Dárek pro paní učitelku

Blížil se konec školního roku na základní škole a my jsme přemýšleli, co by asi naši paní učitelku potěšilo. Byla moc hodná, jen neměla štěstí na žáky. Byli jsme třída složená ze všech možných obcí. Spolužáci se měnili dost rychlým tempem a nám se nikdy nepovedlo vytvořit pevný kolektiv.

Nejdřív nás napadaly takové ty klasické dárky, jako váza nebo nějaká soška. Věděli jsme, že naše paní učitelka ráda cestuje, tak jsme se snažili něco vybrat právě v tomto duchu. Obcházeli jsme různé obchody se suvenýry a uvažovali i o nějakém věnování, které bychom nechali vyrýt přímo na vybraný předmět.

Pak se ale z našeho středu odtrhla frakce spolužáků, která začala prosazovat heslo: „Nic, na co by se prášilo.“ Nejdřív vymýšleli docela inteligentní nápady, jako třeba vstupenku do Národního divadla na balet nebo velký fíkus se spleteným kmínkem, ale pak jeden spolužák přišel s „geniálním“ nápadem. „Koupíme jí krabici tatranek. Tu využije určitě!“

Mně a několika dalším kamarádům to samozřejmě přišlo jako absolutně šílený a nevkusný nápad, ale většina ostatních se toho bohužel chytila. Aby ne, každý dal 20 Kč a pro krabici se zajelo do Makra. Nám se tedy velmi zúžil výběr dárků. Bylo nás pět a dohodli jsme se na částce 80 Kč, ale co koupíte za čtyři stovky?

Já nakonec zavítala do orientálního obchodu, který jsem už v té době navštěvovala moc ráda. Do oka mi padly přesýpací hodiny, vyřezávané ze dřeva, ve kterých byly místo písku nadrcené polodrahokamy – ametyst, křišťál a tak. Mělo to malou chybičku – stály 600 Kč. Ale co, vzala jsem to z peněz na svačiny, však do konce školního roku zbývaly dva týdny.

Takže naše paní učitelka nakonec dostala přesýpací hodiny... a krabici tatranek. Nechtějte vidět její výraz. Už je to starší paní, ale tohle opravdu nečekala. Sice se usmála, ale tak nějak divně. Ale spolužáci si to samozřejmě vyložili jako náramnou pochvalu. Nevím, jestli jsou hodiny zrovna dobrým dárkem pro učitelku, ale myslím, že byly moc krásné, tak snad se jí také líbí. Odstěhovala jsem se a od té doby na návštěvě ve škole nebyla. Ani na srazu se spolužáky, i když mě pořád dokola zvou. Nějak k nim necítím to pouto, které by tam mělo být. Zvlášť po tom nešťastném výběru dárku.