Naše češtinářka

S úsměvem vzpomínám na naši profesorku češtiny. Už první den školy nám dala najevo, že budeme muset makat. Přiřítila se do třídy - energická, štíhlá žena - věk kolem padesátky. Vlasy nakrátko střižené, orlí pohled. „Ježiši, vy nemáte ještě nástěnku? No to je hrozné. –  No nic, otevřete si knihu na straně…“ Jen jsme zírali. Zbláznila se? První den školy – prvák a ona nás už chce učit? A kdy jsme jako měli nástěnku stačit? Konec idylky.

Další dny a roky ubíhaly ve stejném duchu. Naše paní profesorka byla neoblomná, všichni museli mít stejný počet známek. Byl jsi nemocný? Tak ve volném čase přijdeš a napíšeš si test… Bylo to ale fér pro všechny. Také celé čtyři roky po nás chtěla přednes básniček, každý den někdo, šlo se podle abecedy. Hrůza! Písemky byly každý týden, takový rychlotestík. Museli jsme být na každou její  hodinu připraveni a ve střehu.

Často nás paní profesorka brala na studijní výlety do Prahy, Brna… Dopoledne jsme lítali po památkách, muzeích a výstavách a večer se šlo do divadla. Velmi dobře si vzpomínám na výlet do Brna. Celý den byl nabitý a večer se šlo na balet – Čtvero ročních období. Převlékli jsme se do divadla do večerních rób a šlo se. Jenže jsme po celodenním „maratonu“ byli tak unaveni… Pamatuji se na úsek Jaro, zdálo se mi to hrozně dlouhé a poté černo. Usnula jsem a vzbudil mne až aplaus.  Po přestávce jsem počítala každou minutku, kdy to skončí. „Tak jaké období se Ti nejvíce líbilo?“ táže se mne paní profesorka. „Jaro,“ vyhrkla jsem zděšeně. “ Jaro? Aha, no mně podzim.“ Jéjé, to jsem tomu dala a rychle jsem se snažila vypařit. Vícekrát jsem na balet nešla a nepůjdu. Pro mne to není, asi jsem barbar, ale mne to šíleně uspává.

Dále si pamatuji na představení Krále Leara v Národním divadle. Měli jsme vstupenky do prvních dvou řad. Představení bylo pěkné, ale já si vzpomínám více na příhodu, jak paní profesorka vyjekla na celé divadlo, když se na scéně objevil muž v rouše Adamově. Ostuda!

Jinak během těch čtyř let jsme se všichni s paní profesorkou skamarádili, u maturity byla skvělá a nejvíce ze všech profesorů nás naučila. Nejen češtinu, ale chtěla po nás dějiny, malíře, sochaře…atd. Měli jsme všeobecný přehled.
Děkuji, paní profesorko!