Kľak a jeho okolí

V době, kdy jsme bydleli v Liptovskom Mikuláši, měl manžel hodně kolegů takříkajíc z celého Československa. Podobně jako my, ani většina z nich neměla v Mikuláši žádnou rodinu, a tak abychom tam nebyli zcela sami, postupně jsme se s některými skamarádili a často jsme se navštěvovali.

Když zrušili jejich organizaci, někteří z jeho kolegů  se stejně jako my vrátili do svého rodného kraje a už jsme neměli možnost se stýkat. Ale jelikož existuje internet, e-maily a Skype, časem jsme opět navázali kontakty. Jeden bývalý kolega si s manželkou koupili dům v rodné vesnici Kľak a protože u tohoto domu stojí menší (původní) domeček, začali ho pronajímat jako chatu. Slovo dalo slovo a my jsme se spolu se švagry a švagrovými vydali v jeden říjnový víkend na návštěvu k našim známým.

V pátek jsme nasedli do vlaku, který nás zavezl do Žarnovice.  Žarnovica je okresní město, v kterém se nachází lisovna hliníku a závod na výrobu hliníkových tub. V minulosti byla Žarnovica známá zpracováním dřeva v továrně zvané  Preglejka (Překližka), ale už delší čas (podobně jako v mnohých jiných, předtím tradičních podnicích) se tu nepracuje. Nachází se tu i bývalé SOU dřevařské (nyní je tato škola přejmenovaná na SOŠ = Střední odborná škola), kde se dají studovat různé obory, od truhláře až po obchodního pracovníka.

Prohlédli jsme si část města, v místní restauraci jsme si dali oběd a po obědě nás autobus  odvezl do  Kľaku. Po přivítání  s kamarády jsme se ubytovali v domečku a domácí nás vzali na procházku po vesnici. Obec Kľak s přibližně 250 obyvateli leží v pohoří Vtáčnik v rovině mezi dolinami potoka Kľak a Kláštorského potoka v nadmořské výšce 650 m n.m. Koncem 18. století tu byla zřízena sklárna, která byla v provozu ještě v roce 1840.

Kľak je takzvaná partyzánská obec a za pomoc partyzánským jednotkám, zejména pak brigádě kpt. Nálepky, příslušníci protipartyzánské jednotky  Edelweiss obec 21.1.1945 vypálili a 84 občanů, z toho 38 dětí, zavraždili. Zachránilo se jen pár žen, které pracovaly mimo obec a několik mužů, kteří byli v horách jako partyzáni. Na památku této události je v obci Památník z roku 1966 na počest umučených občanů a partyzánů fašisty, Pomník nad společným hrobem povražděných a  Pamätná izba, ve které jsou materiály připomínající vypálení  Kľaku.

V obci se nachází římskokatolický kostel z roku 1753 v novobarokním stylu a kromě něj je tu už jen Obecní úřad, prodejna potravin a místní hospoda, takže obyvatelé obce, kteří jsou v produktivním věku, musí za prací dojíždět většinou do Žarnovice.

Večer jsme poseděli a zavzpomínali na "staré časy".
Protože Kľak je i "koncová" obec (domácí říkají, že se u nich už i mouchy otáčí a letí nazpět) a leží pod Národní přírodní rezervací  Vtáčnik, rozhodli jsme se, že se v sobotu vydáme na túru na její nejvyšší stejnojmenný vrchol, který leží v nadmořské výšce 1346 m n.m. Předpověď počasí slibovala ideální počasí na túru a skutečně sobotní ráno bylo krásně slunečné, takže nám nic v našich plánech nebránilo.

Naše túra začala  před kostelem, po zelené turistické značce, kde je i konečná zastávka autobusů. Zpočátku jsme klesáním přešli na konec obce na louku, ze které jsme vešli do lesa. Pokračovali jsme Partizánskou dolinou, a poměrně strmou cestou nahoru jsme vystoupali na velkou louku, nazývanou Ivanov Salaš, což nám trvalo zhruba jeden a čtvrt hodiny. Po chvíli chůze jsme natrefili na lesní asfaltovou cestu, která nás přivedla k Partizánskej chate (nazývanou i chata Škurátka).

Tady jsme si trochu oddychli a posilnili se a po chvilce jsme pokračovali v naší túře. Od chaty vede cesta v blízkosti hrobu  kapitána Červenej armády dalším strmějším výstupem přes bukový les. Tímto lesem jsme vystoupali do sedla pod vrcholem Vtáčnika. Tady se ale začalo počasí kazit, procházeli jsme zledovatělými  místy a i viditelnost byla z důvodu mlhy a nízké oblačnosti poměrně špatná. Protože už jsme to ale k cíli naší túry neměli tak daleko, odbočili jsme po červené turistické značce, která nás přivedla až na vrchol Vtáčnika. Tuto část výstupu jsme zvládli asi za hodinku a půl. Vrchol Vtáčnika patří do přírodní rezervace s postupným přechodem z lesa bukového do smrkového. Na vrcholu jsou pěkné zakrnělé bonsajovité smrky, roste tu vřes a borůvky.

Na vrcholu se nacházejí panely naučné stezky, velký kříž a památník SNP. Z vrcholu je téměř kruhový výhled na okolní pohoří, který nám však k naší velké zlosti překazila mlha. Dost nás to nazlobilo, ale počasí neporučíš a tak jsme se jen rychle zapsali do vrcholové knihy, vyfotili jsme se, abychom  měli důkaz, že jsme tam byli a rychle jsme sestupovali dolů, protože nám začala být zima. Jak jsme však později zjistili, nepříjemné počasí bylo jen na vrcholu, což nás rozzlobilo ještě víc. "Doma" na nás ale čekalo překvapení, paní domu nám upekla králíka, na kterém jsme si všichni pochutnali a jelikož bylo celkem hezky, poseděli jsme na dvoře. Večer jsme  chvíli hráli karty a potom jsme se unaveni uložili k zaslouženému spánku.

V neděli ráno jsme se sbalili, uklidili domeček, ještě jsme si poseděli a porozprávěli s kamarády (vždyť kdo ví, kdy se zase setkáme) a autobusem jsme se svezli do Žarnovice. Do odjezdu vlaku, který nás později dovezl domů, jsme měli asi dvě a půl hodiny, které jsme využili na oběd a malou procházku.