Ať se Vám to líbí nebo ne ...

V neděli ráno jsem se v noční košili s očima zalepenýma ploužila okolo televize. Hřiště 7 dávali. A dostala jsem vztek. Hřiště 7 to je pro děti něco jako hlavní večerní program pro dospělé. Nějaká ta pohádka, písnička, pitvořící se (plyšové) figury a povídání.

No, a právě to povídání mě rozčílilo. Přes obrazovku a ospalky jsem uviděla nápis Gender. Koukla jsem na budík. No, jo fakt něco po osmé… Gender. Ve studiu seděly děti. Vypadaly sympaticky. Před nimi u nástěnky ženská. Nevypadala sympaticky. Rozdělte povolání, které spíš vykonávají muži a ženy, zaskřehotala. Děti rozdělily.

No, proč jste je takhle rozdělily? Proč muži jezdí s náklaďákem, vedou továrny a ženy učí nebo vaří ve školní jídelně? No? No?! Děti odpovídaly upřímně, bezelstně a chytře. Mluvily o tradicích, o tom, že je některá práce těžká, jiná vyžaduje trpělivost. Až žena zaskřehotala, že to takhle přeci není správně. Že ne děti, že ne, že ne? Jako umanuté dítě … A jak by to tedy mělo být, no? No?!

Až jeden sympatický kluk řekl, a vždyť je to přeci jedno, co kdo dělá, ne?
Chtělo se mi zařvat. Svatá pravda! Jdi už do háje, ty ochránkyně rovných příležitostí. Ženská polkla, zakoulela očima a vyložila si to přesně tak, jak vyložit chtěla. Ano, ano, máš pravdu chlapče. Práce se skutečně nedělí na mužskou a ženskou. No, nedělí.

Můj táta říká, s prominutím, to by němej neřek, kdybys mu ústa rozbil. Protože některé věci fungují, ať si feministky strkají nohy za krk a dělají u toho stojku a šovinisti jim k tomu tleskají ušima. Si myslím.

Některým ženám se prostě líbí být učitelkami, kadeřnicemi, kuchařkami, majitelkami kosmetických salónů. A některým chlapům se zas líbí řídit kamion, jezdit s vysokozdvižným vozíkem nebo provozovat lyžařskou školu. Stejně jako některé ženy rády rozhodují v továrně na soustruhy a někteří muži navrhují plavky. Tak to je. Tak proč prskat nad tím, že jedněch je víc a druhých míň, měřit zastoupení pohlaví v jednotlivých profesích a kreslit o tom grafy.

Vím, vím .., ženám, které se berou o rovné příležitosti, vadí, že málo (nás) vede, řídí, šéfuje zkrátka. Protože jaksi s dítětem to moc nejde. A když si dáte pauzu, kdejaký (chlap) vás přeskočí. Jenže já mám prostě s těmihle výkřiky problém. Myslím si, že je fajn, že ženy rodí děti, když chtějí, a starají se o ně. A taky si myslím, že když chtějí, nemusí rodit děti a starat se o ně. A můžou dělat něco jiného. Anebo to dělat obojí, když chtějí. .

Navzdory statistikám. Mám prostě zato, že možnost volby zkrátka existuje, stejně jako existují ženy a muži a rozdíly mezi nimi. A jestli někdo někdy možnost volit nemá, pak jsou to podle mého muži.

Čtěte také:
Jsem muž. Kdo je víc?! ... a já jsem prostě ženská
Komu je dáno...
Životní optimismus? ... aneb pozor bliká kontrolka