Do Pekla a za vousatou Starostou

Dlouhá staletí křesťanské propagandy poznamenala naši kulturu a způsob myšlení víc, než jsme mnohdy ochotni připustit. Díky ní třeba „peklo“ vnímáme jako něco veskrze negativního a děsuplného. Že PEKLO není jen nástrojem k zastrašování, ale i kus krásné přírody se můžete přesvědčit při návštěvě malebného údolí jihozápadně od České Lípy.

Výchozím bodem jsme zvolili obec Zahrádky; parkujeme v jejím centru, v parčíku mezi zámkem a obecním úřadem. V těchto místech je i křižovatka turistických cest a cyklotras. Nutno zdůraznit, že dnešní výlet je určen pouze pro pěší turisty, na kole je vjezd do údolí zakázán.

Naše první kroky vedou ke zdejšímu zámku, vybudovaného v polovině 16. století Vartemberky, později jej vlastnili Valdštejnové a Kounicové. Od poloviny 20. století patří Univerzitě Karlově, připravovali se zde zahraniční studenti ke studiu na našich školách. Po nákladné rekonstrukci na přelomu století, při níž byl přeměněn na hotel, ale objekt vyhořel (2003). Pověst vypráví o fialkové víle, která zámek hlídá a podle proroctví se sídlo zaskví v plné kráse teprve, až ho bude vlastnit žena. No, kdo ví. Volně přístupný je hezký park s řadou starých a vzácných dřevin, oranžerií a sochami.

Do pekla Hned za branou parku vcházíme do první skalnaté rokliny, kterou sestupujeme do údolí Robečského potoka. Skály i voda budou našimi dnešními průvodci takřka po celé trase.

Pár set metrů a před námi překlenuje údolí zajímavý železniční viadukt. Je 209 metrů dlouhý a 24 metrů vysoký. A to již přicházíme do osady Karba. Pár chalup zde stojí v těsném dotyku pískovcových skal, částečně do nich vrůstají nebo místnosti vytesané do pískovcového masivu využívají jako sklepy. V minulosti zde stával mlýn, výletní restaurace, obyvatelé se živili převážně tkalcovstvím.

Společně s červenou značkou a žlutým psaníčkem vstupujeme do nejkrásnějších partií národní přírodní památky Peklo. Jeho romantiku ocenil již počátkem 19. století majitel panství hrabě Kounic, tehdy se po potoce dalo i plavit na lodičkách, což patřilo k oblíbeným kratochvílím šlechty. Státní ochrana území zde byla vyhlášena v roce 1967. Vyskytuje se zde řada chráněných a ohrožených druhů rostlin, lokalita je bohatá i na živočišné druhy. O tom všem se můžeme dočíst na několika informačních tabulích, ke kterým na trase dojdeme, další je věnována geologii.

Cestička vede údolím, podle potoka, místy po dřevěných chodníčcích. Několikrát překonáváme potok po dřevěných můstcích. U rozcestí pod Lisovou samotou si povšimneme pamětní desky, kterou zde Ladislavovi Lisovi, neúnavnému bojovníkovi za svobodu a lidská práva, věnovali jeho přátelé.

Zpestření nás čeká v místě, kde značka mizí ve skalní chodbě, vytesané do skály. Pobaví se zde hlavně děti a malá baterka se hodí.

Původním záměrem našeho výletu byla 16 km dlouhá trasa, vedoucí ze Zahrádek Peklem až do Dubice, po silnici po žluté značce kolem Pískovny na žluté psaníčko a kolem Pekelských rybníků do Kvítkova. Vzhledem k tomu, že se zatáhlo a začalo pršet, trasu jsme si asi o dva kilometry zkrátili. S touto variantou jsem tak trochu počítala předem, jen jsem si nebyla jista, jaký způsobem přejdeme v plánovaném místě potok - v některých mapách lávka zakreslena byla, v některých ne a na brodění není pokaždé nálada. Od rozcestí U skautské skály tedy míříme ostře vlevo neznačenou pěšinkou do bažin a rákosí. A opravdu - jakási chatrná lávka tu je, opatrně ji překonáme (uf!) a jsme u Pekelských rybníků. Po jejich jižním břehu pak přibližně po půl kilometru přicházíme na žluté psaníčko.

Počasí se trochu umoudřuje, takže po výstupu po mnoha schodech vytesaných do skály věnujeme nějaký čas průzkumu skal na hřebeni, a po dalších dvou kilometrech přicházíme do obce Kvítkov (dříve Blumstein). V centru je opravený kostel sv. Jakuba Staršího a hned naproti restaurace. Kilometrů jsme neušli mnoho, ale terén byl členitý a posezení s občerstvením přijde vhod.

Návrat do Zahrádek je možný několika způsoby, my setrváváme na žlutém psaníčku a nelitujeme. Sedmikilometrová trasa nás vede krásnými lesy a skalnatým údolím. Pokud byste se sem vydali, jedna praktická rada na závěr. V závěru Pavlíkova údolí přijdete k rybníku, kolem nějž se značka stáčí ostře vpravo a vystoupá k železniční zastávce Zahrádky. Pokud nejste závislí na vlakovém spojení, ale máte auto v obci u zámku, pokračujte kolem rybníka rovně, neznačenou cestou do osady Karba. Odtud je to do Zahrádek opravdu coby dup.

Máte-li čas a chuť, můžete se na okraji Zahrádek zastavit u Novozámeckého rybníka. Je připomínkou dob, kdy Českolipsko bývalo uznávanou rybníkářskou oblastí. Na jeho březích jsou vybudovány dvě ptačí pozorovatelny, místo je chráněno jako ornitologická rezervace.

Cesta do Pekla Vzhledem ke skalnatému podloží se zde nachází i technická zajímavost - uměle vytvořené kanály-průrvy, jimiž je rybník napájen a vypouštěn. Výpusť se stavidlem a můstkem krytým šindelovou střechou naleznete u hráze, jen pár metrů od parkoviště U Staré Pošty. Odtud můžete vyrazit i na procházku k zmiňovaným ptačím pozorovatelnám. Novozámecká průrva, stejně jako soustava rybníků, byla zbudována ve 14. století za vlády Karla IV. Tento kanál je 175 metrů dlouhý, asi 7 m široký. Zalomení je záměrné, kvůli možným povodňovým vlnám.

Druhá uměle vytesaná průrva, zajišťující přívod vody do rybníka, se nachází o 700 m dále, při silnici do Jestřebí. Napájí ji Dolský a Bobří potok a je nazvána podle zaniklé obce Mnichov - Mnichovská. Překlenuje ji kamenný most, po kterém projede mnoho aut směřujících na Českou Lípu, ale málokdo tuší, co se v jeho bezprostřední blízkosti nalézá. Stačí jeden pohled a hned je jasné, že máme před sebou další filmové místo. V pohádce Nesmrtelná teta právě sem hodí pomocníci Závisti Matěje, ale ten je za přispění Štěstí zachráněn. Po několika kamenných schodech můžete sestoupit k malé místnosti vytesané ve skále, která v minulosti sloužila jako přístaviště loděk.

Ze zaniklé obce Mnichov se dochoval pouze kostelík sv. Barbory a barokní socha svaté Starosty. S touto světicí se příliš často nesetkáváme a její zobrazení je velmi neobvyklé, takže jí věnujme více pozornosti. Znázorňuje ukřižovanou dívku v dlouhých bohatě zdobených šatech, s korunou na hlavě a tváří zarostlou plnovousem. Podle legendy ji otec, portugalský král, proti její vůli chtěl provdat. Dívka se modlila k Bohu, aby jí pomohl a hle, narostl jí knír a vousy. Tento zázrak se neminul účinkem, ženich se takovéto nevěsty opravdu zřekl, ovšem otec ji nechal ukřižovat. Zajímavý příběh, že. Však také inspiroval řadu umělců. V jedné z verzí figuruje i postava učitele-houslisty, který si pod obrazem této zbožné panny stěžoval na nelehký osud, a mučednice mu shodila k nohám jeden ze svých zlatých pantoflíčků, aby mu pomohl z chudoby. To pochopitelně vzbudilo pozornost všímavých spoluobčanů a chudák málem skončil jako zloděj na šibenici. Naštěstí, když chtěl světici naposledy zahrát na housle, shodila i druhý pantoflíček a všichni viděli, že se krádeží neprovinil.

Socha svaté Starosty stojí ve stínu pod kaštany, v zatáčce u silnice nedaleko Mnichovské průrvy; silnice je hodně frekventovaná, takže vhodnější přístup je od kostelíka sv. Barbory (cca 500 m).

Pokud vás výlet do Pekla zaujal a rozhodnete se tento krásný kraj navštívit, doporučuji vaší pozornosti i starší články: Cyklovýlet do Zákup nebo Hradčanské stěny .

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete