Naše krátká návštěva Finska - poslední den

V předchozím článku (Naše krátká návštěva Finska) jsem psala, že jsme v rámci našeho poznávacího zájezdu do Pobaltí zajeli také na tři dny do Finska.

Poslední, třetí den ve Finsku jsme trávili na dvou místech. Hned ráno jsme navštívili lyžařské středisko LAHTI. Je to oblíbené zimní a horské centrum, kde se konají skoky na lyžích. Město se může pyšnit nejstarším skokanským můstkem ve Finsku z roku 1880. Ve městě se pořádají také závody v běhu na lyžích. Od roku 1926 se tam pořádají mistrovství světa v běhu na lyžích.

V areálu jsou k vidění jak staré, historické můstky, tak ty nové, stále používané. Před nimi je socha finské běžkyně na lyžích Siiri Rantanen. Chvíli jsme se dohadovali, zda sportovec tohoto pro nás neurčitého jména je muž nebo žena. Chytré telefony a vyhledávače rychle poradili, že jde tedy o ženu. Úspěšnou sportovkyni, která se zúčastnila olympijských her v letech 1952,1956 a 1960 a na každé z nich získala nějakou medaili, ať už v individuálním běhu nebo ve štafetě. Celkem získala pět medailí, mezi nimi nechyběla zlatá.

Finsko Lahti jsme pokračovali do hlavního města. Helsinky – finsky Helsinki, město a přístav, založené roku 1550. Jejich centrum leží na malém poloostrově ve středu Finského zálivu. Hned po příjezdu nás čekalo malé zklamání. Naším prvním bodem programu v Helsinkách měla být návštěva olympijského stadionu, který byl postaven v roce 1930. První letní olympijské hry se tam konaly v roce 1952.

Ano, ty olympijské hry, které byly pro naši zem tak krásně důležité. Zde Emil Zátopek vybojoval hned tři zlaté medaile ve třech disciplínách, v každé z nich dokonce ustavil nový olympijský rekord. Poprvé v životě zde běžel maratón. Finové zkomolili jeho příjmení, odtud dostal přezdívku Satupekka. V cizině se mu také přezdívalo „česká lokomotiva“. Není divu, že jsme se na návštěvu stadionu těšili.

O stadionu, který je vystavěn ve stylu funkcionalismu, se dlouho říkalo, že je nejhezčí olympijský stadion na světě. Později byla na stadionu dostavěna věž, ze které je prý nádherný pohled na celé město. Záměrně píšu prý, protože my jsme se nakonec na stadion vůbec nedostali. V ten den totiž na stadionu koncertovala anglická heavymetalová skupina Iron Maiden. Přestože koncert byl až ve večerních hodinách, již od rána byl stadion pro veřejnost uzavřen. Bohužel. Velice nás to mrzelo.

Všechno zlé je k něčemu dobré, a tak ani náhradní program nás nezklamal. Dostali jsme osobní volno, ve kterém jsme si mohli projít zajímavou část města. Nejprve jsme viděli krásnou bílou stavbu koncertního a kongresového centra FINLANDIA, dílo finského architekta Alvara Aalta. Dále jsme viděli budovu finského parlamentu, která byla vystavěna v době mezi světovými válkami ve stylu severského klasicismu s náznaky funkcionalismu. Ostatně funkcionalismus ovlivňuje většinu helsinských staveb.

Šli jsme také kolem moderní budovy divadla, dále jsme spatřili také budovu Národní opery. Nemohli jsme minout různé zajímavé sochy, všechny ze sekce moderního umění. Zaujala nás také obrovská moderní prosklená stavba. Dočetli jsme se, že se tam nachází knihovna, pak jsme zjistili, že je to ale multifunkční budova, kde mimo knihovnu je také kino, jsou tam kavárny, restaurace a v horních patrech kanceláře. Bylo zajímavé projít se také parkem k zálivu.

Po procházce po této části Helsinek jsme odjeli do Sibeliova parku. Tam jsme samozřejmě nevynechali Sibeliův památník. Památník tohoto finského hudebního skladatele má tvar varhanních píšťal. Je jich 600.

Posledním místem, které nás v Helsinkách čekalo, bylo zvláštní - kostel ve skále. Z venku vypadal jako bunkr. Uvnitř se nacházel velký prostor, ve kterém zrovna probíhal klavírní koncert. Kostel má skvělou akustiku.

Čím jsme ukončili návštěvu Helsinek před vyplutím zpět do Estonska? Samozřejmě nákupy. Na cestě, která vedla od kostela ve skále k našemu parkovišti, se nacházely hned čtyři obchody se suvenýry. A protože ve Finsku snad bydlí Santa Klaus a jeho pomocníci – skřítci Tontu, právě v obchůdku u skřítka Tontu jsme vybrali dárky domů. Pak už jen zbývalo dostat se zpátky do přístavu a nalodit se zase na loď, která nás dopravila do Tallinu, abychom mohli pokračovat v naší cestě po Pobaltí.

Nutno říct, přestože jsme viděli jen malou část Finska, moc se nám líbilo. Uchvátila nás jak příroda (jezera i lesy), tak klid a pohoda, která vyzařovala ze zdejších městeček i měst. Nakonec jsme byli velmi rádi, že cestovka zařadila tyto tři dny ve Finsku do programu našeho zájezdu.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete