Voděradské bučiny

Voděradské bučiny jsou rozsáhlým lesním komplexem ležícím zhruba 30 km na východ od Prahy. Hustá síť cest a stezek poskytuje řadu možností k procházkám v každé roční době. Je-li v zimě dostatek sněhu, stává se les oblíbeným cílem běžkařů z blízkého okolí i z metropole.

Mně se při vyslovení názvu Voděradské bučiny vybaví na prvním místě jejich podzimní tvář - stříbřitě šedé štíhlé kmeny mohutných buků vztahující své větve k obloze a pod nimi zlatavý koberec spadaného listí - dokonalá kulisa třeba k Erbenovu Zlatému kolovratu. Teprve pak si je představím v jiskřivě mrazivém zimním dni, s modrým nebem a sněhovou pokrývkou, bělostnou až oči bolí. Ale krásně je zde i z jara, kdy lepivé pupeny otvírají svou náruč a nesměle vystrkují na svět zelenkavé poskládané lístečky, aby je rozepjaly, jak lodník plachtu, vstříc jarnímu vánku a slunečním paprskům. Vnímavý poutník ocení mechem obrůstající žulové skalky, studánky i balvanité koryto potoka, kterým si voda razí cestu. 

Voděradské bučiny jsou od roku 1955 národní přírodní rezervací. Na rozloze 682 ha ovšem nalezneme pouze buky, jsou zde smrky, místy je přimíšen dub letní, habr obecný, ojediněle osika, lípa a bříza. Při procházkách nám více informací o zdejší fauně i floře poskytnou tabule některé ze zdejších naučných stezek. Nemusíme je procházet celé, výlet lze rozdělit na několik částí a trasu různě kombinovat. Stezka Po stopách kameníků je věnována těžbě a zpracování kamene ve oblasti mezi Stuhařovem, Mukařovem a Žernovkou. Název poslední jmenované obce je odvozen ze slova „žernov“, neboli mlýnský kámen; ty se zde zhotovovaly již ve 13. století. Že byla tvrdá nejen místní žula, ale i život kameníků, není pochyb.

Z lomu Kaménka, který nalezneme u modré turistické značky vedoucí z Louňovic do Jevan, pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla.

Severní hranici rezervace tvoří soustava rybníků na Jevanském potoce. Na celém povodí tohoto potoka je jich celkem deset: Požár, Louňovický, Pařez, Vyžlovský, Nohavička, Ján, Švýcar, Jevanský, Pilský a Šáchovec. Byly vybudovány v 16.-17. století především kvůli chovu ryb. V současné době slouží též k rekreaci a sportu.

Vhodným výchozím místem pro výlet do Voděradských bučin jsou jednak obce na jejich hranici, ale zaparkovat můžete i uprostřed lesa, pod sv.Josefem na silnici Struhařov - Jevany. Jde o jedinou silnici, která rezervaci protíná a parkoviště pod sv. Josefem naleznete na souřadnicích 49°57'21.132"N, 14°46'49.646"E.

Výlet do Voděradských bučin doporučuji spojit se zastávkou u nové rozhledny Skalka na severním okraji obce Vyžlovka. Je vidět z hlavní silnice vedoucí z Kutné Hory do Prahy a odbočka k ní je označena. Celková výška rozhledny je 25 metrů a  za dobré viditelnosti je možné vidět například Milešovku, Bukovou Horu, Vlhošť, oba Bezdězy, Ralsko, Ještěd i Sněžku. 

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz