Maturitní ples

Na maturitním plese chce být každá za princeznu. I já se na tento velký den připravovala. První problém byly šaty. Vybrala jsem si jedny krásné, a protože jsem člověk tvrdohlavý, odmítala jsem všechny ostatní (samozřejmě o dost levnější). Nakonec naši ustoupili a na vysněné šaty mi opravdu peníze dali.

Další problém byly doplňky. Už od prváku jsem si vysnila, že chci mít korunku. Samozřejmě korunky nejsou moc levná záležitost a vzhledem k ceně šatů jsem se musela v ostatních věcech uskromnit. Naštěstí mi kamarádka ochotně půjčila svoji. Stejně tak náhrdelník jsem si půjčila.

Ples se nezadržitelně blížil a mě čekal ještě jeden tvrdý oříšek. A tím byl doprovod. I přes to, že se mým životem několik kluků promítlo, nikdy z toho pořádná vážná známost nebyla. V tuhle dobu jsem si tajně (ale asi to všichni věděli) myslela na muže o 15 let staršího a navíc zadaného. I tak jsem ho o doprovod poprosila. Jak se dalo čekat, diplomaticky mě odmítl. Bylo mi to líto. Téměř všechny spolužačky byly zadané. Já už neměla téměř ani klučičí kamarády... Naštěstí mám bratra, který si kvůli mně pořídil košili v barvě mých šatů... Rozhodla jsem to nechat osudu...

Den D přišel. Už od rána jsem byla protivná a nervózní. Válela jsem se v posteli, že nikam nejdu... Nakonec jsem se přesto dokopala k aspoň decentní úpravě zevnějšku a vydala se do pražské Lucerny. Samozřejmě nám to všem moc slušelo. Chválily se navzájem i holky, které si nemůžou ve třídě přijít na jméno.

Začátek plesu se docela vydařil. Na nástupu jsme nic nepokazily, byly jsme krásné.

Nakonec mě čekalo překvápko. Přišel se na mě podívat můj bývalý dobrý kamarád. Tenkrát se mezi náma stal menší konflikt a od té doby jsme se hodně oddálili.  Najednou byl tu a díky němu se ples stal velmi zábavným. Udobřili jsme se a strávili celý večer na tanečním parketě. Jako taneční pár jsme byli prostě dokonalí.

Po plese následovala samozřejmě after párty. Holky ze třídy zařídily jednu discotéku kousek od Lucerny. Tam jsme zůstaly téměř do pěti do rána. Protože už jsem byla velmi unavená, seděla jsem u stolu a popíjela nějaký drink. Vedle mě seděl spolužačky kamarád. Má maska princezny už byla dávno pryč. Rozmazaná líčidla, splihlé vlny a kruhy pod očima. I přes to jsme se s klukem, kterého jsem potkala v létě na jedné akci, začali, trošku násilně, bavit...

Od té doby jsme si každý den psali. Na začátku ledna (zhruba měsíc a půl po plese) jsme šli poprvé spolu sami na procházku. Pak do divadla a nakonec na ples mé kamarádky...

Od té doby uplynulo 10 měsíců a my jsme stále spolu. Nakonec jsem přece jenom i já našla svého prince... :)