Naše malá rychlovka

Tohle je příběh o tom, jak se nám narodila Gábinka. Od té doby jí říkáme naše malá rychlovka a já vám teď povím proč.

Zbýval mi jeden den do termínu, ale mému miminku v bříšku to bylo srdečně jedno. Hlavičkou dolů už byla sice nějaký čas otočená, ale to bylo všechno. Žádní poslíčci, žádný odchod hlenové zátky… zkrátka nic nenasvědčovalo tomu, že se bude něco dít. To ráno jsem ucítila prvního poslíčka. Takové nic. Ani jsem nemusela přestat utírat nádobí.

A poslíčci se opakovali celý den. Někdy byly mezi nimi jen 2 minuty, jindy zase skoro hodina. Nevzrušovala jsem se. Bylo ještě třeba vydrbat kočár (zase jsem to nechala na poslední chvíli) a dojít na nákup. Odpoledne měla totiž přijet tchýně. Takže jsem si klusla pro nákup – měli hodně akcí, takže jsem táhla domů pěkně těžkou tašku a doma se ještě honem rychle pustila do pečení bábovky.

Odpoledne uběhlo jako voda, vypili jsme si s tchánovci kafe a oni na mně nějaké poslíčky vůbec nezpozorovali. Ještě si dělali legraci, jak dlouho hodlám přenášet – svého staršího syna jsem totiž přenášela skoro 14 dní. Když odešli, usnul nám synek u televize a manža se vytasil s tím, jestli nechci tomu miminku trošku pomoct. Že prý někde četl, že sex urychluje porod. Moc se mi tedy nechtělo, ale nakonec jsem si řekla, proč ne, takže jsme zmizeli do ložnice.

A pořád se nic nedělo, takže jsme šli spát. Před půlnocí se synek vzbudil, zdál se mu nějaký zlý sen. Šla jsem ho uklidnit, a když jsem si lehla zpátky do postele, ozvalo se lehké „lup“ a naráz jsem měla pod sebou obrovskou louži. Vyrazila jsem ze sebe jen: „A hups!“ Manža byl v tu ránu vzhůru, i když spí jindy jak špalek a hned se sháněl po sanitce. Uklidnila jsem ho, že se ještě nic neděje, ale to jsem se spletla. Najednou jsem začala mít stahy po dvou minutách.

Na nějaké odvezení synka k babičce nebyl čas, takže manža přece jenom zavolal sanitku a dobalil do tašky do porodnice potřebné dokumenty. Mně se podařilo přesoukat z noční košile do sukně a trička, ale než sanitka přijela (a to netrvalo déle jak tři minuty, protože bydlíme kousek od nemocnice), měla jsem kontrakce skoro po minutě. Ale žádná hrůza, ani jsem moc nerozdýchávala.

Sestřičku v sanitce jsem ještě uklidňovala, že hned ještě určitě neporodím. Na příjmu mi chtěli natočit ozvy, tak jsem se zmínila, že už cítím lehký tlak na konečník. Sestřička mě vyšetřila, zbledla, někam zatelefonovala, naložila mě na vozík a jeli jsme o patro výš na porodní sál. Tam jsem si přelezla na postel a hned přišla doktorka. Podívala se na mě a řekla: „Až zase přijde kontrakce, tak zatlačte.“

Poslechla jsem ji a zatlačila. Ne moc, ale stačilo to. Gábinka se narodila. Nemohla jsem tomu věřit a docela dlouho trvalo, než mi všechno došlo. Dali mi ji pochovat a já pořád nechápala. Na první zatlačení – no tedy. Později mi doktorka řekla, že kdybych nezatlačila, asi by se narodila sama. Tak moc byl porod pokročilý. A od té doby Gábince říkáme naše malá rychlovka.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10