Ne nadarmo se říká, že se občas chováme jako zvířata. Je tomu totiž tak, doslova!

Lidská a zvířecí říše nejsou od sebe až tak rozdílné jak si myslíme. Zvířata, stejně jako my, mezi sebou vytvářejí společenství, ve kterých se odehrává bohatý sociální a citový život. Navíc si vybíráme své protějšky podle podobných zásad.

Stejně jako zvířata, i my máme tendenci vytvářet společenství a žít v určitých skupinách. Skupina totiž znamená bezpečí a mnoho dalších výhod. Lidé i zvířata mezi sebou ve skupinách spolupracují v nejrůznějších směrech a dokáží toho proto více, než kdyby se o něco snažili sami. Například pokud vyrazí na lov více jedinců, kteří si navzájem pomáhají, mají větší šanci na úspěch. Stejně jako v lidských skupinách, i v těch zvířecích vznikají city jako láska, soucit či dokonce přátelství.

Kromě vzájemné pomoci se zvířata i radí a varují se. Dokonce i takový jednoduchý tvor jako hlemýžď zahradní je podle Darwina, který se zabýval hranicí člověka a zvířete, schopen určitého základního cítění. Příkladem je příběh dvou hlemýžďů, kdy zdraví jedinec opustil churavého a šel prozkoumat terén. Večer se pak vrátil svého kamaráda vyzvednout s informací o šťavnaté trávě ve vedlejší zahradě, kam se oba následně přesunuli.Dalším příběhem pak může být o soucitných druzích starého pelikána, který si už nemohl obstarat potravu sám a tak ho ustavičně krmili.

Další výhodou skupiny je skutečnost, že silnější členové chrání ty slabší. Když jsou například napadeni bizoni nějakým predátorem, shromáždí se tak, že na okrajích zůstanou silní jedinci a uprostřed hloučku ukryjí svá mláďata a samice. Stejně tak se v nebezpečí chovají i lidé a snaží se jako první chránit děti a matky.

Také lze v příroděčasto pozorovat, že pokud nějakého jedince napadne nepřítel, přispěchají mu na pomoc ostatní, stejně jako je tomu u lidí. Mezi jednotlivými skupinami stejného druhu pak často probíhají boje o území. Tím si prošlo a stále prochází také lidstvo v nejrůznějších válkách. Nejsilnějším citem, který však lze ve zvířecích i lidských skupinách nalézt, je mateřská láska. Rodiče se o své potomky usilovně starají a snaží se je co nejlépe připravit do života. Naše děti se stejně jako zvířata učí svými zkušenostmi. Pro rozvíjení jejich inteligence jsou také velmi přínosné vizuální příklady, nejlépe formou příběhů.

Jak je vidět, v mnoha ohledech jsou si lidé a zvířata podobní, ne-li stejní. V něčem se však lišíme. Zvířata jednají na základě instinktů, kdyžto my máme možnost své chování volit, což nám dává morální cítění. Dokážeme se rozhodovat a vybrati si to, co nám vyhovuje. Proto se k zvířatům chovejme s úctou a važme si jich.

Další podobnost mezi lidmi a zvířaty můžeme shlédnout i ve výběru partnerů. Stejně jako my, i zvířata si pečlivě vybírají svého druha a hodnotí jej podle nejrůznějších kritérií. Samci se pak mohou doslova přetrhnout v převádění, aby svoji vyvolenou získali právě oni.

Například samci lososa jsou schopni o samičku nemilosrdně bojovat až do krve celý den. Stejně jako u lidí, i u zvířat dávají samičky před faktickými přednostmi jedince, jako je například síla či odvaha, častokrát přednost spíše nelogickým osobním preferencím. Další podobnost při výběru protějšků můžeme spatřit ve skutečnosti, že stejně jako my, i zvířata si často vybírají partnery, kteří jsou jim podobní. Například koně a ptáci volí partnery podobného vzhledu a barvy jako jsou oni sami.