Suplování na střední škole

Kromě přestávek a hodin tělocviku jsme se těšili na všechny hodiny, které byly suplovány. Většinou to znamenalo, že přišel někdo, kdo naši třídu zpravidla neznal, a proto prvních patnáct minut padlo na krocení divé zvěře, která využívala nepřítomnosti svého vyučujícího. Zbytek hodiny jsme se snažili diskutovat, co jsme v poslední hodině probírali a na co se má navázat. Většinou se vyučující nechytal a 45 minut uteklo jako nic.

Jednou se ale přihodilo něco nevídaného. Bylo už hezkých pár minut po zvonění, ale suplující vyučující stále nepřicházel. Část žáků toho využila a odešla na přestávku do nedalekého obchodního domu, zbytek třídy se dohadoval, jestli má smysl ve třídě čekat, či to oznámit ve sborovně.
Většinově jsme se shodli na tom, že oznamovací povinnost nespadá do naší kompetence, což se nám samozřejmě hodilo.

Důležité bylo nehlučet, abychom náhodou nevyvolali v okolo chodícímu vedení pocit, že naše třída je bez vyučujícího. Takto jsme bez dozoru setrvali několik dlouhých minut. Napadlo nás, že bychom mohli celou situaci ještě nějak vyšperkovat, proto jsme úplně ztichli a střídali se u dveří, jestli někdo nejde. Nikde nikdo, tak jsme lavice nasunuli úplně ke dveřím, na ně si sedly těžké váhy, aby se patřičně zatížily. Dveře tam nikdo nemohl otevřít, ani kdyby se zapřel. Chtěli jsme potrestat  suplujícího za pozdní příchod tím, že vyvoláme dojem prázdné zamčené třídy. Bohužel celý plán zhatil zástupce ředitele, který jako jediný ze sboru měřil ke dvou metrům a o jeho síle věděl každý z nás.

Doneslo se k němu, že suplující vyučující zapomněl na suplování a odešel ze školy domů již dříve, takže si nás šel pěkně zkontrolovat, ač se jeho kabinet nacházel hodně daleko od naší třídy. Šel docela potichu, myslel si, že nás překvapí až náhlým otevřením dveří. Mezitím ale už někdo z lavice sesednul a jemu se podařilo dveře pootevřít, chvíli jsme se s ním přetahovali o otevření dveří, protože jsme netušili, že se jedná o něj, ale mysleli jsme, že jde náš suplující učitel.

Kdybychom věděli, že se jedná o stopadesátikilového zástupce ředitele, rozhodně bychom se do přetahování, které bylo nakonec samozřejmě prohrané, nikdy nepustili. Skončilo to málem dvojkou z chování, ale protože ten den měl zástupce ředitele zlost hlavně na suplujícího učitele, bylo nám odpuštěno. To, že se zbytek třídy toulal po obchoďáku, už naštěstí zástupce neřešil, protože za chvíli již zvonilo na přestávku.

Autor:pppeettrr