To byl ale trapas!

„To vám byla děvčátka ostuda," vydechla tiše paní učitelka a zadívala se z okna na zasněžené kopečky v dálce. Zvonilo už před pěti minutami, ale z místa se žádná z nás nezvedla. Paní učitelka Jaruška měla ráno zpestřené takovou, dejme tomu, nepříjemnou situací. Přesněji řečeno, trapas to byl.

Noblesní dáma před důchodem pracovala jako učitelka celý svůj život. Za celou dobu ji nikdo neviděl neupravenou nebo rozcuchanou. Dnes ráno se ale zdržela při vyřizování pošty a do práce mířila v poklusu. Asi deset minut k zastávce, potom dvě stanice autobusem a přes park do školy. Děcka z druhých tříd se zrovna řadila k nástupu, když malý Bednařík ji i ostatní informoval: „Jé, paní učitelko, Vám čučí zadek!" Chvíli si myslela, že ji ten rošťák chce zase napálit, ale pro jistotu si nenápadně rukou přejela po pozadí. Strnula a polkla na prázdno. Její prsty ozdobené mohutnými prsteny nahmataly vzadu vyrolovanou sukni skoro do pasu. Zkušená pedagožka vykouzlila úsměv a nenápadně se snažila dát situaci do pořádku. Jenže, ten kus hadru nebyl srolovaný jen v punčocháčích, ale částečně i ve spodním prádle. Nedokázala pochopit, že si toho nevšimla sama.

Nic naplat, nejdůstojnější variantou bylo dojít takhle až do školy. Vyšlapat deset schodů ke sborovně trvalo celou věčnost. Tam se na pár minut sesunula do křesla a sčítala škody, které její pověst utrpěla. Ještě dnes, skoro po třiceti letech, ji vidím stát zlomenou u katedry s pocitem, že se nikdy v životě nemůže postavit čelem před děti a jejich rodiče.

Tehdy jí to ti druháčci opravdu okořenili. Bednaříkovi dávají netradiční příchod učitelky do školy k lepšímu na rodinných oslavách možná ještě dnes. Tato příhoda ležela skoro třicet let v šuplíčku vzpomínek na „soudružku", kterou jsme měli moc rádi. A dnes se mi znova vybavila. Čas letí, nikdo z nás není trapných situací ušetřený. V křesle přede mnou právě vzdychá moje kamarádka, která před hodinou nedopatřením odeslala hodně odvážnou SMS tchánovi. Text byl určený pro manžela, který se vrací po třech měsících ze zahraničí. Eliška chtěla svého chotě potěšit, myslela však na spoustu jiných věcí, například na to, že pozvou rodiče na večeři. A tak se stalo, že místo vlastnímu chlapovi putovala zpráva o žalostném stavu její duše a těla tchánovi. Eli se zatím rozhoduje, jestli bude lepší trávit se prášky nebo jedovatou houbou, zvažuje rozvod, protože vztah s rodiči svého manžela půjde zcela určitě do pytle. „To byl ale trapas!" Chápu její situaci, vařím čaj z meduňky a pro zlepšení nálady jí vypravuju příběh mojí sousedky, která se v pokročilém věku dala na cvičení na gumovém míči v místním klubu seniorů. Co čert nechtěl, z osmi členů „hopsacího" kroužku byla jediná žena. Chtěla si procvičit bolavá záda, možná zhubnout i nějaké to kilečko. S přípravou na změnu životního rytmu začala už ráno, kdy si místo jitrnice s chlebem dopřála dva bílé jogurty. Následovala procházka po parku a lehký oběd. Po něm se paní sousedka vydala na první kurz cvičení. Už při odchodu z domu pocítila, že její zažívání je velmi překvapeno náloží jogurtu, dosud totiž tuto potravinu neznalo. Čím víc tělo bojovalo s neznámým bílým vetřelcem, tím se zrychloval i sousedčin krok. Před očima měla klikatici a modlitbou přibližovala vchod do tělocvičny. Muži z kurzu byli džentlmeni, přinesli jí na uvítanou červenou růži na krásném dlouhém stonku. Jeden z pánů chtěl pronést i uvítací veršíček, jenže ten už slyšet nemohla. S karimatkou, květinou i sportovní taškou se nacpala do malé místnůstky WC. Odtud prý potom vycházely nepředstavitelné zvuky, které se paní sousedka snažila mírnit splachováním, smrkáním a kašláním. Za půlhodinku co zde poseděla, stáhla splachovadlo snad čtyřicetkrát a spotřebovala celou roličku toaletního papíru. Když se situace uklidnila, moudře vyčkala, až bude na chodbě klid, otevřela okna v celé budově včetně těch střešních. Upravila se do slušivých tříčtvrťáků, oblékla bílé triko a potom se nenápadně vplížila do tělocvičny, aby se přidala k hopsajícím mužům. A k snídani byla zase jitrnice.                                  

Eliška trochu pookřála a dosrkala horký bylinkový čaj a rozhodla se vyjet manželovi naproti na letiště. Budu držet palce, aby ji pan tchán večer podržel. Jestli to ovšem tak ukecaný člověk dokáže, to nevím.