Domácí ošetřovatelská péče nabírá na důležitosti

Během první poloviny 21. století lze očekávat výrazné prodloužení délky života obyvatelstva. V roce 2035 bude téměř čtvrtina národa starší 65 let*). To s sebou ponese nejenom zvýšené náklady a nároky na zdravotní a sociální péči, ale také vyšší nároky na pomoc blízkých a rodiny.

Problematika ošetřovatelství v domácí péči je téma, se kterým se dostává do kontaktu čím dál tím větší skupina lidí. Mladé generace se musí postarat o své rodiče nebo prarodiče a mnohdy se buď nemají, nebo nevědí na koho obrátit. „Patříme mezi národy s nejrychleji stárnoucí populací v rámci evropských zemí a dá se proto očekávat, že bude přibývat těch, kteří i v pokročilém věku chtějí žít plnohodnotně a tam, kde jsou zvyklí, tedy v domácím prostředí,“ upřesňuje prim. MUDr. Iva Holmerová, PhD.

Způsob poskytování péče v České republice

Nejčastější způsob poskytování péče je v České republice péče v domácnosti s výrazným podílem ošetřovatelské péče, poskytované jak prostřednictvím kvalifikovaných agentur, tak rodinnými příslušníky. „Odborné prameny uvádějí, že cca 80% starších lidí, kteří potřebují péči, je ošetřováno v domácím prostředí,“ upřesňuje Iva Holmerová a dodává: „na rozdíl od některých jiných zemí ale u nás stále chybí dostatek informací o službách i o tom jak pečovat. Tradičně zaměřujeme pozornost spíše na služby v institucích., Ve Skandinávii mají spočítáno, že se vyplatí celý systém založit na podpoře péče v rodině, podpoře pečujících, adaptaci domácího prostředí, eventuálně poskytnutí všech možných pomůcek, které jsou k péči potřebné.“

Medicína dlouhodobé péče

Na rozdíl od akutní medicíny, která je u nás na velmi dobré úrovni, se na medicínu dlouhodobé péče zapomíná. Tento obor, který v některých zemích již existuje, napomáhá zlepšit kvalitu péče o pacienty, kteří mají chronické potřeby, a i o ty, kteří žijí v zařízeních sociálních služeb. „V České republice se jedná o nový lékařský obor a bude nástavbovou specializací jako roční certifikovaný kurz pro všechny klinické pracovníky, kteří pracují na lůžkách či v zařízeních dlouhodobé péče, a také jako konziliáři v pobytových sociálních zařízeních“ upřesňuje dále Iva Holmerová.

Čemu se věnuje geriatrie?

„Geriatrie je lékařský obor, který na rozdíl od ostatních oborů neřeší pouze jeden akutní problém, ale komplexně řeší i další významné geriatrické syndromy (kognitivní deficit, instabilita, zhoršení soběstačnosti, inkontinence a podobně). V současné se Česká gerontologická společnost snaží o prosazení a rozvoj akutní geriatrie. Možná si ani neuvědomujeme, že v této oblasti má Česká republika světový primát – v Praze vznikla již ve dvacátých letech minulého století první geriatrická klinika. Na tuto tradici a prozíravost našich předků bychom měli navázat právě rozvojem moderní geriatrie,“ dodává k situaci v ČR Iva Holmerová.

K rozšíření informací o této problematice přispělo nedávné vydání informační brožurky pro osoby s inkontinencí, jež je volně distribuovaná lékárnám, praktickým lékařům a sociálním pracovníkům na geriatrických odděleních.

Je rozdíl mezi domácí péčí a pečovatelskou službou?

Přestože agentury domácí péče jako takové u nás začaly vznikat již v 90. letech, stále jich je pouze 583 v celé republice. „Ať je dvacet let dlouhá nebo krátká doba, neustále se při komunikaci s lékaři setkáváme s oslovením „paní pečovatelko“. Což je problém, protože rozdíl mezi domácí péčí a pečovatelskou službou je opravdu veliký,“ říká o problematice Mgr. Bohumila Hajšmanová z agentury domácí péče.

Domácí péče i pečovatelská služba jsou úzce spolupracující instituce, avšak stále to jsou dvě různá zařízení, která jsou hrazena jiným způsobem, a která u jejich klientů provádějí rozdílné výkony. Domácí péče spadá pod Ministerstvo zdravotnictví, pracují zde všeobecné sestry a fyzioterapeutky, které mají minimálně středoškolské vzdělání a provádějí odborné výkony, jako jsou například převazy ran, odběry krve, aplikace injekcí apod.

Pokud domácí péči „předepíše“ praktický lékař nebo ošetřující lékař v době hospitalizace, je plně hrazena ze zdravotního pojištění. Naopak pečovatelská služba spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zde fungují pečovatelky, které musí splňovat jiná kriteria na vzdělání. Mohou mít pouze základní vzdělání, musí však projít rekvalifikačním kurzem. Zajišťují nákupy, stravování, úklid, procházky, návštěvy u lékaře, pomoc při osobní hygieně, apod. Jsou to tudíž nezdravotnické výkony a klienti (pacienti) si je hradí sami.

„Praktický lékař může doporučit agenturu domácí péče, se kterou spolupracuje. Klient (pacient) si ji ale může zvolit sám (doporučení známých, zkušenost z rodiny apod.), praktický lékař však rozhoduje o rozsahu péče, která může být až 3 hodiny denně, podle zdravotního stavu nemocného,“ popisuje Bohumila Hajšmanová.

Máme dostatek agentur domácí péče a pečovatelských služeb?

„Poptávka po domácí péči je obecně mnohem vyšší než nabídka agentur,“ přibližuje Bc. Irena Pejznochová. Podobné je to i u pečovatelských služeb. Přesto nelze využít rostoucí nezaměstnanosti k napravení tohoto stavu. Podle zákona 108/2006 Sb. musí každý pracovník sociálních služeb splnit požadavky Ministerstva práce a sociálních věcí týkající se odpovídajícího vzdělání, což prakticky znamená kurz, který tvoří minimálně 110 hodin výuky a 40 hodin praxe.

Až po splnění těchto podmínek je možné získat certifikát, jenž opravňuje k práci pečovatele nebo pečovatelky. U agentur domácí péče musí mít pracovník ze zákona vzdělání všeobecné sestry a osvědčení o registraci, že může pracovat samostatně, bez odborného dohledu. Novým trendem je také certifikace agentur domácí péče, která je zárukou kvality.

„Certifikace má za účel především zprůhlednit kvalitu služeb odváděných jednotlivými agenturami domácí péče, které se v praxi mohou diametrálně lišit,“ upřesňuje Bohumila Hajšmanová.

Jakou roli v domácí péči hraje rodina?

Čekací lhůty na umístění do domu s pečovatelskou službou nebo do domova pro seniory mohou dosáhnout i několika měsíců a ne vždy se na všechny žadatele o institucionální péči dostane. Tato situace se může pro mnoho rodin stát značným problémem, se kterým je nutno počítat. Senior, který se nedostane do průběžné péče v profesionálním zařízení, se totiž díky svému zdravotnímu stavu může stát plně závislým na domácí péči a pomoci rodiny prakticky ze dne na den.

Pomoc ze strany třetích osob navíc často přijímá s nedůvěrou a mnohdy i zcela odmítá. Vzhledem ke zvyšujícímu se věkovému průměru obyvatelstva je nutné do budoucna veřejnost a mladé generace více informovat o seniorech, o problémech stáří a o případné pomoci ze strany nejbližších, která je tou nejspolehlivější a nejpotřebnější.

Zdroj: Hartmann.cz

Zdeničkaa
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout