telefon či ostré světlo. Samozřejmě se vzbudí, když chce pít. 

3-6 měsíců - takový kojenec spí tak 17-19 hodin, ale to je v podstatě hloupost, i když každé dítě je individualita. Po nakrmení usne, chvíli si brouká, po hodině a půl se zase vzbudí.

Půlroční dítě probdí dvě přestávky mezi jídly a klidně to můžou být i noční. Často taky protestuje křikem, když ho ukládáte do postýlky a chcete, aby spalo. Zkuste mu zazpívat, zabroukat, povědět pohádku.

Ve druhém roce dítě přechází od dvou denních hodin spaní k jednomu zhruba po dvou až dvou a půl hodinách. Uvádí se, že v tomto věku spí v noci devět až deset hodin, ale maminky z vlastní zkušenosti vědí, že to nebývá tak úplně pravda v některých případech.

Právě, že v tomhle věku bývají problémy s usínáním a vzbouzením. Dítě vzbudí každý šustot a hned se zajímá, co ho vzbudilo. Je nutností je opět nějak přimět ke spaní. Zkusit by se mělo zpívat, povídat pohádku, dokud neusne. Každé dítě je individuální a třeba neusne, pokud ho maminka nedrží za ruku. Nemělo by jim to zůstávat dlouho. Aby dítě večer usnulo, mohla by pomoci večerní koupel spolu s každodenní procedurou včetně krmení, rozloučení s dítětem. Pohádky nebo písničky, může to být i prohlížení knížky nebo pouštění pohádek z nějakého radiomagnetofonu, pokud máte. Patří k tomu i čistá a voňavá postýlka spolu se svěžím vzduchem v místnosti, kde dítě spí.

Co se má dělat, když se dítě vzbudí v noci?

To je hodně polemizující. Někdy se vzbudí jenom na polovic, dělá hluk, posadí se nebo si něco pro sebe breptá. Neměli byste k němu hned chodit, pokud kupříkladu nepláče. Jakmile ale začne křičet v jakékoliv intenzitě, třeba i málo poplakávat, okamžitě k němu běžte. Jemně ho položte, konejšete ho, jemně povídejte, aby cítilo Vaši blízkost. Seďte ještě chvíli u něho, dokud nezačne usínat nebo až do té doby, kdy opravdu usne. Také ve dne, když se vzbudí a začne křičet, Vám dává najevo, že nechce být samo a chce si hrát.

Musíte jít k němu. Od prvních dnů života se stává dítě vlastní osobností, kterou můžete do určité doby zkoušet utvářet. Záleží hodně na rodičích, jak brzy naučí svoje dítě základním vjemům - jakým způsobem je správně používat, jak brzy začne ovládat zrak, sluch, hmat, čich, svoje svaly, svoje myšlení, jazyk, artikulaci a mnoho dalšího. To všechno je už čistě na rodičích.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10