Očkování proti tetanu, černému kašli a žloutence typu A i B

Očkování proti tetanu a černému kašli

Jediné plošně povinné očkování dospělé populace v ČR představuje očkování proti tetanu. Přeočkovává se vždy po 15 letech, u osob starších 60 let se interval zkracuje na 10 let.

Tito lidé budou přeočkováni vždy v případě úrazu, mladší jen pokud poslední aplikace proběhla před více než 5 lety. Očkuje se jednou dávkou vakcíny, která je plně hrazená ze zdravotního pojištění. I toto očkování si dospělí musí obvykle hlídat sami a vzpomenout si na termín posledního přeočkování proti tetanu může být problém.

Co mají společného tetanus a černý kašel?
Proti černému kašli se u nás v rámci pravidelného očkování očkují děti do 11 let, a to hned šestkrát. Ukazuje se, že ochranu proti černému kašli je potřeba očkováním pravidelně prodlužovat, podobně je tomu například i u ochrany proti tetanu či klíšťové encefalititidě. Očkování v dětství ani prodělání černého kašle totiž nemusí poskytovat celoživotní ochranu.
 
Černý kašel má nejtěžší průběh u miminek, která ještě nejsou chráněna očkováním. Ty se nejčastěji nakazí od členů rodiny – rodičů, prarodičů či starších sourozenců. Zatímco u dospělých nemoc nemusí vyvolat velké zdravotní komplikace, malé dítě, u kterého ještě není vyvinut kašlací reflex, může ohrozit i na životě.  

Přeočkování proti černému kašli je proto doporučené zejména u matek, otců a členů rodiny novorozence. Stejně tak u osob pečujících o děti. Myslet na prodloužení ochrany proti této nemoci by měli mladí dospělí již před založením rodiny. Informovat se o očkování sebe a svých blízkých mohou i během těhotenských návštěv u praktického lékaře.

Výhodné je si na prodloužení ochrany proti černému kašli vzpomenout před přeočkováním proti tetanu. Obě nemoci je totiž možné přeočkovávat ve stejném intervalu a jednou kombinovanou vakcínou proti tetanu, černému kašli a záškrtu. Pro přeočkování stačí jedna dávka.

Očkování proti žloutence typu A i B

Infekční žloutenka neboli hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Virus žloutenky typu A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje. Žloutenky typu B se přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem či vaginálním sekretem. Možný je také přenos poraněním o pohozenou jehlu (narkomani), riziko je také při ošetřování krvácející zraněné osoby.  Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk.

Díky zlepšení hygienických a sanitárních standardů u dětské populace se vnímavost vůči viru žloutenky typu A přesunuje do vyššího věku na adolescenty a dospělé. Například během epidemie hepatitidy A v roce 2008/2009 byla v ČR nejpostiženější populace ve věku 25 – 35 let. Předpokládá se, že postupem času nebudou dospívající již přirozeně promořeni virem hepatitidy A, což zapříčiní nárůst závažnosti jejího klinického průběhu u dospělých. Málokdo pak ví, že onemocnění žloutenkou typu B může v nejzávažnějších případech vést až k cirhóze či rakovině jater.

Proto se proti žloutence typu B očkují v ČR kojenci a současně 12letí již od roku 2001. Dospělí starší 23 let tak nejsou proti žloutence typu B očkováni a měli by očkování zvážit. Proti žloutence typu B (i A) se povinně očkují i některé rizikové skupiny jako např. zdravotnický personál, osoby poskytující sociální služby, nováčci vězeňské služby ale i studenti medicíny či pracovníci integrovaného záchranného systému (A+B). Ti jsou totiž vystaveni vyššímu riziku nákazy a mají očkování zdarma. Nově se povinně a zdarma proti žloutence typu B očkují také návštěvníci rekvalifikačních kurzů péče a ošetřování osob v sociálních zařízeních nebo manipulace s odpadem ve zdravotnických zařízeních.

Autoři:
doc. MUDr. Roman Chlíbek, PhD. Česká vakcinologická společnost ČLS JEP, doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, MUDr. Zdeňka Jágrová, Protiepidemický odbor Hygienické stanice hl. m. Prahy