Jak jsem k mým dvěma vlčákům přišla

Dost často se mě zde, na Chytré ženě, ale i jinde, lidé ptají, proč jsem si 2x vzala po sobě psa od pochybného majitele psů. Každý se diví, že jsem si od něj vzala psa i podruhé, přestože jsem měla špatnou zkušenost už u prvního psa. A dost častá je také otázka, proč jsem pána neudala. Tak abych to stále nemusela každému zvlášť psát dokola, rozhodla jsem se to sepsat celé od začátku, i pro ty, co o mých psech nic nevědí.

Mám dva německé ovčáky, psa a fenku - Jessynku a Ronečka. Před těmito dvěma jsem také měla vlčáka jménem Briteček a chvíli i fenku Besinku. Briteček byl z útulku a Jessy s Ronem jsou od podivného majitele, kterému bych nesvěřila ani myšku, natož 30 psů, které měl. Byly to převážně fenky chované pro odchov štěňat, které následně prodával, a to kolikrát již ve velmi raném věku kolem 1 měsíce, kdy by měla ještě štěňata být u maminky. Bohužel toto jsme netušili a vzali si od něj psa Ronečka, který byl prolezlý všemi nemocemi a po příchodu domů jsme zjistili, že je plný škrkavek, veterinář jej zachránil za vteřinu dvanáct.

Poté do jeho jednoho roku jsme byli týden co týden na veterině, naštěstí se všechny nemoci podařilo zredukovat a nyní je z něj pěkný zdatný a zdravý pes. Mysleli jsme si, že to byla pouhá náhoda, o tom, že chová pejsky jen pro peníze, jsme neměli ani ponětí a za rok mu zavolali, že bychom ještě chtěli fenku a zda nemá. Bylo to poté, co jsme 2 měsíce nikde nemohli sehnat štěně vlčáka, tak jen tak jsme zkusili znova tohoto pána. Předtím jsme u něj nebyli, štěně nám přinesl před barák. Hned nám oznámil, že má a několik. Chtěli jsme se jet ihned podívat, což se vymluvil, že nemůže, tak jsme si zamluvili dle popisu v telefonu fenku s hnědýma pacinkama. Další týden jsem to ale nevydržela a s manželem jsme jen tak sedli do auta a že zkusíme, jestli nejsou doma, a jestli by nám třeba štěně neukázali. Po příjezdu nám otevřela moc milá stará paní, od které jsme se vlastně vše dozvěděli, že její syn má psy jen na kšeft a žijí v hrozných podmínkách a že to štěně, které máme zamluvené, ve špatných podmínkách zemřelo a další také a že zbylo jen jedno poslední, celé černé, které v nejbližších hodinách také zahyne. Poprosili jsme paní, zda bychom se na jejího povedenýho syna - policajta - a jeho psy nemohli jít podívat a hlavně - mě zaujalo to poslední živé štěně.
Paní nás tedy provedla, to, co jsme viděli, bylo něco strašného a takový pohled bych nepřála vidět ani svému největšímu nepříteli. Samá mini klec a v tom namačkaní psi, kteří neměli skoro prostor na to si lehnout a leželi tedy ve svých výkalech. Bylo zle nejen mně, ale i manželovi a trvali jsme ještě na tom, aby nám ukázala to poslední štěně, co ještě žije. Donesla nám malou černou fenku, která lapala po dechu a byla děsně vystrašená. Já ji vzala, paní jsem dala 2 tisíce, což měla být cena za štěně, které jsem měla zamluvené, a rozhodla jsem se tu malou černošku zachránit. Paní mi mezi tím, co se mi hlavou honily myšlenky, jak zavolám ochranáře a policii a podobně, povykládala, že její synáček je nejvyšší z policejní složky a že už jej udalo hodně lidí a nikdy nic nezmohli. Ještě asi půl hodinky jsme si s milou starší paní vykládali a pak vzali černošku a odjeli.

Naše první cesta vedla přímo k veterináři, který zjistil, že je nejen ceĺá stejně jako Roneček prolezlá škrkavkami, ale má i další nemoci. Ihned jsme nasadili léky a dávali jídlo stříkačkou, byla ještě moc malá a nedokázala sama jíst. Díky našemu veterináři se nám ji nakonec podařilo zachránit, ale měla namále. Do roka trpěla panostitidou, což je kulhání, a brala léky od bolesti. Nyní trpí dědičnými píštělemi, což je velmi náročná a drahá léčba, ale je veselá a hravá a nic ji nebolí.
Je to ten nejhodnější, nejmilejší a nejvěrnější pes, kterého znám a velmi poslušná. Nikdo by na ní nepoznal, že trpí nějakou nemocí, vypadá zdravě, řádí s Ronečkem celé dny, jediný je, že dost hubne po lécích, které musí brát. Ale tuto nemoc má už více jak rok a zatím je v pořádku. Jediné je, že nás léčba stojí velké peníze, začátky, první měsíce, to bylo jen za léky 10 500,- Kč měsíčně, poté kolem 5 tisíc a nyní má udržovací léčbu, která nás stojí už jen pár stovek měsíčně, ale kdykoliv se jí to může opět zhoršit a bude muset léky brát od začátku.                                                                                           
Tato nemoc většinou vzniká ze špatné stravy matky, takže se vůbec nedivím, že ji má. Ještě se vrátím k povedenému pánovi. Ještě ten den mi volal telefonem, protože mu asi o nás jeho milá maminka povykládala, tak mě začal přesvědčovat, že to, co jsem viděla, jsem vlastně vůbec neviděla a že on se o své psy opravdu dobře stará a nechápe, jak to, že mu pejsci umírají a že jeho maminka lže a že to pěkně schytá, bylo mi jí líto. Tak jsem mu pěkně od plic řekla své i s tím, že mám v plánu jej udat a zavěsila. Volal ještě několikrát, to už jsem mu telefony nebrala.

Jen je mi stále těžko z toho, že takový člověk zůstal a zůstane nepotrestán a klidně si svoji živnost - množení psů pro peníze - může provozovat i nadále, protože je policista a nikdo s tím z jeho podřízených - policistů - nic neudělají. Ani ochranáře, kterým jsem volala, to zjevně nezajímalo a jediné, co mi slíbili, bylo to, že se tam zajedou podívat. Dnes má Jessynka 4 a Roneček 5 roků a jsou to úžasní milí posteloví psi, a přes všechny jejich nemoci jsem moc ráda, že je mám.

Markéta - čtenářka
ChytráŽena.cz