Na tabuli jsou dva burgery, Pepina se po příchodu šéfa vyděsí. I proto, že je na provozovně sama. Vysvětlí důvody. Co si Zdeněk dá? A je něco v nabídce? Pepina nabízí, že mu donese, co mají. „To jsem snad ani nečekal, že mi nabídnete, co tu nemáte, to je totální rozvrat, nebo co se děje?“

Mezitím Pepina volá s dalšími parťáky. Orlíkovi nejede auto, Mirek snad dorazí. Šéf to tak nechce. „Přece nemůžete každému, kdo přijde z ulice, říci, že počkáme, na Mirka.“ Pepina ví, co Zdeněk chce, co nechce, je jí nakonec jedno, co si Zdeněk objedná. „Protože a jelikož.“ „Ty vole, je to možný, tohleto?“ nezmůže se Zdeněk na jiný komentář.

Poté, co ochutná aspoň hamburger a nepovedený flammkuchen, komentuje: „Maso upečené k smrti, houska suchá, flammkuchen není k nasrání, to je už úplná komedie. Tři jídla ze čtyř jsou nepoživatelná. Pepina je ale statečná, že mě neposlala někam.“

Při odjezdu si Zdeněk povzdychne. „Tohleto nemám rád. Když se pro hospodu udělá maximum, a pak se na to někdo vyprdne. Tady je opuštěný gastronomický ostrov. Úplně vyhaslej. Třeba to ale dopadne někdy jindy. Já to totiž nevzdám nikdy.“

Jak na natáčení vzpomíná Orlík Uzdil? „Myslím, že se nám daří normálně, jen Pepina s námi už nepracuje. Jsme jen my dva. Ale i tak to jde. Hosty máme.“

„Pořadem jsme si prošli, samozřejmě jsme si něco vzali, Zdeňkovi za jeho tipy děkujeme, ale jestli to nějak zásadně ovlivnilo naši budoucnost, to si nejsem tak jistý. Navíc si nemyslím, že by mělo smysl hlásit se do pořadu, byť za jiných okolností, znovu. Ale znovu chci zdůraznit, že celá spolupráce se Zdeňkem a týmem byla skvělá.“