8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
MDŽ nebo Den matek?
TGM: Talkshow Geni a Míši – 9.11. 2014:
Moderátoři Michal Suchánek a Richard Genzer si za aktivního režisérského dohledu Ondřeje Sokola povídají, ale také hrají s různými hosty v klubu La Fabrika.
Prvním hostem bude mistr Evropy v krasobruslení z roku 2008 Tomáš Verner. Závodní kariéru už sice ukončil, ale bruslí dál, ovšem pouze exhibičně. Jako například v show na ledě Jen počkej, zajíci!, kde prý hraje devět postav. „A kolik jich je tam celkem?“ zajímalo Michala. Když Tomáš řekl, že jednou z nich je Vlkozajíc, Michal hned začal rozvíjet teorii: „Aha, takže já jsem konečně pochopil, že vlk vždycky v tom kresleném seriálu pronásledoval zajíce ne proto, aby ho sežral, ale aby si užil.“ Tomáš Verner pak mluvil o tom, proč přestal se závodní kariérou. „Co jsi skončil s bruslením, jsi pěkně oprsklej,“ připadalo moderátorům ve chvíli, kdy je Tomáš žádal, aby mohl odpovědět na jednu otázku ještě jednou a aby jeho předchozí odpověď vystřihli.
„Teď už můžu být, už o mně nikdo nerozhoduje, žádní rozhodčí,“ vysvětlil Tomáš. Dodal taky, že celá léta do sportu dával peníze a že teď už by byl rád, aby díky sportu také nějaké peníze získal. Moderátoři mu vysvětlili, že pokud si chce najít nějaké děvče, neměl by takové věci říkat na rovinu. A začali s ním rozebírat, jaké děvče by si Tomáš rád našel. „Mám mindrák ze základky, dlouho jsem nerostl a všechny holky byly vyšší, než já, tak bych nerad měl slečnu, která by byla vyšší.“ Geňa také dal Tomášovi rady, jak slečny balit. Po seznamce se opět vrátili ke krasobruslení. Tomáš pro Michala uspořádal rychlokurz krasobruslení. Jak vypadá trojitý skok v podání Michala Suchánka? Jako druhý host přijde podnikatel v dopravě Radim Jančura. Poté, co moderátoři přečetli pár novinových titulků, z nichž jeden hlásal, že pan Jančura svou firmu nikdy neprodá, Michal se zeptal: „Kolik by stála taková firma?“ „Já bych ji možná i daroval. Když budete inteligentní a dobře ji vést a budete umět řídit autobus... Hledám následovníka, který firmu povede alespoň tak dobře, jako já, a bude dál rozšiřovat ty hlavní cíle, které jsem si stanovil,“ vysvětloval podnikatel. Michal připomněl, že pana Jančuru jednou viděl v politické debatě a že on si na znamení toho, že se tam lže, nasadil molitanový nos. „Já ten nos nosím s sebou pořád, protože nikdy nevíte, kdy narazíte na nějakého pitomce a nos je potřeba vytáhnout,“ řekl podnikatel.
Moderátoři se toho hned chytli a vytáhli také své červené nosy a v průběhu povídání si je několikrát nasadili a zase sundali. „Že byste podnikal ještě třeba v pohřební službě, to vás nenapadlo?“ zeptal se Richard? „Já miluju starat se o zákazníka, nosit mu kafíčko, ale potřebuju, aby se mi pak vrátil,“ vysvětlil pan Jančura. Ondřej Sokol upozornil na to, že Richard mimořádně dobře řídí autobus a že by si mohli vyzkoušet první road talk show. A host i s moderátory se usadili do stylizovaného vnitřku autobusu. Michal: „My si podáváme ruce, když nastupujeme do autobusu?“ „My jsme společenský autobus, u nás mají lidi k sobě blízko,“ vysvětlil host. „Dobrý den, jmenuju se Richard Genzer a budu vás doprovázet do vaší cílové destinace. Tento stroj byl vyroben v roce 1962 a má najeto 300 tisíc kilometrů, než se to v tomhle budíku zaseklo... Během jízdy není dovoleno používat mobilní telefony, děkuji,“ upozorňoval Geňa cestující. Za volant si pak sedl sám majitel firmy. Kdo z nich ´řídil´ lépe? A kam až ´dojeli´?
Třetím hostem bude režisér reklamních spotů a videoklipů Jakub Kohák. „Mohl bych úvodem poděkovat za pozvání do vašeho krásného diskusního pořadu, jsem moc rád, že jsem tu s vámi a doufám, že si to všichni užijeme. Tak pojďme na to,“ převzal si hned na úvod slovo host, čímž v sobě nezapřel režiséra. „Tak se nám to zhroutilo, a ještě jsme nezačali,“ podotkl Geňa. S titulky, které mu pak moderátoři přečetli, byl spokojený, dokonce je i komentoval. Mimo jiné potvrdil, že pro politiky a armádu netočí. „Ale kdybys ty byl politikem, tobě bych nějakej spotík spíchnul,“ ujistil Geňu. Bavili se o Kohákově herecké kariéře. „Dočetli jsme se, že jsi hrál i v zahraničních filmech. V jakých? „Hrál jsem ve dvoudílném filmu Doktor Živago kde jsem zaujal režiséra na castingu... Zalhal jsem, že umím jezdit na koni. Na natáčení jsem ale měl jet na koni tryskem a seskočit a říct nějakou zprávu... Přimotal jsem se ke koňákům a navedl je, ať řeknou, že kůň kulhá... Jenže pak jsem nedokázal říct ten text. Skončilo to tedy tak, že jsem tu zprávu řekl zády... Mám tam pak také krásnou scénu s Keirou Knightley. A tento okamžik mě katapultoval mezi světové hvězdy,“ líčil host.
Geňa ale jeho vyprávění podal zase po svém způsobu. „Vážení, to je Jakub Kohák, tak bych vám to přeložil. On v jednom filmu vedl koně a nechal si podepsat herečku, která tam hrála hlavní roli.“ Moderátoři chtěli, aby Jakub poradil mladým lidem, co by měli udělat, aby se dostali tam, kam se dostal on. „Nebát se být otevřen novým podnětům. Být slušný člověk. Jít naproti výzvám, špatné odmítat, dobré vítat. Nebát se být originální, protože jedině originální lidé jsou zajímaví a vyčlení se ze stáda,“ vyjmenoval host. Co dalšího na sebe ještě Jakub Kohák prozradí? A do jaké role ho Michal s Ondrou a Geňou obsadí?
TGM: Talkshow Geni a Míši – 9.11. 2014 – rozhovory:
Tomáš Verner: Pořád žiju ve svých kufrechČeský krasobruslař, mistr Evropy z roku 2008, který letos ukončil svou závodní kariéru. Brusle si ale stále obouvá.
Jste připravený na to, že v tomto pořadu se může stát cokoliv?
Nevím, do čeho jdu, a jsem zvědavý, co na mě Michal s Geňou vymyslí. Člověk nemůže být nikdy na všechno připravený. A v případě takového pořadu je asi lepší nevědět, do čeho jdete. Skočit do situace rovnýma nohama a nemít prostor něco si připravovat.
Se závodní kariérou jste skončil, ale kolem krasobruslení se pořád pohybujete.
Pořád si udržuju svůj zájem o sport. Po skončení soutěžní kariéry jsem se dal na podporu sportu jako takového, spolupracuju s Českým olympijským výborem na několika projektech. Jedním z nich je například Olympijský víceboj a mě teď čeká jedna z hlídek. Hlídka je pracovní název, jezdíme do nejvíce aktivně zapojených škol, abychom projekt, který chce děti ve školách motivovat k tomu, aby sportovaly i ve svém volném čase, podpořili. Podporujeme děti, aby si stanovily své výzvy, k tomu jim pomůže, že se v různých sportovních disciplínách utkají se sportovci. Když školák porazí mistra Evropy, je to pro něj mnohem větší motivace, aby se sportu věnoval, než nějaká teoretická přednáška. Ať už se děti rozhodnou dělat jakoukoliv profesi, potřebují být ve správné fyzické kondici. I neurochirurg musí u stolu vydržet náročnou šestihodinovou operaci. Na vysoké škole si také dodělávám ekonomické vzdělání, abych mohl sport podporovat nejen svými zkušenostmi, ale i vědomostmi o tom, kde například vzít finanční prostředky, jak financování některého projektu správně propočítat a podobně.
Vždycky jste trávil hodně času v zahraničí. Jak je to teď?
V tom se moc nezměnilo, stále žiju ve svém kufru nebo cestovní tašce, podle toho, jaké zavazadlo je na cestu lepší. Hodně času trávím v Německu, ve Švýcarsku, Japonsku, Rusku.
Kde budete na Vánoce?
V Litvě. Těsně před nimi odlétám do Litvy a domů se vrátím až na konci ledna.
Co budete dělat v Litvě?
Čekají mě první nácviky na ledovou show Sněhový král s Jevgenijem Pljuščenkem. Jde o adaptaci známé pohádky Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Moc se na ni těším, show má velký potenciál na to, aby objela celý svět. Teď aktuálně mě ale čeká několik představení show na ledě Jen počkej, zajíci!, kde hraju několik rolí. Pak budu trénovat a připravovat na závodní sezónu pár našich krasobruslařů, před sebou mám taky workshop Dvojitá kariéra. Týká se možností, jak mohou sportovci po ukončení své závodní kariéry dál fungovat, jak své zkušenosti předávat dál nebo je uplatnit v jiném oboru. Mám teď posledních pár měsíců hodně hektických, ale nevadí mi to, jsem zvyklý a užívám si tu různorodost. Vážím si toho, že jsem pořád pánem svého času, nebo spíš svého diáře, že si čas a práci stále můžu plánovat tak, jak já chci.
Radim Jančura: Jsem pracovitý a nerad prohrávámPodnikatel, který se zabývá dopravou. Co je podle něj pro podnikání důležité?
Věděl jste, co vás v tomto pořadu čeká?
Občas pořad sleduju, věděl jsem, do čeho jdu, i když s těmito dvěma „týpky“ člověk může čekat leccos. S Michalem Suchánkem jsem se potkal před necelými čtrnácti dny na Primě. Když mě do pořadu zval, mluvil o tom, že ve studiu budou mít rozřezaný autobus. Uvěřil jsem mu a později jsem si uvědomil, že je to naprostý nesmysl a já mu skočil na lep a připadal jsem si trapně. Ale autobus ve studiu skutečně je. Tak mě těší, že nakonec nejsem za hlupáka.
Stává se vám často, že někomu skáčete na lep?
Nestává, ale jsem poměrně důvěřivý, to je pravda.
Není důvěřivost pro podnikatele nebezpečná vlastnost?
Záleží na tom, koho mám před sebou. Například vůči politikům jsem velmi nedůvěřivý. Ale v osobním životě mi má míra důvěřivosti připadá v pořádku.
Tušil jste třeba před dvaceti lety, jakým směrem se vydáte?
V tu dobu jsem ještě studoval vysokou školu a netušil, že se budu jednou zabývat dopravou. Mám před sebou horizont jednoho dvou let, ale co bude dál, třeba za tři roky, netuším. Mám určité vize, ale rozhodně ne přesně nalinkované.
Označil byste se za snílka?
Nevím, jestli jsem snílek. Ale stává se mi, že někdy řeknu něco médiím a pak toho lituju. Plácnu, že něco chystám, napíše se o tom a já to pak musím doopravdy udělat, splnit to, co jsem řekl. (smích). Protože jsem pracovitý a nerad prohrávám. Lidé chtějí uskutečnit spoustu svých snů, ale neumějí je dokončit. Úspěšný člověk nemusí být výjimečně chytrý, já se za chytrého vůbec nepovažuju, naopak, říkám o sobě, že jsem hloupý sedlák. Úspěšný člověk je podle mě takový, který má pevnou vůli danou věc dokončit. Což já mám.
Jak vám podnikání změnilo život ve špatném slova smyslu?
Neexistuje špatný smysl. Jak už jsem řekl, komplikuju si život sám tím, že něco vypustím z pusy a pak své slovo musím splnit, sám sebe donutím udělat něco, do čeho bych se třeba ani jinak nepustil. Nemít vlaky, mám život jednodušší. Ale nelituju, je to jen další výzva, kterou musím zvládnout, protože každá výzva vás někam posune. Nebo taxíky v Praze. Byl to asi největší omyl v mém životě. My za naše lidi platíme zdravotní i sociální pojištění, díky tomu je provoz mnohem nákladnější. Je těžké konkurovat někomu, kdo má dvakrát menší náklady. Ale protože voják z boje neutíká, musím to dotáhnout do konce. Do pozitivních čísel. Necítím žádný negativní dopad svého podnikání. Mám veřejně dostupný mobil, na který mi chodí spousta zpráv od nejrůznějších, často úplně cizích lidí. Nebo jdu po ulici a lidi mě zastavují a děkují mi. To není špatný pocit. Když mi cizí člověk řekne něco milého, hned mi to zvedne náladu. Díky takovým situacím mám pravidelný přísun pozitivní energie, který vyvažuje běžné denní nepříjemnosti nebo starosti.
Jakub Kohák: Vlčí životRežisér těch nejznámějších reklamních spotů, herec. Také velký mystifikátor. Z jeho odpovědí lze někdy těžko usoudit, co je pravda a co není.
S Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem se dobře znáte. Kdy jste se potkali úplně poprvé?
Kdy jsem se potkal s Michalem, vím přesně, v létě 1977 na plovárně v Praze – Podolí.
To vám byly tři roky.
Tři a něco. Chodili jsme spolu na plavání. A pak jsme se potkali až v pětaosmdesátém plus mínus. Byli jsme spolu ve Skautu, lezli po lesích, sbírali šišky, poznávali stopy zvířat, dělali uzly a učili se morseovku.
Nedávno jste oslavil čtyřicítku. Byl to pro vás nějaký zásadní moment?
Zásadní moment byl ve chvíli, kdy jsem pak šel platit účet v podniku. Jinak to byl běžný den jako každý jiný. Věk nijak zásadně neřeším.
Na čem momentálně pracujete?
Připravuju dokumentární film o životě vlků ve Finsku, jak tam migrují. Pracovní název je Vlčí život. Chystáme se za nimi putovat na sněžných skútrech, což vyžaduje velkou přípravu a kooperaci s finskou produkcí. Plus pracuju na dalších projektech, píšu nějaké články do různých periodik, sloupky, fejetony.
Máte nějaké oblíbené téma svých sloupků?
Nemám, píšu o čemkoliv, co mě napadne. Vyjde mi taky kniha s mými texty, v předvánočním čase, což je dobrý tah od nakladatele.
Čím jste chtěl být jako kluk?
Indián. Asi jako každý kluk. A pak náčelník. Což se mi podařilo a už jsem spokojený.
Co vás čeká v nejbližší době?
Chtěl bych vést kroužek češtiny, který jsme s kamarádem založili v Lotyšsku. On ho tam vede. Pak bychom rádi založili další centrum češtiny v Estonsku, případně ještě v Ázerbájdžánu a dalších republikách, tak uvidíme.
Blíží se Vánoce, máte je rád?
Jsou to hezké svátky, ale nenechám se rozhodit žádným stresem.
Vybavíte si nějaký úžasný dárek, který jste jako kluk dostal od Ježíška?
Motorovou pilu, když mi bylo šest let. Opravdovou. A v devíti jsem dostal cirkulárku. Z ní jsem měl taky radost. Mě potěší i maličkost.
Co byste si přál letos?
Kdysi za komunistů se vysílala soutěžní hra Všechno nebo nic, nebo tak nějak podobně se jmenovala. Její součástí byl výherní stroj, do kterého soutěžící strčil ruku, do takového rukávu, a když měl štěstí, vytáhl si míček s nápisem „všechno“. Já bych chtěl to všechno.
