Cesta do Rigy

Psal se rok 1988 a já jsem se vydala se známými z Beogradu, tehdy ještě ze SFRJ, autem přes Polsko do Rigy, kde měli zavést dvě nová auta Opel Omegy v té nejlepší výbavě a zároveň tam jeli uzavřít i jeden obchodní kontrakt ohledně dodávky náhradních dílů. To jsme ještě netušili, co vše nás ještě při našem cestování bude čekat.

Cesta ubíhala dle plánu, jen jsme se zdrželi jízdou přes Polsko, jelikož silnice nebyly zrovna nejlepší. Změna nastala až po překročení hranic, tehdy ještě se SSSR, kde jsme na jejich dálnici jeli skoro sami a navíc byla i celkem slušné kvality - na tu dobu. Stav nádrže v autě se blížil pomalu, ale jistě k nule a tak jsme jen vyhlíželi, až konečně bude nablízku nějaká benzínová pumpa. Konečně jsme po dlouhé době jednu zahlédli a chtěli natankovat. Pumpař nám jen oznámil, že benzín došel a tak jsme začali přemýšlet, jak dále. Po několika minutách přemýšlení se jej známí zeptali, zda by šel někde benzín za marky (DEM) sehnat a na to už čekal.

Dostal tehdy tolik, na kolika se domluvili (nic jiného nám stejně nezbývalo) a my s plnými nádržemi mohli pokračovat dále. V určitých vzdálenostech byly u dálnice vždy nějaké ,,strážné věže,, či jak to nazvat, ale nevěnovali jsme jim žádnou zvláštní pozornost. Asi až po dalších ujetých třiceti  kilometrech nás stavěl nějaký jejich příslušník. Zastavili jsme a čekali, co se bude dít, jestli nás staví kvůli rychlosti nebo kvůli čemu vlastně. Příslušník si začal auta prohlížet, něco se ještě vyptával mužské části posádky ohledně výkonu motoru atd. i ohledně naší rychlosti. Jeden vtipálek z naší posádky mu sdělil, že takovou rychlostí jsme určitě my jet nemohli. Po chvíli ticha a nakonec i smíchu nám auta pochválil a popřál nám pohodovou cestu a my si oddechli a pokračovali jsme v jízdě.

Odpoledne jsme konečně dojeli do Rigy a ubytovali se v hotelu Ridzene, kde jsme měli zajištěno ubytování. Ubytování bylo na tu dobu velmi pěkné a komfortní. Večer nás již v hotelové restauraci čekali známí a zároveň i obchodní partneři známých a na stůl nám nosili jednu lahůdku za druhou včetně vyhlášeného kaviáru a netrvalo dlouho a kontrakt byl velmi rychle dojednán. Další den jsme se vypravili do historického centra města (je opravdu moc pěkné), kde mne zaujaly půvabné secesní budovy, krásná katedrála - Rīgas Doms, Rīgas Pils - Rižský hrad atd., ale např. i tržnice a obchůdky. Na tržnicích mi to spíše připadalo, že tam nejvíce probíhal výměnný obchod mezi obyvateli. V obchodech bylo jen několik druhů výrobků a jinak spíše jen poloprázdné regály. Já jsem si tam tenkrát v knihkupectví koupila tři slovníky a v dalším obchůdku brož s tmavými jantary.

Jeden mne v přepočtu vyšel tehdy na 4,- Kčs a od té doby jsem již tak výhodně slovníky nikdy nekoupila. Pak jsme se vydali zpět k hotelu a následující den jsme již odlétali domů. Od té doby se již mnohé změnilo, Rigu jsem již od té doby nenavštívila, ale i tak ráda na tento krátký pobyt i  na všechny účastníky vzpomínám.