Přibývá dětí a mladých lidí, kteří si ubližují

Sebepoškozování je odborníky uznávanou závislostí!

Stane se vám, že občas na internetu čirou náhodou narazíte na obrázek děvčete s pořezanou rukou, že narazíte na temné krvavé obrázky? Co uděláte? Utečete rychle pryč? Tak to reagujete stejně jako já. Nedávno se mi ale stalo, že jsem měla volnou chvilku a narazila na blog, kde v jednom článku autorka řešila nízkou inteligenci lidí, kteří tyto fotografie haní a přidávají k nim odsuzující komentáře.

Přiznám se, že jsem na takový názor vyvalila oči a nemohla pochopit, proč by se měl kdokoli takových obrázků zastávat. To co mě ale zaujalo a donutilo se problematikou trochu zabývat byla větička: „Uvědomte si, že se to může stát komukoli z vašeho okolí.“ Celý článek mi nedával moc smysl, ale vyrozuměla jsem z něj, že sebepoškozování je závislost, která se řadí vedle alkoholismus, kouření i požívání tvrdších drog. V diskuzi, která se rozpoutala pod článkem, a do které jsem se také zapojila, se dokonce objevil názor, že sebepoškozování je přeci daleko lepší „řešení“ než drogy a to dokonce ze dvou důvodů. Za prvé se jedná jen o povrchová zranění a člověk do sebe nepíchá žádné jedy a za druhé, člověk pod vlivem drog dokáže ublížit ostatním, zatímco člověk, který se „řeže“ se před okolím chová celkem normálně.

Bylo mi tedy objasněno, že k sebepoškozování se uchylují lidé, kteří trpí depresemi, sebe-nenávistí a jinými špatnými pocity. Fyzická bolest u nich přehlušuje tu psychickou a z řezání, kousání, pálení a jiných způsobů ubližování si (pozor – může se dokonce jednat i o takovou věc, jako je úmyslně se málo obléct a tak se nachladit), se stává závislost.

Zaskočilo mě, kolik diskutujících se k této závislosti hlásilo (jedná se převážně o teenagery). A jejich reakce na mou otázku, jak je poprvé napadlo si ublížit, mě spíše utvrdili v názoru, že se v určitém směru jedná o módní vlnu, alespoň co se týče prvního popudu. V této souvislosti se nedá vyhnout ani myšlenkám na styl emo a na upíří mánii (ano to říkám já, která mám příběhy o upírech moc ráda a hledat východisko svých problémů v ubližování sama sobě, by mě prostě nikdy nenapadlo). Ale neradím vám spojovat dohromady cokoli z toho před lidmi, kterých se to týká. Emaři nesnáší sebepoškozovače a naopak a upíří fandové se samozřejmě nehlásí ani k jedněm. Proč to sem tedy pletu? Je to takové malé varování pro rodiče – pokud se vaše dítko stalo fandou upírů, poslouchá metal nebo se hlásí k Emařům, neznamená to zákonitě, že patří i k lidem, kteří si ubližují. Stejně bych si ale na vašem místě dala větší pozor, protože v tomto okamžiku se vaše dítě pohybuje v oblasti, kde se o této možnosti úniku dozvídá.

Pokud se vám stane, že se ve vašem okolí objeví někdo, kdo této závislosti propadl, doporučuji sehnat si veškeré dostupné informace o problému dříve, než budete dotyčného jakkoli konfrontovat. Můžete zkusit například tyto stránky: https://sebeposkozovani.ath.cx.

Nakonec bych se ráda zamyslela nad jednou otázkou. Do jaké míry je možné, aby rodiče u svých dětí zjistili, že propadli takovéto závislosti? Náctiletí bývají háklivý na své soukromí a pokud se chovají vztekle, agresivně, plačtivě, nebo třeba příliš tiše, tak to rodiče rádi přisuzují právě a jen dospívání. A víte co? Dospívání dává strašně moc zabrat. Pro mnohé se může stát doslova noční můrou – nízké sebevědomí, pocit, že nezapadám mezi vrstevníky, marná snaha o pochopení světa kolem a mnoho dalšího. Někdy i to stačí k tomu, aby mladý člověk upadl do deprese natož, když se k tomu přidá ještě nějaký vážnější problém. Pro rodiče se může pokus o to vyjít s potomkem v tomto období stát také noční můrou, ale který z vás dvou by měl být ten rozumný, ten co dokáže druhého podpořit? Jste si jistí, že vaše dítě právě teď nevolá svým zvláštním a pro vás těžko pochopitelným způsobem o pomoc? Přiznám se, že bych dala hodně za možnost zkontaktovat rodiče dětí, se kterými jsem diskutovala …

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10