Vzpomínka na dovolenou v Bulharsku

Tentokrát se mé vzpomínky vrátí do Bulharska.

Je to už spousta let, co jsme s kamarády navštívili tuto krásnou zemi. Zamířili jsme na jih země a ubytováni jsme byli v malých útulných apartmánech. Apartmány stály v krásném a udržovaném parku. Na hlídanou pláž jsme to měli jen pár metrů. Čisté moře, krásné počasí a poloprázdné pláže nás nezklamaly. V dosahu jsme měli také moderní restauraci, kde jsme měli zajištěnou stravu. Tentokrát jsme měli podávanou plnou penzi. Bylo to v době, kdy all inklusive teprve vznikalo. Nijak nám to ale nevadilo. Jídla bylo dost a tradiční bulharské pokrmy se prolínaly s našimi českými, protože kuchyně disponovala jak místními kuchaři, tak kuchaři od nás z Čech.

Proto nejlepší svíčková po té od maminky, jakou jsem kdy jedl, byla právě ta v Bulharsku.

Za naším areálem byl každý den uvázaný malý oslík. Patřil prodejci, který denně dojížděl do areálu s nabídkou čerstvého ovoce a zeleniny a tradičního bulharského porcelánu. Turisté si tak mohli zakoupit suvenýry a obohatit stravu o čerstvé vitamíny. Začali jsme oslíka krmit. Každý den zůstávala v jídelně spousta pečiva a jiných zbytků. A tak jsme je vždy nepozorovaně zabalili a při procházce jsme jimi nacpali osla. Tomu naše výslužka přišla vhod vždy. Po pár dnech nás hlasitě vítal a nemohl se dočkat, co jsme mu zase přinesli.

Byli jsme právě po obědě a při odchodu si kamarád všiml, že na stolku u dveří je několik pytlů napěchovaných pečivem.

„Kryjte mě, vezmu je oslovi,“ řekl. A tak jsme kamarádovi dělali zástěnu. Petr vzal do jedné ruky jeden pytel, do druhé druhý a vypochodoval ven z restaurace.

Do večeře bylo daleko a k moři se nám nechtělo. Rozhodli jsme se prozkoumat malinko naše okolí. A tak jsme si vzali batůžky a vyšli z areálu. Jeden pytel jsme vzali s sebou, druhý jsme nechali na příští den, aby oslík neměl bolení břicha. Neměl. Oslík poslušně jedl z našich rukou vše, co jsme mu nabídli. Zbytek pečiva, kterého bylo už jen na dně pytle, jsme vysypali před osla. Nemuseli jsme ho ani pobízet. Pustil se do jídla, a my se vydali na cestu. Prošli jsme kus krajiny a nakonec jsme došli na pobřeží v místě, kde nebyl žádný kemp ani hotel. Našli jsme pár krásných mušlí, které jsme si nasbírali do batohu, protože tenkrát byl vývoz mušlí ze země ještě povolen. Budeme mít krásné suvenýry pro sebe i naše blízké.

Do našeho areálu jsme se vraceli až večer. Byl zrovna čas večeře a my měli pořádný hlad. Tak jsme zamířili z procházky rovnou do restaurace. Na večeři se podávaly bohatě obložené talíře uzenin, ryb, zeleniny, plodů moře i sýrové mísy. Mezi personálem ale byla patrná panika.

Jak nám potom náš průvodce vysvětlil, někdo z jídelny odcizil pečivo, které bylo dovezeno a mělo být podáváno právě k dnešní večeři. Jakmile ho závoz dovezl, zmizelo ještě, než ho personál stihl odnést do kuchyně. A tak jsme my i všichni ostatní ten den večeřeli mísy a talíře bez pečiva.

Ano, bylo to právě to pečivo, na kterém si pošmákl oslík.

V bungalovu jsme měli ještě jeden velký pytel pečiva. Mohli jsme ho klidně vrátit, ale zvolili jsme bezpečnější cestu a zachovali se jako poseroutkové. Jako strašpytlové jsme druhý den brzy ráno, ještě před příchodem uklízečky, tajně vynesli pečivo v taškách a bleskurychle zamířili za oslem. Osel měl ten den další kulinářské orgie.

Další dny se už musel spokojit jen se zbytky. Myslím ale, že když jsme po deseti dnech odjížděli, byl oslík o malinko tlustší. Tak jsme ho s kamarády vykrmili.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10