Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 13.12. 2017
Dnes má svátek Lucie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Bulharsko po 13 letech

7. 08. 2014 | Vaše příběhy
Na další dovolenou do Bulharska jsem se vypravila se dvěma mladšími dětmi až po 13 letech od dovolené první. To už manžel nežil, já jsem pracovala u ČSD a jízdenky jsme měli i do ciziny většinou zdarma. Pouze přes Rumunsko jsem připlatila za děti nevelký obnos. Cestovali jsme v lehátkovém kupé pro 6 osob, kam jsem si zakoupila místenky na všech 6 míst a tudíž jsme ho měli sami pro sebe, chlapec měl tehdy 2 roky a dcerka byla 8letá. Vlakem bylo cestování docela pohodlné, mohli jsme vleže nebo vsedě pozorovat krajinu, projít se chodbičkou, obě WC byla čistá, vagon byl pod dohledem průvodčího, který měl slušně zásobený bufet.

Takže ani malé dítě se nemuselo nudit, jeli jsme den a půl a dvě noci. Jízda přes Rumunsko byla téměř hororová. Nejen to ošklivé okolí po celou dobu projíždění Rumunskem, zchátralé domy, rozbité ploty, dřevěné boudy a kurníky, ale všude plno odpadků a strašný binec. Hlavně že všude visely transparenty nebo byly nalepeny plakáty, oslavující „Čaušeska“ a především bratrství se Sovětským svazem na věčné časy! Nevím z jakého důvodu jsme zastavili jedno odpoledne kousek za vlakovou stanicí, ale ihned se u všech dveří našeho vlaku objevili po zuby ozbrojení vojáci, zřejmě aby nám zabránili v emigraci do „jejich pohádkové země“? Směšné !!! Okamžitě po zastavení se taky kolem oken vlaku vyrojily desítky špinavých tmavých dětí, které žebraly o peníze, cigarety či cukrovinky, dokonce uměly pár slov česky. Naštěstí jsme se asi po půlhodině rozjeli dále.

BulharskoCílovou stanicí byl Burgas, odkud jsme dále cestovali do 35 km vzdáleného Nesebaru. Po jednodenním výletě do Nesebaru před mnoha lety jsem velmi toužila toto krásné město lépe poznat.
 NESEBAR leží na úzkém poloostrově. Nachází se v něm spousta nádherných architektonických skvostů, staré hradby, vzácná naleziště vykopávek i velmi zajímavé domy. Ty jsou postaveny na  úzkém zděném přízemí, pak bývá přistavěno širší první nebo i druhé patro ze dřeva, které je podpíráno dřevěnými trámy, a tyto se opírají o zděné přízemí. Při procházce úzkými uličkami se turistům zdá, že se horní části domů téměř dotýkají. Všechny kostely jsou velmi staré, původně řecké - všude jsou spousty turistů, zvláště v jednom nezastřešeném kostele.
Do starého města vede z předměstí Nesebaru úzká dlouhá šíje připomínající most, vedle silnice tam stojí veliký dřevěný mlýn. Severně od Nesebaru se nachází Slunečné pobřeží, které je možno projet v otevřeném vláčku, před ním je velký Akvapark.
Ubytování jsem hodlala zařídit až na místě samém v jejich CK - ve Starém Nesebaru jich bylo několik. Cestování v přeplněném autobusu s mnoha zavazadly a sportovním kočárkem nebyla žádná legrace. Já jsem po celou dobu visela na tyči, sevřená ze všech stran jako sardinka v konzervě, ale aspoň jsem nemohla upadnout. Naštěstí se dcerka s kočárkem a zavazadly vklínila do rohu zadní plošiny autobusu, malý seděl v kočárku a ona si sedla na zavazadla.
Oddechli jsme si, když jsme dorazili do Nesebaru a hned jsme zamířili na adresu CK. Já šla dovnitř zařídit vše potřebné a dcerka čekala venku s malým bráškou a zavazadly. Po chvíli za mnou přišel malý synek, zatahal mne za rukáv a říkal „mama, HAM“. Druhé narozeniny měl právě oslavit na této dovolené a zatím mluvil bez tvoření vět. Řekla jsem, ať mu setra rozpůlí broskev, že jsou v sáčku v tašce nahoře. Pak jsem již obdržela adresu našich hostitelů a vyšla jsem před kancelář, kde mne čekalo nemilé překvapení. Dcerka tam stála s rozpůlenou broskví, ale chlapeček nikde, když vyšel ven, dcerka ho neviděla a on se vydal sám na cestu za dobrodružstvím. Běhaly jsme úzkými uličkami, volaly, hledaly a zoufaly jsme si. Naštěstí jedni čeští manželé, přicházející zdola od přístavu, ho tam uviděli, jak stojí u zábradlí a s údivem si prohlíží jachty a lodě. Když jsme k němu doběhly, ukazoval malým prstíkem do dálky, kde na obzoru rychle plula štíhlá dlouhá loď, která mu připomínala letadlo, takže volal to svoje Tydlidydliloooo! Byly jsme s dcerkou šťastné, že se mu nic nestalo a zamířili jsme na poskytnutou adresu dle plánku.

Tam jsme  již byli očekáváni příjemnými manželi, hovořícími dobře rusky. Maria byla učitelkou, její manžel Jurij byl v invalidním důchodu po mozkové příhodě a staral se o domácnost a o hosty. Ubytovali nás v podkrovní místnosti se soc. zařízením a širokánskou postelí i pěkným výhledem na moře. K dispozici nám byla i jejich kuchyně, kde jsme si připravovali snídaně i večeře, děti se tam po večerech koukaly v TV na pohádky a my jsme si dlouho do noci povídali. Jednou se dcerka rozzlobila na malého brášku a řekla mu: „Ty jsi ale blbec“ a on jí na to odpověděl: „A Ty jsi zase bubeška“. Jurij se hned tázal, co to slovo znamená, pokusila jsem se mu vysvětlit rusky, že je to „takoj malěnkij débil -  no děvuška“. Jemu se to slůvko velmi zalíbilo a od té doby se naše i jejich děti oslovovaly „bubeško“!

 K moři jsme to neměli daleko, brávali jsme si s sebou ovoce a kupovali cestou zpět rybičky i některé bulharské pokrmy ve stáncích. Hostitelé nám jednou taky nabídli k ochutnání „slávky jedlé“, ale pouze malý syn je chtěl ochutnat. Pak jsme tam oslavili všichni společně druhé narozeniny mého chlapečka, hodlali jsme zůstat tři týdny, tak se nám u nich líbilo. Jen pak mne opět zradilo moje střevo, které mne trápilo od dětství a hlavně na výletech a na dovolené v cizím prostředí se nevhodně ozývalo. Maria se mnou šla k doktorovi, ten mne poslal ihned do nemocnice - ti milí lidé se o děti těch pár dní skvěle postarali. Protože jsem se ocitla na nemocenské  a lékař mi zakázal cestovat nejméně 10 dní, poslala jsem do práce telegram a přetáhli jsme dovolenou až přes začátek září. Musela jsem sice dodržovat přísnou dietu, ale tím pádem jsme dovolenkovali déle nežli měsíc. V nemocnici vedle mne ležela pacientka, žijící spoustu let v Bulharsku - ale pocházející z Drážďan a s tou jsme se spřátelili a napřesrok na její pozvání přijeli opět na dovolenou do Bulharska - tentokrát do bulharsko-turecké vesnice jižně od Burgasu.

martaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na stránkách autorky

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Bulharsko po 13 letech:

Bulharsko po 13 letech
Bulharsko po 13 letech
 
Čtěte také



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
A jistě to byly krásné dovolené, viď???

Čím skromnější jsme tehdy byli, tím více zážitků a krásných chvil jsme mohli zažít. Nemohla bych bydlet v ohromném hotelu a bloudit po chodbách, vždy jsem vybírala i později jen nízké penziony, bungalovy či dovolenou v soukromí. A pod stany u nás i v cizině jsem začala jezdit s dětmi až ve 30 létech, už coby vdova a propadla jsem takovému cestování úplně. Nakonec - po šedesátce jsem přespávala zde, ve španělském království, dlouho jen v autě, kde jsem odstranila pár sedaček a místo matrace jsem měla řadu tašek, na nich karton ze zakoupeného lehátka a dvě deky pod sebou, další dekou jsem se přikrývala. A těch pár měsíců pod olivovníky pár metrů od mořských vln - to byl nejkrásnější čas z celých 5 let tady /kempovali jsme takto s hafánkem od ledna do července, pak v podnájmech už to nebylo tak krásné-nehledě na o hodně dražší bydlení/!!!
SmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Článek jsem našla až teď.Krásně napsaný.Já jsem jezdila 6x s holkama .Poprvé jedný bylo 2 roky a druhé 3 roky.Jezdili jsme pod stanSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Jsi podnikavá, mne by asi nenapadlo s takto maličkými dítky jet takovou dálku. Vše asi zvládáš lehčeji.
Obrázek uživatelky
profil

...na ty malé rybičky si taky vzpomínám, dávali je do kornoutů a chutnaly velmi dobře - jinak jsme si s dcerkou netroufaly ochutnat žádné jiné mořské potvory, jen malý klouček chtěl zkusit všechno. Kupodivu, jemu to chutná dodnes a já, ač jsem u moře stále, tak je nevezmu do hubySmajlík
Ten starý Nessebar byl opravdu kouzelný, sice jsme bydleli v Novém Nessebaru /prakticky v paneláku s noclehem úplně nahoře v podkroví/, ale Starým Nessebarem se procházet - to byla lahůdka !!!
Jsem ráda, že sis taky vzpomněla Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Děkuji za pěkný článek. Smajlík Připomněl mi časy, kdy jsme do Nesebaru jezdívali každé prázdniny. Hlavně kvůli dětem a taky těm maličkým rybičkám, co jsme jedli celé i s vnitřnostmi, ocáskem a hlavou. Ale byly skvělé. Vzpomínáme už jen nad spoustou fotek. Cestovat sama žena s malými dětmi není jednoduché, obdivuji tvoji odvahu.Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles