Šnečí farma

Jako malá jsem si hodně hrávala na zahradě. Dodnes na to vzpomínám. Zahrada u našeho domu je veliká, se spoustou velkých stromů, a tak jsem si zábavu vždy našla a vždycky bylo co dělat.

Jednou, když jsem procházela babiččinými záhony, viděla jsem na kapustě krásné housenky. Některé byly chlupaté a krásně zbarvené. Hned jsem si řekla, že si pár housenek posbírám a udělám jim domeček. A tak jsem vzala krabičku a do ní natrhala trávu. Do krabičky jsem posbírala housenky a odnesla je do malin, kde jsem si hodně hrávala. Po zbytek dne jsem pozorovala krásné housenky. Už byl večer, když začalo něco šustit, dostala jsem strach a na bobečku jsem poslouchala, co to je, když k nám mezi plaňkami plotu prolezl ježek. Nikdy jsem ježka z takové blízkosti neviděla, a tak jsem si ho pořádně prohlédla, když mě ježek uviděl, tak rychle utekl.
Večer jsem se rozloučila s housenkami a šla domů. Mamince jsem vyprávěla, že chovám housenky a mám s nimi hodně práce. Maminka se usmívala a asi si myslela, že jde o výplod mé dětské fantazie.

Druhý den k nám přišla moje kamarádka a já se těšila, jak jí moje housenky ukážu. Když jsme přišly do malin, housenky byly samozřejmě pryč. Byla jsem zklamaná, ale za chvíli jsme si s kamarádkou našly jinou zábavu. Trhaly jsme pampelišky a pletly z nich věnečky, hrály jsme si na písku. Pak jsme šly jako na procházku na konec zahrady a tam jsme s kamarádkou v kopřivách objevily spoustu šneků. Když jsme je viděly, hned jsme jich pár posbíraly a daly do kyblíku. Pak jsme si řekly, že bychom si mohly pořídit šnečí farmu a hledaly jsme pro šneky nějakou skrýš, ze které by nám neutekli. Tenkrát jsem měla domeček sešitý z pohlednic, který vyráběla prababička. Vzala jsem domeček a natrhala do něj trávu, na trávu jsem naskládala spoustu šneků. Kamarádka si šneky nastrkala do dětské kabelečky, kde měla nějakou hračku a bonbóny. Večer přišla pro kamarádku maminka a já šla také domů. V ruce jsem si nesla domeček z pohlednic, plný šneků.

Domeček jsem postavila vedle postele a po koupání a večeři jsem dala šnekům dobrou noc a otevřela víčko domečku, aby šneci mohli dýchat. Když jsem se ráno probudila, v baráčku bylo šneků jen pár, když jsem se rozhlédla, šneci byli všude, po nábytku byly jejich lesklé stopy. Šneci byli všude. Když jsem se snažila je posbírat, zrovna přišla maminka. Zůstala stát ve dveřích a ptala se, kde se tam vzali ti šneci. Když jsem jí řekla, že mám šnečí farmu, tak jen řekla, že to vidí a pomáhala mi šneky sbírat. Když jsme šneky úspěšně posbíraly, musela jsem je odnést ven a všechny je pustit. Maminka nenadávala, ale naštvaná byla. Odpoledne pak uklízela stopy a šnečí výkaly.
Večer přišla kamarádčina maminka, která už se smíchem mé mamince vyprávěla, jak měli kumbál plný šneků. Kamarádka je dala do sklenice od okurek a na noc zavřela do kumbálu. Šneci samozřejmě vylezli a byli všude, stejně tak jako u nás.

Dodnes na to s mamkou se smíchem vzpomínáme.